Vesecký

Tuto koprodukci mohu ocenit jedině jako to, že Němce hráli skuteční Němci a Čechy Češi. Jinak kdo nečetl román Karla Ptáčníka, někdy se v ději ztrácí, Sovák hraje tradičně optimistu, který nikdy neztrácí naději, Munzar zamilovbaného do Němky, Vinklář si jako často zahrál bojácného podrazáka, ale jinak jsem tomuto filmu moc nerozuměl. Co dělali v Německu čeští vojáci - to byli váleční zajatci? Většina filmu byla natočena formou film-Noire, takže na obrazovce bylo mnoho scén zcela potmě je s míhajícími se stíny. Čekal jsem rozhodně víc.

Poměrně nudný a dost schématický film, na který asi brzy zapomenu. I výkony herců byly mdlé, navíc technická kvalita zřejmě utrpěla dlouhým uložením v archivu. Borský se pokusil zfilmovat Šubertovu hru, ale tím, že se navyužilo exteriérů, zůstal na poloviční cestě, oproti hře provedené na jevišti není vidět žádný rozdíl.

Druhá půle lepší té první. Samozřejmě, film to byl agitační a patřil k tomu nadšení, které vzbudila naděje na budování socialistické společnosti především u mladých lidí a dělnické třídy, kdy se ale zároveň skoro nic nevědělo o tom, co se děje v SSSR a co se chystá pro další léta u nás. Děj se tak pochopitelně točil kolem vývoje nového motocyklového stroje, který by obstál v mezinárodní konkurenci. Spoustě debat v konstrukční kanceláři i u ředitele podniku jsem zbla nerozuměl, neboť jsem technický blb, ale od okamžiku, kdy opilý skladník způsobil nebezpečný požár (byl vůbec za to potrestán? to film dále už neřešil) a následného testu strojů na 1000 km do děje poměrně slušně vtáhl. Herecké výkony hodnotit nelze, Vítězslavu Bočkovi, přesvědčenému komunistovi, lze jeho heroické herectví věřit, ale u ostatních bylo vidět, že mnoho chuti do svých výkonů nedali. Zaujal snad jen Eduard Linkers. Vedle nové generace "nezatížených" prvorepublikovým filmem byla zřetelně výrazná dvojice zámečníků Fanda Mrázek a Alois Dvorský.

Klasický případ toho, jak se nacházely náměty k provorepublikovým veselohrám. Prostě autor si vypůjčil řadu gagů od svých kolegů, a tak vznikala pomocí slepených klišé jednoduchá komedie, jejíž vtip je dnes již mnohde překonán. V tomto případě ho zachraňuje snad jen Theodor Pištěk a ovšem uhlazený Rolf Wanka. Ani Grosslichtová či Nedošinská nedokázaly hrát alespoň průměr toho, co v jiných komediích. Navíc Divoch patří k několika filmům natáččných v Dalmácii, kam si zřejmě filnmaři s herci odjeli na rekreaci a jen tak mimochodem si natočili veselou taškařici, i když velice hloupoučkou. Vypadá to, jako by v Dubrovníku býval samý Čech, a ještě k tomu se všichni dobře znali. A zPrahy to musel být na jih Jadranu opravdu jen kousek, snadno dosažitelný...

Detektivka nikoliv špatná, ale průměrná, prostě v té době se točily příběhy lepší a hlavně zajímavější. Pokoutní výroba lihovin je téma, které se o několik desítek let později dostalo cti, že byla středem pozornosti naší společnosti, ale existovala už tenkrát, kdy se o ní mnoho nemluvilo. O tom, že Králová byla nebezpečná pro své okolí od okamžiku, kd se o ní začala z úplně jiných příčin zajímat Bezpečnost, bylo zřejmé každému divákovi. A že vražda náhodné stopařky (Valerie Chmelová byla velmi podobná Rázlové) vyšinutým chudákem, toužícím marn po sexu, nemusela vůbec souviset s vrždou druhou. Ž jsem ten film už kdysi dávno viděl, vzpomněl jsem si až tehdy, když Eda Pelc lezl na komín a kriminalista Jelínek se za ním vydal na vysouvacím žebříku...

Spíš trochu jako folklór, pokus o koprodukci, na níž se podílel ne příliš úspěšný český režisér Kubásek. Film nepostrádá pokusu o dramatičnost, hlavně pak při scéně o mořské bouři, kdy ženy mají obavy, zda se jim muží vrátí z rybolovu. Ale zase to byl "jen" pokus. A taky trošku ukázka života dalmatského venkova z počátku 20. století, někdy však až příliš zdlouhavá, a to i přes poměrně krátkou metráž filmu. Rušivě vyzněly i scény ve tmě, kdy mnohdy bylo vidt velice málo...

Otakr Brousek jako dvojnáspbný vrah, to se hned tak nevidí. Manažer bytového družstva, který přiděluje byty podle toho, kolik mu kdo dá v obálce, začne býát vydírán neznámám mužem, z něhož se nakonec vyklube jeho vlastní zaměstnanec - tapetář. A když už omylem zastřelí náhodného chodce, který byl večer vyvenčit psa, nutně musí skoncovat i se skutečným vyděračem. Jenže to už sklapla klec. Slušná detektivka se zajímavou postavou detektiva - amatéra - Václava Vosky, klavírního mistra, který nemohl dosáhnout na cíl, k němuž byl předurčen, a místo toho hrál v baru...

Nadmíru sentimentální film, ačkoliv jeho zápletka je zajímavá, dalo by se z něho udělat mnohem víc. Ohromná přeměna staré Kirstenové, to je bomba vskutku k neuvěření. Prostě a jednoduše - na film se dá dívat vcelku dobře, protože mu nechybí napětí, jakým způsobem dojde ke šťastnému rozuzlení, které se dalo čekat i od tak vážného dramatu, jakým film měl být...

Viděl jsem ho po delší době - a po delší době se tento film, který se rozhodně nemůže nazývat biografií, dá koukat. Překvapí nás mladistvý vzhled Saši Rašilova - vždyť mu tehdy bylo pouhých 40 let, není to ještě tak výzrálá role jako v Přijdu hned nebo Rodinných trampotách, ale už je to Rašilov se svým typickým herectvím plným neobyčejného citu, naplněný člověčenstvím v tom nejlepším smyslu slova. Truda skutečně byla milá herečka, zajímavou roli dostal Jan Richter, takříkajíc na tělo, protože jemu se alkohol stal snad osudným. Na rok 1931 slušný film.

První půlhodina výborná, ale zbytek klasická holywoodská nuda zpestřená opět klasickým závěrem, kdy Washington uronil slzičku, když se ho syn zeptal "kdo jsi"... A jistě uronili mnoho slz američtí diváci, ale na mě tyhle hloupé závěry filmů rozhodně nejsou. No, ještě k ději - ten v podstatě od chvíle, kdy Whip opustil nemocnici, byl omezen pouze na konstatování, že pilot byl alkoholik - a co s tím?