Karp

Konečně jsem také shlédl a přiznám se, nepochopil jsem... Češi už mnohé Slováky vůbec neznají a Slováci Čechy také ne. Jiřina Bohdalová byla v Televarieté fajn, ale asi od ní nemůžeme chtít, aby se orientovala v mladší nebo nastupující generaci doma natož na Slovensku. A ze všeho nejhorší je scénář, povinně skandující publikum a přirozeně nepřirozený systém vypadávání. Celá show je zoufale umělá, předpřipravená a nevěrohodná.

Karneval karikatur napínající strunu až někam do sto padesáté verze paralelního vesmíru plného absurdit a tradičních schémat. Nemyslet, nerozebírat, neptat se proč, zapomenout na neherectví Evy Vejmělkové a je z toho komedie, která se bude mnohým ženám pravděpodobně i docela líbit. Je dost možné, že manželská autorská dvojice cíleně rezignovala na jakoukoliv smysluplnost nebo IQ diváka a rozhodla se nabídnout řádění trojice žen proti třem nekňubům v roli jejich manželů. To by se dalo jistě uznat, kdyby se film nesnažil i o vážné momenty, které v takové chvíli až čpěly neblahým zjištěním, že snad autoři svůj počin berou vážně... Cukrkandlový konec, politý malinovým sirupem servírovaný s několika zcela vyprázdněnými větami navozujícími rádoby finální pohodu snad až charitativní přesah a všehomír, je pak pravým závěrečným peklem všech happy endů, které se kdy v Hollywoodu odvážili vymyslet. K dobru lze připsat sled hezkých obrázků nebo profesi R. Jaškówa či P. Rychlého. Ona by se z toho vlastně i dala vykřesat solidní komedie aspirující na vyšší hodnocení, ale byl by zapotřebí mnohem propracovanější scénář. Samotný námět není sice novátorský, ale nabízí poměrně slušný potenciál k dobré komedii. Je vlastně škoda, že byl spláchnut do kanálu ve snaze vsadit na jistotu a vytvořit jakousi říši pitoreskních figurek. Zkrátka další v řadě komedií, zhlédnutelná a zapomenutelná, za 45%.

Nevadí mi složitost, nevadí mi stopáž a nevadí mi hrátky s časem a entropií, ale nudila mě nezáživnost hlavních postav... Komu fandit a proč? Vždyť i dialog J. D. Washingtona s M. Cainem, který přímo vybízel k povznesenému pošťuchování, které Caine tak dobře umí, vyzněl ze strany J.D. Washingtona v podstatě do prázdna... Jestli je Tenet v první půli přirovnáván k bondovce, tak do Casina Royale má po všech stránkách hodně daleko. Skoro bych si i myslel, že jeden z důvodů je v tom, že až na Kennetha Branagha a malou roličku M. Caina, postrádá Tenet dobré herce. Ostatně Branagh je ve své roli z celého filmu snad vůbec nejzajímavější. Zklamání, znovu vidět netřeba.

Kdyby Zakázané uvolnění natočil Tarantino a nazval ho třeba 3 hrozné, pak bychom asi ani nebyli schopni sbírat všechny ty pozitivní ohlasy a nadšená provolání. Ano, jako divadelní hra musí scénář fungovat daleko lépe, ale jako letní absurdní komedie bez dalších nároků, rozhodně nejde o špatný počin.

Je nutní vidět film celý a od začátku. V minulosti jsem mnohokrát udělal tu chybu,že jsem film začal sledovat od půlky a nikdy nezůstal až do konce. Ikarie byla natočena v r. 1963, je proto nutné ji vnímat tímto časovým měřítkem. Pro tehdejšího diváka byla jistě jakákoliv sci-fi na filmovém plátně takřka zázrakem. Nicméně určitý přesah do dnešních dnů by skutečně pozornému divákovi neměl uniknout. Srovnejme několik motivů filmu Interstellar s Ikárii, tj. sociální problematiku ve formě mezilidských vztahů kosmonautů a těch, kteří zůstali na Zemi, stárnutí, vliv lidského faktoru a máme alespoň částečný návod, jak se na takový film dnešním pohledem dívat. A možná i pochopíme, proč byl v zahraničí ve své době tak oceňovaný. Triky jsou samozřejmě slabé, ale pro osvěžení jsem si vyhledal několik dílů původního Star Treku a sledoval kapitána Kirka, jak bojuje se zeleným ještěrem mimozemšťanem, a rázem jsem si uvědomil, že to vlastně tak špatné není... Nemá cenu tedy nadávat na trapného robota, kterého sami tvůrci představují jako archaickou hračku postrádající opodstatnění. Ikarie samozřejmě není film pro každého, více než sci-fi je to studie člověka a společnosti v neznámých podmínkách v době, kdy jakékoliv lety do vesmíru byly teprve v plenkách.

Jiří Suchý je klasik českého divadla a poezie. Divadlo je tak trochu nevděčná záležitost, protože nejsilněji zpravidla působí pouze na návštěvníky a žádný záznam, pokud vůbec existuje, odpovídající zážitek nenahradí. Proto je těžké rozumět, čím mohl být Semafor tak zajímavý a jiný. Sám jsem dobu Suchého a Šlitra nezažil, nemám rád postavu Jonáše, přesto pana Suchého maximálně uznávám. Vše je nutné posuzovat v kontextu doby a v kategorii malé scény s autorskou tvorbou postihující hry a písničky neměl Semafor konkurenci. Je také nutné vzít v úvahu, že písničky vznikaly pro potřeby divadelních představení a přesto bouraly hitparády, to je jev, který se takto masově už nikdy poté nezopakoval. Srovnávat Semafor s Rolling Stones je spíše pohled z jiné galaxie než z planety Země. Samotný dokument mnoho nového nenabídl, ale klidně bych se podíval znovu, byla to poměrně fascinující podívaná na život jednoho mimořádně úspěšného člověka.

V době prvního vysílání jsem My všichni školou povinní zrovna nevyhledával. Chodil jsem na základní školu a neviděl jsem nejmenší důvod se jí věnovat ještě v televizi. Dnes, ale musím říct, že svou kvalitu má, přestože tehdy jsem jej považoval spíše za nezáživný průměr. Scénář M. Zinnerové a tolik dobrých herců pohromadě nemůže dát úplně špatný výsledek. Vzpomíná se na Tomáše Holého coby velkou dětskou hereckou hvězdu, ale Milan Šimáček zde, řekl bych, přímo exceluje. Potěšil i dvacetiletý žák základní školy Michael Hofbauer, který sice hrál to co vždy, ale skvěle. 70%

Hanák 62, Podhůrský 60, Kříž 58... nějak kluci stárnou. O detektivce asi nemá smysl hovořit, protože ta se tak úplně nekonala a svým charakterem spadá někam do devadesátých let, kdy se na obrazovkách obdobné pojetí detektivních příběhů objevovalo. Snad jsem si i teď letmo vzpomněl na studiové a lehce naivní Hříchy pro pátera Knoxe. Jedna hvězdička za P. Kříže, jedna za Karlovu Studánku a půl hvězdičky za lázeňský klid a pohodu. 50%

Problém tohoto typu seriálů je samozřejmě v tom, že kdyby se na něco významného během natáčení přišlo, byla by zpráva dávno na veřejnosti. Je tedy jasné, že se nezjistí nic. A záleží jen na režisérovi a scénáristovi, jak se jim podaří držet diváka v napětí, jestli přeci jen k nějakému objevu nedojde. To je prvek, který u podobných pořadů nemám rád. Nicméně seznámení se s historickými souvislostmi nemusí být od věci.

Hodnocení bude poměrně stručné, čtyři hvězdy za Harley Quinn, dvě za vše ostatní a v souhrnu tři za celý film. Nebýt Margot Robbie byla by to jen plejáda nudy, nesympatických postav a promarněného potenciálu.