Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Horor

Recenzie (608)

plagát

Čo robíme v temnotách (2014) 

Takhle by vypadali skuteční upíři. Pseudodokument o partě blbečků, kteří jsou k sežřání.

plagát

Králiček Jojo (2019) 

Geniální, procítěná a láskyplná fraška propojující satiru, monthy pythony a Diktátora, po svém, pro současnost. Scenáristicky dotažené do každého slova, nabušené nápady a vtipem. Vizuálně strhující, nádherné od kamery přes kostýmy a výpravu po lokace. Těch detailů! Herecký koncert, od titulního Romana Griffina Davise přes Scarlett Johansson, Thomasin McKenzie a Sama Rockwella až po akurátně pitvořícího se Taiku Waititiho jako Hitlera. Láska.

plagát

The Morning Show (2019) (seriál) 

Pomalu, ale nezastavitelně gradující koktejl manipulace, lží a her, které pokrývají ta nejsoučasnější témata od #MeToo, přes masové střelby, klimatické změny po sílu masmédií. Precizně natočené, sugestivní, dokonale zahrané (Billy Crudup předvádí životní roli a svou postavu si užívá, Mark Duplass je dokonale přesný, Reese Witherspoon uvěřitelně zapálená a Jennifer Aniston adekvátně nesympatická ve své snaze se zachránit). Jeden z top seriálů roku 2019.

plagát

Neuvěřitelná (2019) (seriál) 

Syrová, děsivě skutečná detektivka o tématu, které je víc než aktuální. Pomalé tempo dává vyniknout hutné atmosféře i charakterům postav, kdy zvlášť oceňuji detektivku Karen Duvall v podání výborné Merritt Wever, která je dominantní mezi svými kolegy, ale submisivní ve vztahu k postavě Toni Collette.

plagát

Dracula (2020) (seriál) 

Po zpackaném závěru Sherlocka se Moffat s Gatissem revitalizovali nalezením originálního interpretačního klíče pro 21. století pro nesčetněkrát zfilmovanou klasiku. Dracula je v jejich podání intertextová metahříčka, která sebeuvědoměle pomrkává po předloze i jiných adaptacích, boří čtvrtou stěnu a ukazuje hravost a lásku tvůrců k řemeslu. Claes Bang je pak dokonalým ztělesněním hraběte pro všechny doby.

plagát

Easy (2016) (seriál) 

První setkání se Swanbergem mě uchvátilo. Strašně příjemná antologie povídek ze života, kde se neděje nic dramatického a právě v tom spočívá kouzlo seriálu. Zároveň koncept využívá premisy, že každý jsme hlavní postavou svého vlastního příběhu, ale mnohdy jen bezvýznamnou vedlejší postavou příběhu někoho jiného.

plagát

26. Český lev (2019) (relácia) 

Jak z toho ven? Pořád ne a ne najít cestu. Nemastné, neslané, ale průšvih to nebyl. Fajn je, že mladí šlo vpřed (Všechno bude), Karel Dobrý je bůh a díky za zvuk pro Domestika. Ale časomíra na děkovné řeči je trapas. Takže tak.

plagát

Čas čarodejníc (2018) (seriál) 

Začalo to jako zábavná, slibná oddechovka, ale po pár dílech se to proměnilo na Twilight verze 31, a to mě neba. Bez napětí, hloupé, škoda.

plagát

Trust (2018) (seriál) 

Seriálový klenot roku 2018. Tak parádně a precizně a přitom invenčně natočený seriál jsem dlouho neviděl. Zejména zpočátku, kdy každý díl sleduje jinou postavu či skupinu postav, mění prostředí a spolu s tím i režijní a vizuální styl. Nadto geniálně přesný scénář balancující na hraně dramatu a černočerné absurdní komedie, vynikající Donald Sutherland, ještě lepší Brendan Fraser a správně krutý Luca Marinelli. A ještě jednou, fantastická kamera, padnoucí hudba, no prostě velká radost!

plagát

matka! (2017) 

Matku nelze vnímat jako běžný, příběhový film, matka! perfektně funguje jako metaforické podobenství i jako video-art. Nechápu ten humbuk kolem a nerozumím nepochopení - sám Aronofsky řekl, že je to jeho výkřik, výkřik nad tím, kam se lidstvo řítí, jak se chová k sobě, svým modlám a zejména (matce) přírodě. Film lze taky vnímat jako kritiku náboženství, obžalobu boha, který je posedlý sám sebou, světem, který stvořil a nedokáže lidstvo ukočírovat. Biblické obrazy a alegorie jsou explicitní a doslovné, přitom ale funkční a strhující. Prostředí a rámec, do kterého Aronofsky svůj manifest zasadil, fungují v propojení s výše zmíněným perfektně a na atmosféře se velkou měrou podílí nádherná a důmyslná kamera (film využívá jen málo střihů naznačujících změnu času, většinou si jen pomáhá ve změně pohledů na dlouhé scény, v nichž kamera v podstatě neustále sleduje postavu Jennifer Lawrence) a absence jakékoliv hudby - pracuje se pouze se sound designem, a to skvěle. Jennifer Lawrence je ve své roli přesná, strhující, zranitelná a nádherná zároveň. Nelze ji nefandit, nelze po shlédnutí filmu věřit dál v lidstvo, nebo boha. Pro mě je matka! ne nejlepší, ale rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů desátých let.