Jeoffrey

Haven't You Heard? I'm Handa-kun... Vezměte hlavního hrdinu z vcelku úspěšného a milého anime Barakamon a použijte na něj vcelku úspěšný a vtipný koncept známý například z anime o již zmíněném Sakamotovi a přidejte pointu o tom, že vše je jedno velké nedorozumění, protože hrdina je pro ostatní cool, cooler, coolest, ale neví o tom... No a co z toho je? Bohužel takový slabší "kočkopes", který se humorem, roztomilostí ani promyšleností jednotlivých situací k Sakamotovi jen velmi vzdáleně přibližuje a s Barakamonem nemá kromě hlavního hrdiny vlastně nic podobného. Jistě pár docela vtipných situací se tu a tam přihodí, ale občas je to vážně docela slušná nuda. Takže u mě takový slabý průměr. 4,5/10

Minimálně ze začátku mě to zaujalo víc, než druhé letošní letní sportovní anime o fotbale... Zpočátku se to tvářilo jako taková sportovní klasika o tom jak se potkají 2 kluci a ti spolu vstoupí do baseballového týmu a ten se pak bude prokousávat dopředu až k vysněné národní lize. Bohužel postupem času se ukazuje, že o tom to vlastně vůbec není... Tady je toho sportu a zápasů opravdu jako šafránu a tak se ve většině dílů prakticky dokolečka řeší vztahy mezi spoluhráči v týmu, fakt že hlavní hrdina je sebestředný a namyšlený k*kot a jak s někým takovým hrát, i když má dotyčný opravdu neskutečný talent. Dále se tu plácáme s problémem s kým hrát a na závěr probíhá jistá podivná romance na téma "pálkař a princezna". Takže místo dramatických zápasů sledujeme dosti nepovedené a nudné dialogy mezi protagonisty, točení se v kruhu bez nějakého výrazného posunu k opravdovému souladu v týmu i mezi jednotlivými postavami, no a v momentě kdy si člověk říká, že by se snad mohlo něco udát je prostě konec... Měl jsem z toho pocit, jako kdyby mě potkalo na první pohled sympatické děvče, utrousilo cosi o sexu a pak mi hodiny dávala přednášku z psychologie, která by byla přesvědčivá asi jako zprávy z Blesku, no a když bych jí po nesnesitelné době doprovodil domů na jednu stranu dosti znuděný, ale zároveň i napnutý jak struna, že snad už konečně něco bude, protože na pohled je docela hezká, tak by mi řekla "čau" a zavřela dveře před nosem... Ze slušného průměru jsem se propracoval přes slabý průměr až k výslednému neuspokojivému. 3/10

První díl jsem ještě bez problémů dával, dokonce mi ani nevadilo, že charaktery působili tak trochu ploše. Druhý díl mě ještě v první polovině i docela zaujal, říkal jsem si že ten nepřítel by nemusel být příliš špatný asi do momentu, než mu tam začal dávat hlavní hrdina kázání. Tak on je chudák vlastně jenom nepochopený a hlavní hrdina mu pomůže! To byl takový doják, že jsem se jen cynicky uchechtl... S přibývajícími díly to nebylo o moc lepší, jen se objevovali stále další divné dvojičky. Navíc zdejší souboje pro mě postrádaly jiskru, z charakterů mě kromě "líného kocoura" vlastně ani nikdo nezaujal a celkové zakončení, které jsem čekal alespoň trochu zajímavé bylo slovy hlavního záporáka "Not interesting at all". Docela se snažím přijít na to, pro koho byl Servamp vlastně určen, protože díky všem těm bishíkům a upírům, kteří jsou jen o chlup děsivější než ti z hrůzy jménem Stmívání bych tipoval, že je to pro holky, ale pokusy o všechny ty souboje a drsný openning mi zase říkali, že to tak možná být nemělo. No ať už je to jakkoli, pro mě to evidentně asi nebylo, protože můj dojem ze sledování je prostě slabý. 3/10

Minimálně stejně tak dobré jako první série, plné nejrůznějších neočekávaných zvratů a změn se stále stejně dobrými charaktery, spoustou bojů a soubojů a trochu té strategie... Řekněme si upřímně, že tohle pokračování se opravdu povedlo a ani fakt, že má druhá série pouze 8 dílů nijak dojem nekazí, spíš naopak, protože tempo je díky tomu hodně slušné, děj se nikde příliš nezastavuje a pořád se něco děje... U mě ve výsledku velká spokojenost a na třetí sérii se těším. 8,2/10

Na rozdíl od většiny ostatních jsem většinou neměl problém s tím co je odradilo, i když v něčem se s nimi i tak shodnu. Začnu třeba faktem, že si hrdinka čte dopis postupně. Tím jsem se nenechal odradit, jistě může to působit nelogicky, ale je jasné, že to tam je takhle z čistě logických důvodů (protože "plot convenience"). Jde jim totiž o to, aby se příběh rozvíjel postupně, kdyby si to hrdinka přečetla naráz, tak by to asi příliš nefungovalo. Prostě to tak je kvůli rozvoji děje a i když to může působit divně, já se s tím dokázal smířit. "Plot convenience" je občas potřeba, protože kdyby se postavy chovali až moc logicky, tak by nemusel být žádný příběh. Podívejte se třeba na video "Jak měl skončit Pán prstenů" a pochopíte, že bez těchto lehce nelogických berliček by si zdejší hrdinové přečetli dopis celý, mysleli, že je to kravina a hodily ho do popelnice... Jistě, nic se nesmí přehánět, ale s tímhle tady prostě dokážu žít a jako pozitivní považuji i třeba to, jak v pozdějších fázích hrdinové řeší, jestli a jak přesně se vlastně tím dopisem řídit. Tohle je dobré a zajímavé uvažování autorů. Co se týká přehnané sladkosti, nablblých smajlů, stydlivost atd. tak ani to mi nevadí. Anime je cílené spíš na holky, takže se to snaží naplnit jejich jisté představy o romantice. Já jakožto nenáročný konzument roztomilosti a romantiky tou jednoduchostí a sladkostí nijak dotčen nejsem, vlastně se mi to občas i docela líbí. S čím ale problém mám a s čím se s některými kolegy ztotožňuji je kritika postav. Ústřední dvojice je mírně řečeno marná. Naho na mě působí naivně a místy i lehce přihlouple no a Kakeru? Nevím ale nějak si k našemu hlavnímu hrdinovi nedokážu vytvořit nějaký kladný vztah, spíš naopak, dost slušně mi pil krev. Ten chlapec je citlivý jak exotická květina a to, že je vlastně vše postavené na tom, jak mu neustále všichni pomáhají, snaží se z jeho introvertní skořápky něco vytáhnout a když už se zdá, že by to mohlo vyjít přijde další deprese a jsme zase tam kde jsme byli, mě neskutečně štvalo... Je hodně smutné, když u romantického anime nefandíte hlavním hrdinům, ale vaše sympatie získává ten třetí, v tomto případě Suwa. Ten je zde prostě největší borec, který si svým jednáním vysloužil všechny mé sympatie, protože to je prostě chlap jak má být a Kakeru na mě vedle něj působí jako "baba" (volím hodně jemné slovo, přestože by se hodilo jiné, mnohem ostřejší). Zkrátka jak se mám vcítit do dramatu, jehož hlavní myšlenkou je zachránit Kakerua, když se mi až příliš často dostává na mysl myšlenka, že si Kakeru vlastně ani žádnou záchranu nezaslouží. Původně jsem měl i problém s tím, že se anime zpočátku tím, že se mění minulost, prakticky nezabývá, ale finále mi tohle náležitě vynahradilo, takže úvah nad tím, co by mohlo být a proč se do něčeho takového pouštět, jsem dostal dost a nebyly vůbec špatné. Postavy si zkrátka ke konci kladly přesně ty otázky, co mě napadaly už po pár dílech. Pozdě, ale přece... Orange je co se týká konceptu a myšlenek rozhodně nadprůměr a věřím, že spoustu lidí zaujme, ale jak hodnotit něco co u vás selhává v těch hlavních aspektech? Romantické anime, kde mě štvou hlavní hrdinové a "záchrana vojína Ryana", který mě neskutečně štval u mě zkrátka ty 4* nakonec nedostane, protože i když myšlenek je tam spousta, tak negativních pocitů jsem měl během sledování také dost. U mě jen 6,3/10

Sportovní anime by dle mého nemělo být takhle roztomilé a hrdinové by neměly mít takhle namalované tvářičky... Moc dobře se na to nekouká, animace se mi nelíbí, charaktery se mi nelíbí a i když je jasné, že se hlavní hrdina vydá po cestě From zero to hero, nějak se nemůžu dokopat k tomu abych mu fandil, i když vidím jak se snaží. Takže je mi líto, ale ani já nebudu své dny trávit s anime Days. Drop po druhém díle a nehodnoceno.

Co bych měl napsat o all girls anime, kde hlavní hrdinky stráví 3/4 prvního dílu nahé v koupeli? Jak se mám vyjádřit k nepříteli, který hrozí zničit všech pět "velmi originálních" světů a jehož hlavní útočná loď vypadá jako velký černý ... (no prostě je to podobné třeba houbě...)? Hlavní hrdinky jsou plné odhodlání, některé působí drsně, jiné roztomile a všechny chtějí být tou nejlepší válečnicí, z toho fakt, že je to podle nějaké akční hry zase jednou čpí na tisíc honů. Dnes už jsem jedno anime s podobným tématem viděl a nějak přemýšlím, jestli s tímhle pokračovat. Mám rád roztomilá děvčátka, ale tohle je tak moc dělané na efekt a nacpané fan servisem, že jsem se nudil. Navíc vytyčená cesta je až moc jasná a roztomilosti je docela málo a z fan servisu, který oplývá slunečními paprsky, které zakrývají nevhodné partie mě bolí oči. No ani další dva díly mi nakonec nedali žádný pádný důvod, proč ve sledování pokračovat, takže u mě drop po 3 dílech a 1,5/10.

Co je pozitivní je fakt, že i když to vypadá jako hromádka klišé o boji speciálních jedinců proti neznámým vetřelcům, tak se autoři vyvarovali těch nejodpornějších trapností jako je třeba boobie grab, tsundere blondýna a nezajímavý hrdina. Jistě hlavní hrdina je díky své aroganci také něčím, s čím se ne každý smíří, ale pořád lepší než třeba nudný Takeši verze 142. Úvod s ničením světa byl docela pěkný, jenom škoda, že ta animace není mnohem více působivější, protože tahle pasáž mohla být pěkná (asi jsem ještě pořád ovlivněný poslední návštěvou kina - Den nezávislosti...). Animace tedy celkově nic extra, což mě u studia A-1 trochu překvapuje, na druhou stranu to ale vyvažuje hudba, kterou bych označil za pěknou. Nepřítel, kterého označují jako "Neznámí" (Unknown - to jako vážně ?!) mě nikterak nezaujal, design jeho lodí nic moc, ale alespoň to není CGI trapnost a jenom by mě docela zajímalo proč jsou růžové... Celkově je to spíš takové slabé, ale v rámci podobných konceptů je to díky absenci těch nejtrapnějších klišé vlastně slušný nadprůměr, navíc závěr první episody, který naznačuje, že vše by nemuselo být tak jak se na první pohled zdá vybudil můj zájem a navedl mě na jistou pointu, kterou by ten příběh mohl mít. No pokud se trefím a pokud tam skutečně bude skrytého něco překvapivého, pak dám možná zase jednou takovémuto konceptu víc jak 2*. EDIT po 6. dílu: A ono si to vážně jede vlastní cestou a ze všech obvyklých nesmyslů a klišé to dokázalo vypracovat docela zajímavý příběh a nastavit vážnou tvář! Jsem v šoku, že posledních pár dílů má slušnou atmosféru a hlavně od jistého okamžiku netuším kam to půjde dál. Jsou tam klišé, je jich tam hromada, ale pak se prostě stane něco, co člověk nečeká a najednou se na tohle anime, od kterého jsem nic neočekával, dá dívat s novým zájmem. Navíc některá klišé jsou vážně skvěle předvedená a tak to z 6. dílu, které bych pracovně nazval "heroic sacrifice", musím zkrátka pochválit. Vyvolalo to ve mě i trošku emocí a ani tohle jsem od Qualidea Code nečekal. Takže žádný fanservis, vážný a překvapivý příběh, docela slušně zpracované charaktery a hromada klišé, které ale nemusí vždy skončit tak, jak by mělo, dál pak průměrná akce, divní a i trošku tajemní nepřátelé, spousta nelogičností a ještě mnoho dalších rozporuplných aspektů. To vše vede k tomu, že se v polovině zatím dostávám na slušný průměr. EDIT po posledním dílu: Ono to nejen že vydrželo, ale v podstatě se to docela slušně povedlo. Přišlo pár zajímavých zvratů, ukázala se krása charakterů, které nebyly černobílé a i finále bylo sice na jednu stranu v podstatě klišé, ale dobře zvládnuté. Ve výsledku je Qualidea Code asi nejlepší "klišé fantasy" na téma "speciálních akademií", kterou jsem viděl za posledních několik sezón (pravděpodobně od doby Mahouka Koukou no Rettousei) což už něco znamená. Navíc jsem tam měl i několik charakterů, které jsem si dokázal oblíbit mezi nimiž vévodí sourozenci Kasuma a Asuha. No a tak váhám... Nakonec i když je to jeden z mála pokladů v kategorii "special academy" ve srovnání s ostatními jinými anime to zase až tak super není, i když ten příběh a zvraty se prostě povedly. Takže celkově to vidím jako mírný nadprůměr a další důvod, proč dávat šanci i "speciálním akademiím" pro "speciální děti", protože občas se i tam dá najít slušný kousek. 6,3/10

Tohle byl přesně ten kousek, u kterého jsem nevěděl co si o něm mám myslet a ani fakt, že první díl měl přes 40 minut mi absolutně nepomohl. No druhý díl už ke mě promlouval trochu jasněji a já například pochopil, že z tohohle fakt, že je to podle hry (visual novel) prostě čiší. Dále jsem počítal, že to bude hodně hrané na strunu mystery a že tam bude nějaké velké tajemství, které má překvapit, zkrátka že tam bude nějaká zajímavá linka jako byla třeba v anime Kanon. Napovídala tomu ta dívka/duch (později známá jako Kagari), která hlavního hrdinu pronásleduje, prostředí v kterém se uskutečnil hrdinův první sen i oficiální obsah, který k tomuto anime má Anichart a ostatní servery. V tomto ohledu jsem tedy překvapen nebyl, spíš zklamán tím, že ta linka nebyla tak intenzivní a propracovaná, jak bych od pánu ze studia KEY čekal... Animace se mi líbila, tenhle roztomilý styl já osobně docela můžu a fakt, že je tam spousta roztomilých lolitek by měl vést k mé spokojenosti, ale bohužel to není až tak roztomilé a emotivní, abych byl nějak výrazně zasažen. Také je tam na můj vkus až moc zbytečného fan servisu a hlavní hrdina a jeho zvrhlost mi příliš neimponuje. Na takové roztomilé lolitky by měl být hodný a ne přemýšlet nad tím jak jim bude sahat na jejich nepříliš vyvinuté hrudníky... Hudba mě zpočátku nikterak nenadchla a některé motivy mi k tomu co se dělo příliš neseděli, ale postupně se to lepší a hudební doprovod poslední episody je dobrý. Ještě zmíním CGI příšeru, kterou náš hrdina potkal při cestě za "čarodějkou" - byla děsná, stejně jako většina ostatních CGI příšer, které přijdou později a které se tam opravdu příliš nehodili. No dokoukal jsem, protože mě žánr mystery a všechny ty lolitky nedovolily, abych se na to vykašlal, ale řekněme si upřímně, že to mohlo být mnohem lepší. 4/10

O čem že je to ta láska? Podle zdejšího jasného poselství prý především o tom, že vás ten druhý musí respektovat a brát se vším co k vám patří. Už jen za tohle jednoduché sdělení, které je v podstatě velice pravdivé si to nějaké ty body zaslouží. No a další body přihodím za to, že v těch momentech, kdy se hlavní hrdina opravdu chová jako boyfriend to působí i jako obstojná romantika. Zbytek už je však víceméně špatně. Bishíci co prý mají být 11-ti leté děti? No tak když můžeme mít 30-ti leté, nebo třeba i 80-ti leté falešné lolitky... Ne, takhle to nefunguje! Je jasné, že to tvůrci asi takhle museli udělat, protože kdyby tam byly místo bishíků malý shouneni, tak by to nefungovalo jako seriál pro dívky ani jako romantika. Bohužel tady to působí dosti směšně a jak píše Goku ten moment ve škole, kdy byli naši hrdinové obklopeni svými vrstevníky, tedy opravdovými chlapečky, působil dosti divně. Další věc, co totálně nefunguje je humor. Ten je samozřejmě hlavně založený na tom, že se náš bishík a jeho jemu podobní kamarádi chovají jako malí chlapci, kterými ve skutečnosti jsou a také na jejich interakci s hlavní hrdinkou. Ten humor je bohužel povětšinou dětský, infantilní a hloupý. Až příliš často se to uchyluje k extrémům a vtípky o panicích a nadužívání slova "wiener" byly vtipné možná tak první díl, ale vypadá to, že se to na podobné vlně poveze dál jen tam ještě k tomu přihodíme pár dalších podivných fetišů (malý Renren...). Takže Hatsukoi Monster nemá špatnou myšlenku a některým dívkám a fanouškům romantiky by se to mohlo líbit, ale já po 7. díle, kde již definitivně převážila dětinskost a hloupost nad jakoukoli romantikou, zklamaně odcházím. Drop po 7. Díle a 3/10