Do Começo ao Fim

Škoda, takovej pěknej a zajímavej námět a takhle ho promrhat. Bohužel se film vůbec nezaměřuje na vznik a rozvoj intimního vztahu mezi bratry. V první části zachycující dětství podle mě nic nenasvědčuje tomu, že spolu bratři nakonec budou tvořit pár. Kdyby na to rodiče poněkud trapně a okatě neupozorňovali a kdyby si člověk nepřečetl anotaci, řekla bych, že půjde spíš o silný sourozenecký vztah, spíš o závislost mladšího chlapce na starším nebo něco takovýho. No a pak najednou skok, hoši se svlékají a najednou jsou milenci. Bohužel nic mezi tím a to mezi tím mohlo z tohohle filmu udělat pětihvězdičkovu pecku. (20.01.2014)

Když vezmu stranou fyzickou krásu obou hlavních představitelů a jistou dávku kontroverze, kterou přináší téma lásky dvou bratrů (mají společnou matku), jež přeroste v partnerský vztah se vším všudy, na Do Começo ao Fim není zajímavého zhola nic. Zpracování je totálně nijaké, vývoj postav je nepřítomen kvůli velkému časovému skoku ve stupidním ději-neději a hudbu nejspíš spáchal nějaký německý rádoby skladatel, mající čas mezi komponováním pro adaptace podle Rosamunde Pilcher. Zkrátka, kde nic není…ani látka nezabere. The highest peak at 30%. P.S.: Největší WTF filmu - svoje poprvé si Thomás a Francisco odbyli v den matčina pohřbu, ouch. (17.11.2010)

"Mám rád mužské zadky. Ženy s jejich vzdychy a velkými zadky mě nezajímají. Ženské zadky jsou tu od toho, aby z nich byly dobré steaky při nehodě v horách," předčítá jeden z hrdinů filmu věty z románu Cartas de um sedutor od enfant terrible brazilské literatury Hildy Hilst (1930-2004), jejíž představení nelusofonnímu publiku je bohužel jedním z mála kladů celého snímku - a souhlasím tak s Plangiho komentářem. Tématicky možná objevné, ale kinematograficky naprosto katastrofální: nic se tam neděje, je to dlouhé (špatně napsané), nudné (špatně zahrané), s otřesnou a špatně použitou hudbou, a kde se člověk navíc zhola nic nedozví o tom, jak vypadá život v Brazílii. Zkrátka mě to nebavilo, a to je u filmů snad největší prohřešek. A u díla z Latinské Ameriky či rovnou z Brazílie, kde queer kultura v té záplavě machismu neměla na růžích ustláno, mě to mrzí dvojnásob. Ovšem i když to v téhle "karnevalové" kultuře nemají queer filmy jednoduché, najdeme zde starší i novější dílka, která za vidění rozhodně stojí. A přirozeně tím hlavním subžánrem nejsou "gay vztahy", ale právě všechno to queer (travesty, transgender,...) vycházející z onoho jedinečného podhoubí karnevalů, klubů, pařeb, ať už v podobě dramatizovaných životopisů nebo dokumentu. Zlomovým filmem byl světově oceňovaný Madame Sată (2002), skutečný příběh travesty legendy riodejaneirské scény, dále životopisné drama o slavném "bi" rockerovi Cazuza - O Tempo Não Pára (2004), z novějších pak stojí za zmínku skvělý dokument o divadelním souboru působícím v 70. a 80. letech za tuhé diktatury Dzi Croquettes (2009) nebo lehčí nota romantické komedie Elvis & Madona (2010) o lásce mezi lesbou a transvestitou. Pokud má někdo chuť na řekněme "nekarnevalové" příběhy a bude trochu hledat, i ten si přijde v Brazílii na své. Rozkošná je třeba - snad až almodovarovská - lesbická komedie A Partilha (2001), oceňovaný kraťas o učiteli matematiky Professor Godoy (2009) nebo starší experimentální drama s gay postavami Anjos da Noite (1987), které může vzdáleně připomínat známé Paris, je t'aime (2006). Nicméně pokud bych měl hledat latinskoamerický queer film, který mě v poslední době dostal, musel bych vzpomenout skvělý peruánsko-kolumbijský Contracorriente (2009), který je všechno, co Do Começo ao Fim není. PS: Pokud někdo u úvodní citace váhal, tak Hilda Hilst zcela jistě naráží na letecké neštěstí v Andách v 70. letech, o kterém jste určitě slyšeli, viz Přežít /1993/). (16.02.2013)

Pokud chce snímek komunikovat skrze emoce, nemůže ignorovat přínos děje jakožto prostředku k získání diváckých sympatií. Do Começo ao Fim totiž zcela selhává v budování vztahů k postavám, od začátku se soustředí na pohledy, doteky a city. V první polovině, kdy je zobrazováno dětství hlavních protagonistů, si notně napomáhá scénami, ve kterých je naznačována až příliš velká intimita jejich vztahu. Ať je to matka, která je sleduje skrze nemocniční okno, případně otec jednoho z nich, který své obavy dokonce vysloví – v obou případech se jedná spíše o vykonstruované scény, než na něčem skutečném založené starosti. V polovině druhé, která přijde zcela nečekaně, protože v té první se vlastně zatím nestačilo nic zajímavého stát, se tvůrci soustředí už na existující partnerský vztah mezi oběma bratry. Středobodem vyprávění je odlet mladšího z nich do Ruska, tedy téma odloučení, které není pojato nijak zajímavé a dokonce ani rozvíjeno. Filmu bohužel chybí krom dramatického oblouku i snaha o jakékoliv sdělení. Na nic nepoukazuje, neřeší žádný problém a dokonce ani o ničem nevypovídá. (22.11.2013)

Veškeré mé dojmy již víceméně padly v ostatních komentářích, takže vlastně přicházím jen se shrnutím. Námět a téma je na pět hvězd a stejně tak si obdiv zaslouží i odvaha autorů se do něčeho tak silně kontroverzního vůbec pustit. Zde klady končí. Příběh je doslova o ničem, dialogy jsou přihlouplé, psychologie postav veškerá žádná, každá druhá scéna je okatě samoúčelná a nesoudně kýčovitá a srdcervoucí hudba nastupující každých pět minut velice efektivně leze na nervy. Přiznám se, že prvních 20 minut jsem byl ochoten na toto všechno skočit. Ale čeho je moc, toho je příliš... (23.04.2013)