Arbiter

Keltská Princezna Mononoke, jak snímek trefně pojmenoval DaViD´82, kvalit Miazakiho veledíla nedosahuje. Překrásné výtvarné zpracování a sympatickou vlčí holku cenim. Extrémně otravnou a natvrdlou rodinu irských lovců, roztahanou a roztěkanou povrchnost a popírání svých vlastních pravidel (proměny z a do vlčí podoby) necenim.

Ale jo.

Nový Batman mě štve. Především protože promrhal svůj potenciál. ___ Bere se vážně jako devadesátkové emo dítě, když trpí nad svou pošramocenou dušičkou při poslechu Nirvány zatímco si před zrcadlem trénuje strojený noir pózy. Akorát že to je, tvl, dospělej Batman. Je to místy bolavej cringe, místy roztomile úsměvný. ___ Představuju si, že scénáristé přišli s návrhem odvážně dekonstruovat žánr a Batmanův pohádkový svět, pak jim to ale někdo vyděšeně proškrtal. Výsledkem je esence kognitivní disonance on so many levels. ___ My se jakože dozvíme, že násilí a pomsta nic nevyřeší, že Batman je zásadní součástí problému, protože pro svý násilný bojůvku přehlíží pravé základy společenského rozpadu; myšleno absence sociálního státu, vše prostupující korupce, neúnosně rozevřené nůžky nerovné distribuce bohatství a podobně. A to vše za zásadního přispění JEHO zdrojů, které pro JEHO nezájem sloužily ke korumpování vlivných, bohatnutí mafiánů a neplnění závazků vůčim potřebným, zatímco ON se stal součástí kolotoče násilí. Je na tom vlastně postavený základní motiv děje. ___ Vyprávění nám sugeruje, že si to Batman vlastně jako by uvědomí. Ale v rozporu s touto sugescí se tato linka celá rozpadne a Batman koná stále stejně, neschopen se pohnout z místa. Proč? No protože pak by nezůstal žádný Batman, žejo. Být věrný tomuto sdělení by znamenalo, že by pan Wayne na sebe vzal kvádro, udělal pořádek v papírech své nadace a dlouhodobou prací by se naprosto nezajímavě a nudně zasazoval o posílení fungující role místní samosprávy. Jenže to by pak na nějaký běhání po městě a mlácení lidí neměl čas. ___ Místo toho jsme ale pro jistotu, aby nedejbože neztratil Bruce naše sympatie, na konci filmu nuceni protrpět nekonečné scény jeho mesiášké dobroty, kdy v biblickém výjevu zraněné vyvádí se svou loučí z temnoty, kdy nosí ve slow-mo děti v náručí, kdy se naprosto rozpadá předchozí náznak realistické dekontrukce, a nastupuje starý dobrý ničím nepoučený a nezměněný pohádkový Batman. _ Nový The Batman se mnohem víc než k Nolanovi vrací do devadesátek, ale na jejich přiznaně fantaskní nereálnost se bere příliš vážně. Nekonzistentně se přihlásí k slibné sociální reflexi a hned nato je naprosto nesnesitelně povrchní. Je přeplněný klišé, jako by šlo o celovečerák Červeného trpaslíka. Jak devadesátkový batmani, tak ti od Nolana jsou oproti tomuhle mnohem lepší volba. Paul Dano byl ale úžasný!