Jeoffrey

Kolega z práce SAO miluje a odpočítává dny a hodiny do pokračování Alicization. Já se v klídku dnes podíval znovu na poslední díly první poloviny a řekl si, že když jsem napsal pár nic neříkajících vět k předchozím sériím, tak ani tohle "Alenkování" nenechám bez komentáře. Začátek se mi velice líbil, byl to skoro až takový návrat ke kořenům a celé to působí tajemněji a zajímavěji, než cokoli z druhé série. Kirito dostal novou "bromanci" což mě sice nenadchlo tak, jako některé yaoistky, které stvořili spoustu různých fanfikcí a fanartů, ale Eugio mě překvapivě vůbec neštval a vlastně jsem si na něj i docela zvykl. Líbilo se mi prostředí i to prolínání dvou realit a líbil se mi i fakt, že je to zase něco trošku jiného, už třeba jen proto, že si Kirito tentokrát musí poradit bez všech svých kamarádů a svého harému (i když je jasné že "Asuna is coming"...). Souboje byly povedené a jakožto někdo, kdo má rád dobrou akci (a ano, preferuji akci s mečem) jsem si zrovna tento aspekt na rozdíl od jiných docela užíval. Takže za mě docela pohodová třetí série a poměrně slušných 7,5/10 a za pár dní začne druhá část, kde bude snad víc té naší Alice.

Velká škoda, že tohle anime nedostalo na starost nějaké zkušenější studio s trošku větším rozpočtem. Řekněme si totiž upřímně, že takhle mizerné akční scény se jen tak nevidí - naprosto nepřehledné a plné zběsilých střihů, které vypadají, jako kdyby to stříhal někdo během epileptického záchvatu. Zkrátka když chybí prostředky a nadání na animování plynulého pohybu, tak nastoupí statické záběry a střihy s kadencí AK-47 a vše to působí dosti obludně. No a není to jen rozsekaná akce, ale i to přidané CG třeba u aut, také není něčím, na co by se chtěl Jeoffrey zrovna koukat. A přitom zbytek seriálu není vůbec marný - taková průměrná detektivka s velice sympatickými postavami (kterým vévodí ústřední duo s fungující vzájemnou chemií) a úměrně odpovídající hudbou. Za normálních okolností by mě to mělo dobře bavit, protože tyhle "parťácké" detektivky, kde se hlavní postavy špičkují a řeší něco alespoň trošku zajímavého, byly u mě vždy dosti oblíbené už od Měsíčního svitu, ale ta grafická stránka a i fakt, že některé části (třeba TylCat) mi nepřišly zase až tak zajímavé u mě dostávají výsledný dojem jen k nějakým 6/10 což je vzhledem k tomu, jak jsem si ústřední duo (a i většinu jejich kolegů) oblíbil, opravdu škoda. Druhou sezónu bych chtěl, ale bylo by fajn, kdyby si jí vzal na starosti někdo jiný něž pánové z Millepensee, protože to zase nedopadlo tak, jak bych si přál...

Druhá série má také svoje zajímavé momenty, ale je jich méně, než v sérii první. Z některých zvratů, jako je třeba jeden nečekaný návrat, jsem spíše trochu rozpačitý, než že by mě těšily. A ano, poslední episoda vyniká a asi jako jediná je plně srovnatelná (má ten správný feel) s díly z první série, zbytek je (+/-) tak o jeden bodík slabší. 6,1/10

To, co začíná jako hloupá komedie o jednom vězni, který je tak trochu divný se postupem času rozroste v docela povedenou vesmírnou hrdinskou odysseu s poměrně zajímavými charaktery, zábavným i napínavým příběhem, který člověka dokáže bez problémů udržet u obrazovky během celé první řady. Rozjezd je pomalejší a plný nejrůznějších vtípků, kde jen některé jsou povedené, ale jak to začne nabírat na závažnosti, tak se na to stále lépe dívá a člověk chce co nejrychleji vědět, jak tohle skončí. Na druhou stranu je to plné hrdinského patosu, kdy postavy háží jednu cool hlášku za druhou a v některých momentech to působí tak strašně přehnaně, že i v těch vážně myšlených situacích jsem se musel často až smát. Je to tak schválně? Za sebe nevím, ale k "dokonalosti" už mi tam chyběla jen klasická rozmluva mezi Hanem Solem a princeznou Leiou ve stylu "Miluji tě" - "Já vím...". Ale přesto všechno jsem se bavil, téhle show se podařilo mě na pár hodin přikovat k monitoru a vše si to vcelku užít, stejně jako třeba docenit to, že tady postavy prostě umírají, i když kdo ví co bude v druhé sérii, pokud je tedy v plánu... 7/10

"Tak jak se vám to líbilo?" ptá se Misaka Misaka zvědavě. "Nemyslíte, že to bylo přehlednější a zajímavější než poslední série s Indexem a napínavější než celá Misaka original?" ptá se Misaka Misaka zaníceně. "Snažila jsem se být co nejroztomilejší, i když mi tu pan režisér nedal moc příležitostí, ale tak je to o padouších a hrdinech a také se to jmenuje po něm, tak je jasné, že tam musel být pořád" vysvětluje Misaka Misaka. "Jistě, neustále opakuje, jaký je to velký Padouch, ale já mu to stejně většinu času tak úplně nebaštím, i když je pořád tak krásně emotivní." říká Misaka Misaka zasněně." Navíc tu máme pošahaného vědce, obrovskou přerostlou masožravku, nezajímavou Bond girl, která si hraje na hrdinku a pak ještě tu další Misaku, co se pořád do všeho plete a nenechá mě ani uklidit jeho pokoj!" zlobí se Misaka Misaka. "Myslím, že aspoň ty 3* byste nám dát měli, za všechnu tu krev, povedené souboje, slušnou akci, dobrou hudbu, čitelný příběh..." vypočítává Misaka Misaka všechny klady této série... 6,4/10

Druhá sezóna se nese více méně v duchu té první, akorát asi jen s tím rozdílem, že z nevinných soutěží a her se stala spíše snaha hlavní hrdinky sbalit hlavního hrdinu. Je to mnohem více o té rádoby romantice, která ale díky tomu, jaký je Nishikata dřevo zase až tak nefunguje a občas už to ani není kdo ví jak vtipné. Ostatní postavy dostávají stále méně prostoru a hlavní fokus je na Takagi, která jako by doslova chtěla dostat Nishikatu do situace, kdy si bude muset vybrat mezi tím, že udělá nějaký krok k vzájemnému vztahu, nebo zase jenom prohraje další sázku. A Nishikata tak řeší pořád dokola to samé dilema - když udělám tohle, tak to bude trapné, ale když to neudělám, tak jsem zase prohrál... A s tím, jaký Nishikata je, to všechno končí ve většině případů pořád stejně a i když už je nakonec tlačen tak intenzivně, že by se dalo hovořit o nějakém posunu, tak vám stejně přijde, že ten posun je zase jen o milimetr. Moje otázka proto zní - zaslouží si někdo jako je Nishikata někoho jako je Takagi? Podle mě ne, ale Takagi je jiného názoru a tak se vše zase opakuje a většinu času se motáme v kruzích, což mě začíná nudit a vysilovat... A proto už se tolik nebavím a víc jak 6/10 ode mě druhá řada nedostane.

Jistý magický bordel! Něco tak uspěchaného a zmateného jako je tahle část série se jen tak nevidí. I čtenáři mangy mi tvrdili, že tohle bylo neskutečně "rushed " a tak se není čemu divit, že se v tom chudák Jeoffrey místy absolutně ztrácel. To se totiž bojuje s někým, aby se pak zase bojovalo s někým dalším za pomoci těch prvních, pak se bez těch prvních třeba bojovalo s těmi dalšími, zatímco někdo jiný zase bojuje proti těm prvním s těmi druhými a do toho někdo čtvrtý bojuje s prvním, nebo už pátým? Takhle nějak to bylo, nebo ne... Naštěstí to má alespoň nějaké ty jistoty a tak Touma je pořád Touma a spravedlivě dá pěstí každému, bez rozdílu rasy, frakce či pohlaví. Index, po které se to jmenuje, tu vidět moc není, na Railgun se taky příliš nedostalo, tak ještě že to aspoň trochu tahá ten Accelerator a další sympatická mužská postava, která by měla za odměnu dostat třeba taky seriál (protože sakra proč ne!). Každopádně na akci se dobře kouká, i když mi třeba ani nedochází kdo a proč se zrovna s kým pere, hudba je také dobře zvolená - zkrátka jestli máte rádi třeba Mortal Kombat, protože fatality, brutality a krev (a někde v singlu schovaný nějaký ten podivný příběh), pak je tohle anime pořád pro vás... Pokud chcete sofistikovaný příběh, pak si zkuste přečíst mangu, kde to prý všechno možná pochopíte, nebo kdo ví, možná i tady najdete to co Jeoffrey nenašel (a tak si musel občas pomáhat Wikipedií). Tohle nebyla Misaka worst, ale zatím jasný worst Index - zběsilý a uspěchaný magický bordel! 5,5/10

Japonské zjištění, že Holky to chtěj taky bez nějaké nadměrné trapnosti s překvapivě sympatickými postavami a zajímavými dramaty, která jsou nakonec poměrně překvapivě a originálně vyřešená. Asi SPOILER Kdo by věřil, že se dá vystavět povedený romantický trojúhelník, jehož všechny vrcholy bude člověk chápat. Nebo kdo by si dokázal představit nezdravý vztah mezi učitelem a žačkou u kterého si podvědomě přejete, aby jim to vyšlo a nakonec vás výsledek vlastně nezklame.A co třeba povedeně naznačené hledání své sexuality a své sexuální orientace. Nebo zjištění, že vlastně nejzdravější romantický vztah má vlastně ta nejzapřísáhlejší puritánka... KONEC SPOILERU Tenhle seriál toho nabízí poměrně hodně a vše předvádí formou, která rozhodně neuráží spíš naopak - baví. Zároveň však k některým tématům přistupuje velmi zodpovědně a tak dramatické chvilky mají náboj, motivace a chování puberťaček jsou pochopitelné a v souladu s tím, jak si je dokážete představit (někdy možná lehce přitažené za vlasy, ale tohle mě u japonské tvorby už nepřekvapí) a má to i jednu postavu, z které naskakovala většině diváků v komentářové sekci husí kůže, jak velmi realisticky a nepříjemně jí autoři trefili... Zkrátka musím hodnotit tohle dílo jako velmi povedené, i když na konci předposledního dílu jsem měl hodně velké pochyby, jak přehnaně tohle budou chtít zakončit - ale povedlo se a za mě zasloužených 7,5/10

Dobrá komedie je taková která baví, výborná je pak taková, že se smějete non-stop. Co ale říct o komedii, kde se víc jak polovina vtipů u mě míjí účinkem? Že je to slabé! A po pravdě docela slabé je i celé ústřední trio, které by mělo být těmi hlavními hybatelkami děje, které by to měly táhnout. Bohužel tady tomu tak není a tak je velká část postav vedlejších (Loli, Majo, Yamai, Waseda) mnohem zábavnější, než většina z hlavní trojice. Jsou to pak především tyto vedlejší postavy, které mají ty nejvtipnější momenty a tak prakticky jediný za mě povedený díl s jednou z hlavních dívek v hlavní roli byl až ten předposlední 11. díl (kde však ale opět také exceluje pan učitel). Někdy je to ukřičené, jindy zase zběsilé, chvílemi dětinské a občas prostě jen "baka". Ale i tak se na tento seriál dá bez problémů dívat, ovšem svůj smysl - pobavit, plní bohužel jen příležitostně. Neštvalo mě to, nudilo jen sporadicky, takže když si vše sečtu je to slabší průměr. 4,7/10

Given má přemíru toho, co třeba již zmíněné Carole & Tuesday velice postrádá - kvalitní zaměření na charaktery jednotlivých postav. Na druhou stranu "Koleda a Úterý" vám dají v každém díle minimálně jednu písničku a ukáží, i když poměrně nerealisticky, jak vzniká, zato Given se s prvním náznakem nějakého songu vytasí až (myslím) ve třetím díle, kdy konečně Mafuyu spustí svůj nebeský hlásek (což je ale na hudební anime docela pozdě...). Místo slíbené hudby nám tu servírují postavy, jejich problémy, jejich nejistotu a tápání, objevující se lásku k hudbě a samozřejmě romantické vztahy, které vznikají pozvolna, poměrně přirozeně. Naučí vás si postav vážit, soucítit s nimi, zkrátka aby vás ta dramata bavila a zajímala, abyste se naučili postavám fandit a sledovali jejich pomalé krůčky k hudební slávě (ne jako C+T, kde vidíte, že mají holky obrovský talent a jediné o čem to je, jsou pokusy se co nejrychleji prosadit). Zkrátka poměr mezi zaměřením na postavy příběhu a samotnou hudbu je zde mnohem více zaměřen na postavy a vztahy, což ale je ale pro někoho, kdo sem přišel hlavně kvůli hudbě problém... Zkrátka jsem se zcela rázně rozhodl, že tady je té romantiky a babrání se ve vztazích na jedno hudební anime (a pro mě osobně) až příliš, nechci čekat, až se tohle všechno vyřeší (což bude díky tempu asi až za dost dlouho) a tak si sbalím své nástroje a vydám se radši do víru mizerných isekaiů či hloupých komedií a tenhle seriál přenechám těm, kteří si ho dokáží užít. Já tu chtěl hlavně ten rock and roll a ne drama! Drop po 5. díle a 6,2/10