Arbiter

Ty děti rostou jako z vody, co? Sotva se to přestane pokakávat a už láme vazy cizích frajírků ve vašem obýváku. Ach ty dcery.. ___ Tak trochu feministické, tak trochu sterilní a tak trochu těžce uvěřitelně hustěkruté. S klukama jsme v lese při hře na střílečky taky nasazovali tak tvrdý pohledy a chvaty.

Jednička byla fajn, protože mi připomněla že se někdy i dnes bojím, co je ve tmě za rohem. Žádný zázrak, ok. Ale lekačky měly smysl. Prodlevy měly smysl. I ta dementní každodenní nuda dodávala sílu vteřinkám strachu. Dvojku jsem neviděl a trojka je díky posledním dvaceti minutám pěkně na hovno. Dynamika je filmovější, ale bububu je pouhou nahodilou atrakcí, která více méně zabijí možnost tušit hlubší motivace démonova tajtrlíkování. ___ To, že je potřeba nasadit do scénáře idioty s rozvinutou potřebou natáčet a zakrnělou potřebou uvěřitelně jednat, jsem si už nějak zvykl. Že mi ale autoři posvítili do tmy za roh a rozšafně sdělili, že film je teda fakt o hovně... to si mohli ušetřit. Vše mělo skončit s větou: ,,Ok, Toby, I'll do it!''

Když v lese spadne strom a není tam nikdo, kdo by ho mohl slyšet, opravdu se ozve při jeho dopadu zvuk? A ještě lépe, co když je tam o samotě jen nějaký ten Kaufman. Kde máte jistotu, že se strom po pádu neroztříštil na drobné pidimužíky, kteří vzápětí nepředvesli baletní úpravu Silmarilionu? On to tvrdí, vyvraťte to! Svět člověka stojí a padá s vykonstruovanou realitou. Jedna věc je necha se jí konejšit, druhá věc je tvořit vědomě konstrukce vlastní. Hergot, člověku to dává moc. Andy rozšiřoval své performance za hranice podia a často díky tomu dopadal jako ten chlapeček co se nudil když pásl ovce a tak si vyfabuloval nějaký ty vlky. Svět člověka je v mnohém iluze. Je krásný se touto skutečností čas od času nechat omlátit o hlavu. Ještě krásnější ale je s tímto umět reálně pracovat. Jinak hrozí, že to bude často dopadat tak, že dav vesměs inteligentních lidí unisono skanduje ,,Nejsme žádné ovce!'' a ani si neuvědomuje ten kentus, který tím po sobě lejou.

Napříč generacemi mistrů Čti-Vo. Lidé odcházejí knihy zůstávají. Něco si berou, něco dávají. A ten vzájemný vztah je nesmírně podstatný pro běh vesmíru a tak vůbec. Pěkné náborové video pro knihovníky. Ale bacha na záchrany historicky cenných knih pomocí lepenky - nemaj rádi.

Moc rád bych se nechal naplno unést Woodyho nezaměnitelnou hravou střídmostí a emoční nepřepáleností. Jenže to by v hlavní roli nesměl být iritující Owen Wilson s jeho ušišlanou huhňavou angličtinou a gesty pitomečka. Když ale člověk přistoupí na to, že Allen tvorbou už asi nepřekvapí, sezná, že na druhou stranu většinou nezklame. Nestalo se ani tentokrát.

Heh.. Jako žužu, no.

Kobyla má kůňátko. Kůňátko vyrůstá v kůně. Kůně je Joey. Joey pluží. Joey mele maso. Joey je François. François mele Dorotku. François je kůň. Dráty melou koně. Kůň je Joey. Joey pluží. Všichni měli vlajku.

Nelíbí se mi ten pocit prázdnoty. Nelze pro něj nahlédnout za okraj. Ne proto, že strach nedovolí pohlédnout zpříma na neznámé, ale kvůli jistotě, že za okrajem jednoduše není nic. Nelíbí se mi ani, jak je ten pocit bezvýznamný. ___ Má být konec v doprovodu konfet a teskně krásné přepjatosti? Jak moc dusí člověka koridor konstrukce jeho kultury? Co to vůbec znamená svobodně dýchat? Trier hází špínu na škatulky, dusivý korzet tradic a odosobněné, naučené prožívání. Dort v 11:30, usmíváme se! A hlavně krájet společně, usmíváme se! A dáme si na terase víno, tak by to bylo krásné, tak bych si to přála. Je to upřímné zoufalství mrzačené duše. Být konformní znamená být dobrý; jak tento precedent bolí! Upřímné zoufalství, ano, ale je obhajitelné? Nelze jasně stát na straně kritika, který zatracuje touhu zpracovaného mozku prožívat nalinkované a na druhou stranu tuto kritiku prožívat, byť omezeně standardizovanými prostředky. Za mřížemi temnoty duše nebo za mřížemi korektnosti, nelze říct koho litovat víc. Ne ve světle pádu racionality jako opory lidství a stínu bytí fyzicky (i metafyzicky) zdaleka přesahující to naše, lidské. __ Prázdno, ticho, smutno. Jak povrchně se Trierovi podařilo mi tyto pocity napasovat do hlavy.. Možná to vypovídá mnohé o mně, jako povrchním člověku, sběrateli povrchní informací a emocí. Cítím se být součástí nanicovaté revolty a sebelítostivého a zároveň všekritického díla. Bereme se až moc vážně. A to i při sebereflexivní kritice. Hrozná egosamohaná. __ ps: fazole byly velefail.

Uzavřený svět intimně veřejných klícek vlastní výroby. Dá to spoustu práce, udržet (si) strukturu z vratkých lží a lžiček. Vyargumentovat (si) své postavení toho, kdo má být litován. Toho, kterému život hází písek do očí. Konstrukce vylhaného prokvétá každým dialogem, který slouží víc, než co jiného, jako nutnost obhájit sebe před sebou. Tam, kde se soukromé reality srazí, přichází na řadu slzy, popření a s věcí samotnou nesouvisející předmět k uzemění emocionálnìho zmatku. ___ Chtěli jen to, co se jim vzdalovalo. Lhali sami sobě do očí. A to jen pro svou vratkou a ustrašenou realitu, kterou se jednou v osamění zadusí. Jak lidské...

Můj komentář je silně neautentický, vykrádá spoustu pohledů na věc a nějak bych se za něj měl asi stydět. ___Tak, jak mě Oplevova verze rozčílila a donutila napsat teatrálně zklamaný komentář, tak mě Fincher uspokojil. Moje kritika, hodnoceno zpětně, narážela hlavně na narativní boty (bufy) a odfláknuté detaily, které (ne)působí jako obhajoba logiky postupu dějem (fotka, neschopný novinář, podání hackerství, ..). Těžko ale říct, jak moc mi v orientaci a přistoupení na hru Fincherova díla pomohla berlička zhlédnuté předchozí verze (Pravdu děl, Subjektiv). Fincher každopádně je výborný vypravěč a ví, kdy utišit podezřívavou mysl Arbiterovu nějakým doslovným záběrem či nenápadnou větou. ___ S psychologií postav a atmosférou snímku to už není tak jednoznačné. Hollywood samozřejmě ševelí, naštěstí ale Sever neudupal. Až příliš ale ztrácí na syrovosti, odcizení (ach, ta nevyužitá krajina). Rooney Mara je výborná, ale méně osobní a intimní v kritických chvílích. Jde o chlad klimatizované kvality, hodila by se ale řezavá zima. ___ Noví Muži u mě jako celek dopadli mnohem lépe. Lehkou učesanost a vytýkanou doslovnost ve střihu pro diváka - konzumenta já s klidem překousnu... Člověk se porovnávání neubrání, stejně jako se neubrání absorbovat postřehy druhých. Snad mi to Aštan odpustí. (Počáteční přestylizovaný titulky, wtf?)