Snorlax

I když je Tančírna nezpochybnitelně inspirována snímkem Jedni a druzí, jde naprosto vlastní cestou, cestou plnou nápadů a holdu síle filmového vyprávění. Kdo nerozliší jednotlivé epizody podle hudebního motivu, může se orientovat dle oděvu a chování postav. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Dlouho jsem se na tuto klasiku chystala. A možná by se nic nestalo, kdybych se chystala dále. Nejsem unešena, nejsem uchvácena, neobdivuji. Na rozdíl od mnohých jiných němých filmů mne tento naprosto neoslovil, přišel mi zastaralý, šedivě nudný a nezajímavý. Musím však ocenit občasné záchvaty inovace při práci s kamerou. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Pomalejší rozjezd je kompenzován zběsilým tempem od momentu výcviku nováčků. Zamrzí, že film předkládá hotové řešení, kdo je hodný a kdo zlý. A přitom bychom snad za jedinou kladnou postavu mohli prohlásit ono čerstvě narozené nemluvně. Leč ani to nezmění kapitánův postoj, že násilí lze potlačit pouze ještě větším násilím. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Film s přídavky četných dochucovadel a aromat vytvořil poměrně plochý příběh, jehož hlavním úkolem bylo odvést divákovu pozornost od ústřední zápletky Juhaniho traumatu. To jsme se mohli dozvědět během deseti minut, jenže pak už by scenárista neměl o čem vyprávět. Takže raději uměle natahoval a natahoval, až vznikla tato nastavovaná kaše. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Nejvtipnější bylo jméno pana profesora.

Evropskému filmu zvoní umíráček. Alespoň tak by to mohlo vypadat, když si uvědomíme, že tohle nudné a nezáživné dílko obrazilo několik festivalů a všichni z něj byli okouzleni. Na patře by zbyla hořkost po polknuté otázce, zda tohle je skutečně to nejlepší, co v poslední době evropská kinematografie nabízí. Mungiu klouže po povrchu, tváří se děsně artově, ale ve výsledku nesděluje prakticky nic. Jediným poselstvím tohoto snímku je smutek z všeobecného radostného přijetí, byť tento film s bídou dosahuje průměrných kvalit. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Distributor opět prokázal svoji neznalost filmu, gratuluji. Ale faktem je, že o mnoho nepřišel. Těžko přicházím na chuť té všudypřítomné padesátkové rozjásanosti, sborovým zpěvům a tanečkům. Sama pohádka je sympatická a nadčasová, o čemž svědčí i využití jejího základního motivu poučení tvůrci seriálu Dallas. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Počátkem devadesátých let točili sovětští filmaři velmi depresivní snímky. Ať již to byl Astenický syndrom, nebo tyto Tři dny. Snímek prakticky začíná a končí záběry na vlak, který odváží vše minulé, vše, co nedokázala odnést líně tekoucí řeka. Vše pomalu odtéká až do samého závěru, kdy sledujete proměny ročních období a čekáte na jaro, abyste zjistili, že jste jeho příchod nepostřehli. Bylo jaro vůbec, bude nový počátek? /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Film o vynalézavém zloději mohl předvést nějakou rafinovanou krádež, nepředvedl. Thriller mohl ukázat nějakou napínavou scénu, neukázal. Takže jsme se s Rogerem pronudili až do přesladkého závěru. Zív. Jedna hvězdička za akci v kadibudce. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Čekala jsem zcela jiný hudební styl, takže mi chvíli trvalo, než jsem si přivykla tomuto velice modernímu pojetí. Ale to už mě začal válcovat příběh o opravdovém chlapském přátelství, kterému nedokážu nikdy odolat. Krásný film s krásnou hudbou a drobným politickým přesahem. Za zajímavé považuji, jak velkou svobodu slova na Kubě film předvádí, všechny kubánské kapely ve filmu totiž zpívaly velmi kritické protestsongy. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.