Arbiter

Především první díl má atmosféru, pro kterou má smysl seriál zhlédnout. Obecně mě ale ta americká dramatizace ruských reálií a estetiky chvílema rušila.

Pro zájemce tu mám takovou hračku.

Mám podezření, že to, co bylo na snímku dobré,rafinované a objevné, jsem si tam sám akorát domyslel. Ale obecně: díky za vizi budoucnosti, kde vývojem prochází samotná percepce bytí.

Alita je silně sexualizovaný kyborg, stylizováný na pomezí nevinného dítěte, lolitky, dospělé ženy, vražedného stroje a nespoutatelné kočky domácí. A to je vedle několika adrenalinových akčních scén asi tak to jediné, co je na snímku zajímavé.

Islandsky milý boj.

Kde je Robin Williams, tam je v hlavní roli. Těžko se mi přijímá, že mě tak moc bavil film, kde hrají a scénář napsali Matt Damon a Ben Affleck.

Zvukomalba. Nebo snad sonorama světa Cuarónova dětství. Po úspěchu Gravitace mohl natočit cokoliv jen chtěl - a taky natočil. ___ Skromné a zasněné vzpomínání na malou velkou hrdinku. Vrátil se, vzdal jí hold a natočil velký film, který se neomezuje jen na vlastní příběh, ale nabízí unikátní estetický zážitek a také reflexi nerovností a jiných bolestí světa, který s nimi ale nepřestává být krásný. Co záběr, to radost. Klid, který nepozorovaně a pravidelně přechází v bouři - jako nepředvídatelný oceán (což je slovní obrat, který je snad odpustitelný jen pro jeho odkaz na konkrétní scénu snímku). __ Vrátit se do dětství a vzpomínat na stáří. Poslouchat zvuky sousedství, města, luk. Vyzrálá a nikam nespěchající nostalgie jako prase. Dík.

... a já si říkal, že to místy působí jak jeden díl nějakého seriálu (jop, Složka 64 je pro mě první setkání se sérií, a to bez znalosti kontextu). ___ Stavba charakteru hlavních postav a jejich vztahů působí zejména zpočátku a závěrem filmu strojeně, těžkopádně, knižně, televizně. Děj se až příliš často posouvá dál příliš okoukanými postupy a to samé lze říct o způsobech budování napětí. Vše ale vlastně funguje - především napětí, ale i detektivní budování a rozplétání pripadu. A obsah samotný je v určitých ohledech příjemně svěží a civilně pestrý. Zejména mám ale radost, že je i v tomto snímku uvěřitelně přítomný pro dánský film typický důraz na sociální kontexty (byť v menším množství a někdy méně nevybíravě, než bych si přál). Sociální kontext, zřetelně poukazující na konkrétní a nejen pro Dánsko aktuální nerovnosti ve společnosti a dopady předsudků, nepůsobí samoúčelně a snímek potvrzuje severskou premisu, že může být i v poměrně nenáročném díle přítomný, že může být i takový snímek sociálně citlivý, nemačistický a progresivně kritický, aniž by utrpělo napětí, akce nebo syrovost.

Groteska je obhajitelná snad jen tehdy, když z ní mrazí.

Naprosto sebevědomě stylizovaný skvost. Ve své zběsilosti naprosto přehledný skvost. Naprosto zábavný skvost. Naprosto skvostný skvost.