Arbiter

Trpce pohodové pohlazení chlastem zhrublou dlaní.

Na to, že je ten film jedna velká legrace, trval až moc dvě hodiny. Total Recall nové generace našel otcomatku ve své předloze (základní kostra děje), Blade Runnerovi, Stalkerovi a Terminátorovi (mimo jiné vizuál), videoherním světě (některé mechanismy, vizuál, kamera) a já nevim, kde ještě, takže je to nakonec místy přeplácaný kočkopes s několika fajn nápady. Asi se mi moc nechce shazovat logiku, čert ji vem, nebudu nad ní přemýšlet. Jen ti terminátůrci byly dost nenebezpečný na to, jak moc byly cool. Úhlavní T8 nemesis držel účes a tvářila se přísně, stařičký boss dělal karate, hlavní hrdina uměl na klavír a k tomu hrála fajn hudba. Proč ne. Do půlky snad i za 4*, konec za dvě. Příště víc modřin, krve, sexu a mínus 30 minut, prosím. (díky za ty výtahy. Ùplně normální výtahy!)

(obsahuje spoilery) Je to dobrý film. A to mi nestačilo. Velká chyba je, že na jednou stranu sice nutí člověka věnovat mu myšlenky i po projekci, ale na tu druhou z takového dumání nevychází vůbec dobře. Chtíc zvládnout zase o drobet víc zvratů a ukočírovat dějový propletenec, přepadl Nolan za tenkou linku, po které balancoval (a balancování ustál) v předchozím díle. Jde příliš po povrchu, příliš na to, kam lákal pozornost diváka. Příliš na to, na čem stavěl myšlenkový background jednání postav. ___ Jak se v tak urputném tempu a úzkém čase, který je věnovaný jednotlivým motivům, nechat pohltit znovuzrozením toho, který padl? Jak přijmout Baneův svět a jednání, bez hlubšího exkurzu do úpadku Gothamu a k degradaci člověka, postaveného po pás v hovnech tváří v tvář světlu tunelu? Motivy a myšlenky jsou zřetelné asi jako klaunova čepička na splašeném kolotoči. Proč se otírá o problémy současné společnosti, když je ohýbá a vyprazdňuje, jako Hans Zimmer etnickou hudbu? Já se rád nechám blockbusterově pobavit, zde se ale nemůžu zbavit pocitu, že Nolan opravdu lehce klopýtl o provaz, po kterém posledně tak umě balancoval. Rozhodně to tak vnímám po stránce výše zmíněného. Prvními minutami sliboval úpadek člověka. Čekal jsem kolaborace a zrady. Čekal jsem šílenství a lámání hrdých duší. Doufal jsem v souboj třídní i ideový. První hodinu takový dojem Nolan poctivě buduje, aby pak rozjel příliš rovin na to, aby fungovali a nebyli sterilně otupeny a ideologizovány. Díky tedy alespoň za celistvost linie okolo postavy samotného Batmana, ta dokončila kruh: Batman dostál podoby 'pouhého' symbolu, jímž může být kdokoliv. Až jsem si trochu vzpomněl na Eso Rimmera. Michael Caine úžasně.

U ostatních komentujících to tak nevypadá, ale já osobně se při (i po) sledování snímku cítil hrozně hloupý. Mezi tlustými nemotornými prsty mi prostě unikalo Něco. To Něco potřebuju doteď pojmenovat a moc mi vadí, že toho nejsem příliš schopen. Dude mě iritoval. Ale iritoval mě jednoduše banálními prostředky: mlaskal a funěl před i za každým slovem (což prostě Jeff Bridges dělá a já ho za to ze srdce nenávidím, protože mi kazí požitek z jeho jinak úžasného herectví), jednak mu okolí dovolilo dokončit přibližně každou desátou větu. Iritoval mě také svým způsobem života, který na jednu stranu diváka rozčilovat myslím měl, na druhou stranu jsem byl často svědkem okatého ujištění, že když to tak cítím, jsem sice celkem normální, ale taky tuctovej. Že jsem nepochopil život a nirvánu mám hledat jinde, než mi veřejný anály naznačujou. Dude odsíral ve svý nedokonalý dokonalosti vnitřní slabost a malost lidí okolo sebe, ať už nosili jakýkoliv masky a ve společnosti hráli role přerozličné. Taky byl ve vleku událostí a tak trošku mi připomínal živoucí stránku 75 z příručky o tom, jak přežít v divoké vodě: mějte vestu a nechte se unášet proudem, hlavně s ním nebojujte. ___ On chtěl kuželky a chtěl svůj koberec a semtam White Russiana. Svym osobnostnim propletence sobectví, dobrosrdečnosti, flegmatismu, buranství, selskýho rozumu, nepoužitelnosti a stoický moudrosti byl konzumentem doby a místa, kteří mu oblékli župan a propocený trenky a do bytu nakvartírovali bandu germánskejch nihilistů. Prý je to hrdina. Tak nějak vnímám sdělení explicitní a otírám se snad i o to nevyřčený. (explicitní: Je to hrdina, hahaha, tečka; nevyřčený: je to hrdina, protože všechny jeho negativní vlastnosti vnímáme špatnou optikou doby a místa a jsou úplně nepodstatný a je naše vina, že ho tak bereme. Navíc asi není ani jeho vina, že je takový jaký je, snad je to pro něj dokonce nutnost takový být). Pořád mi ale uniká domnělá rovnice. Dude mi totiž nepřišel tak moc v pohodě. Prostě u mě neproběhlo prozření, že to důležitý je natolik jinde, že všechno co mě rozčiluje vlastně není podstatný a koukám na to špatně. Navíc jsem ho neviděl ani jednou hodit koulí a je mi jasný, že to cosi značí a já prostě nevím (najisto) co. (a takových míst tam jsou tuny, doprčic!)

Když to je tak krásně pitomý... A všude se kouří! Usměj se, čuráku.

Tento komentář je věnován uživateli Socraates a na památku všech padlých jaffů.

Pečlivě orchestrovaný trailer na život na Zemi. Krásně se na to kouká, ač je to příliš útržkovité. Normálně mě Earth naplnila nějakým štěstím, neboco, který jsem v danou chvíli docela ocenil. Jen kdybych se mohl zbavit pocitu, že můj dojem není ani tak můj, jako někoho jiného, který mi ho citlivě vnutil. Tenhle pocit podtrhuje i, např. Roverem zmíněný, apelativní závěr. Na druhou stranu, ruku na srdce: 1) radikální narušování ekosystému Země sedmi miliardama lidí, je do očí bijící logický dopad, ať už se mu říká globální oteplování nebo nukleární gerontofílie 2) co ty víš, Rovere, o nějakých teplotních cyklech? :))

Divák očekáva životní twist totálního kreténa v uvolněného nadmuže, který prozře po návštěvě pohádkového mentora, a po zhlédnutí si uvědomí, že každý film na téma proměny nemusí být nutně-absurdně-teatrálně přepálený. Ne každé zlato třpitívá se, pane se sekerou.

Svoboda ti sluší, jsou to krásný šaty. Jen rukávy jsou trochu dlouhý a u krku to škrtí. Jinak padne. Jako ulita.

Asi brzo začnu rodit posedlý děti, pokud někdo neprolomí ledy absolutně zatuchlých stereotypů práce se zvukem v hororech. Vážně, co to je za zjednodušovadla, budovat strach (ok, lekačky) primárně na decibelech? Woman in Black je tvrdá rutina. Invence = nula, kniha 'jak dělat horory' = 2x∞. Kouká se na to hezky. I ten Radcliffe na všechno kouká moc hezky. Chodí si takhle z pokoje do pokoje, pojídá rašelinu a zírá. Bohužel mu ale v obličeji není vidět mnoho z toho, co jeho postavě život vzal. Lekal jsem se a příběh bavil. Závěr byl ale hodně z prdele (momentálně si nevybavuji slušný ekvivalent s tak výmluvnou přiléhavostí). Edit: Po té, co se mi film krapet rozležel v hlavě musím uznat, že je víc sexy, než se mi původně zdálo.