Arbiter

Zpočátku jsem se zamiloval do grotesky mile naivního kontrastu srdečného, prostého, lidového života na jedné straně a přetechnizovaného, odtažitého, neautentického a v důsledku krajně nepohodlného high class života na straně druhé. Zhruba od půlky, kdykoliv se znovu a znovu rozezněl ten samý hudební ale i humorný motiv, jsem ale stále zoufaleji doufal, že to všechno brzy skončí. A že film trval asi tak milion hodin.

Vyznění snímku a některé schematické scénáristické postupy mě připravily o radost z toho dobrého. Snad protože se snímek staví - a v mnoha ohledech úspěšně plní - roli morálně apelující, jen aby v tomto v kritických okamžicích selhal.

Neutečeš.

Jeden z nejlepších českých (československých) filmů, co jsem zatím viděl. Zmar jako standardní stav věci.

Víc než působivé. Ale Marigold má pravdu. Trochu mi svým komentářem zkazil dojem z filmu, protože jsem se na to kvůli němu při sledování soustředil. Větší kritický odstup tvůrce snímku od aktérů by jen a jen prospěl. V důsledku totiž Bohemian Rhapsody buduje nažehlený kult kolem lineárně směřující a banalizované modly, která "sice má nějaký ten škraloup, ale kdo ne". Ostatní kluci z kapely žádný škraloup nemají, ti jsou zkrátka super parta do nepohody. Věrní, bezproblémoví, rozumní... A určitě s jejich filmovým obrazem nemá nic společného to, jak silnou roli hráli u vzniku snímku. Na druhou stranu: je to film, bylo by jen naší vinou hledat v něm pravdu.

Snímek láká zejména na tři roviny: je tu akcent na tezi, že pokud se k jinakosti stavíme nenávistně, plodí to jen další nenávist a vyzývá, abychom se naopak z jinakosti radovali. To je myslím pro daný žánr nejpovedenější rovina. ___ Za druhé jsou tu poutavé backstory jednotlivých postav (figurek), zasazené do neodolatelně nostalgického světa čar a kouzel (hrací plochy). Snímek ale selhává samotným pohybem těchto figurek po dané hrací ploše. Já například chápu, že J. K Rowling dostala skvělý nápad zajímavou postavu A dostat do zajímavé situace B a v důsledku toho projít změnou k velezajímavému stavu C. Jenže samotný ten pohyb A prostřednictvím B do C je strašně nevěrohodný. ___ Třetí rovinou snímku je snaha o analýzu a popsání anatomie zrodu zla. Zde Rowlingová selhává naprosto a zmůže se jen na povrchní a nefunkční konstrukce, které prozrazují jen to, kde jsou její scénáristické limity.

Amélie z masokombinátu.

... jen mě trochu zlobilo, že veškeré zvraty jsou postaveny na poměrně otravné premise, že hodnota jednoho života nelze vyvažovat hodnotou bambilionu dalších. Otravné zejména protože ve skutečnosti šlo spíš o karikaturu této premisy: hodnoty životů některých jednotlivců nelze vyvažovat hodnotou bambilionu dalších. Někdy. Trochu nahodile. Nutno ale říct, že tak principy při snaze aplikovat je na dění zkrátka dopadávají. ___ Zejména mi ale vadila bezbřehá schopnost našich hrdinů selhat v klíčovém okamžiku. Potřebou mít proslov, hysterickým výlevem. Ale jinak skvělé, velkolepé!

Potřebuju (a snažím se opečovávát) svůj Stokorcový les. Někde tam vzadu v hlavě, aby byl vždy k dispozici, abych se do něj pravidelně mohl vracet. A věřím, že nejde jen o nostalgické - a idealizující - utápění se ve věcech minulých. Jde o memento: nezapomeň, hraj si. Dřív jsi věděl, že je to důležité. Dřív jsi byl moudrý. __ A přesto zapomínám, a přesto si přestávám hrát. A dny se stávají zítřky místo dnešků, a člověk pak všechno poplete. Zejména to, co je a co není důležité. Přitom je to snadné: důležitý je Pú!

Barden a Cruz jsou skvělí. Loving Pablo ale nedovoluje nahlédnout do hloubky manažmentu moci, ani do Escobarova vnitřního světa. Nejvíc mi ale vadí, že snímek jen málo problematizuje postup kolumbijské a americké vlády. Přitom zrovna v tomto případě je námětů spousta.