Karp

Řemeslně pěkně udělaný film, který sráží dolů pouze jednoduchý nijak propracovaný námět a scénář,50%.

Začátek dává velkou naději, že pohádka bude povedená, ale bohužel po dvaceti minutách se objeví typický pohádkový nešvar posledních let - rozvleklost. Pohádka je tak jednoduchý útvar, je přeci jen primárně pro děti, že nějaké vykecávání se zkrátka neunese. Stále nerozumím tomu, že je tak obtížné to pochopit. Ve střední pasáži děj v podstatě nikam nesměřuje, střih střídá střih a dialogy smrdí prázdnotou či zbytečností. Je také škoda, že určitá syrovost a krása čisté přírody z úvodních obrázků zmizí a je nahrazena kašírovanou symbiózou lidského elementu a jeho kulis s jednoduchou dokonalostí přírody. Zkrátit o půl hodiny, vyhodit z jeskyně postel s nebesy, ponechat jednoduchost a prostotu a možná by z toho mohla být docela obyčejná, ale milá pohádka.

Pro mě je nový Batman především nezajímavý Pattinson s nudnými hračkami v roli chlapíka, který by měl mít určité charisma a sympatie publika. Ale nemá... Casting se obecně u tohoto filmu zrovna nepodařil... Co je však asi ze všeho nejhorší, je délka, prázdné výrazy, rozvláčné dialogy a čekání na závěr, který se odkládá a odkládá. Velké plátno Batmanovi rozhodně přidává díky výbornému vizuálu, domácí opětovnou projekci ale rád oželím.

Vzpomněl jsem si na Vlastu Buriana, který když si koupil nové auto, tak o tom musela vědět celá Praha, a který velice rád svůj úspěch a majetek vystavoval na odiv. A to se neodpouštělo v minulosti a neodpouští se to ani dnes. Asi bych souhlasil s tím, že M. David má skutečně tu smůlu, že byl vybrán jako ten nejhorší prorežimní zpěvák a jako takový byl postaven na ten nejvyšší stupínek. Přičemž důvody jsou asi prosté, byl často hraný a jeho hudba byla, řekněme, jednodušší. Přesto stvořil pár hitů, které přežily svou dobu. A to možná není tak úplně samo sebou a nelze si myslet, že takovou píseň napíše úplně každý. I k tomu je zapotřebí talent. Ono, když se dnes zaposloucháme do některých českých hitů hraných v rádiích, tak ta kritika M. Davida není úplně objektivní, protože se na člověka hrnou rýmy "jak noha" na podkresu trochu barvitější flašinetářské melodie. To, co bych vyčítal, nesouvisí s M. Davidem, ale se spojením M. Davida a F. Janečka, který se rozhodl hudební hvězdy vyrábět jako na výrobním pásu bez toho, že by vstupní suroviny měly potřebnou kvalitu. To M. David talent skutečně měl. Oddělil bych také od sebe M. Davida osmdesátkových let a M. Davida dnešního. Tady bych si dovolil popsat jistý úpadek zapříčiněný spokojeností ze sebe sama. Což podle mého dobře dokumentoval náhled na jeho tvůrčí dílničku v jakémsi úklidovém koutě jinak rozlehlého domu s pár neškodnými proprietami připomínajícími spíše muzikantský koutek teenagera, který se občasně zkouší vypsat z bolestných proměn dospívání... Dnešní M. David zdá se, žije z podstaty. Proto paradoxně lépe vyznívá jeho éra účinkování v Krocích F. Janečka než dnešní svobodná a nesvázaná tvorba ve svobodném režimu. Shrnul bych vše asi tak, že M. David není tak hrozný, jak si mnozí myslí, ale není zase tak dobrý, jak si o sobě myslí on sám.

Dokument nekritický je, ale důležitá je možná ta část za dvojtečkou v názvu a sice Šťastná léta. A to opravdu byla šťastná léta a tak jsou také ve filmu zachycena. Možná nikdo jiný než syn by nebyl schopen natočit lepší přehlídku zářivých chvil K. Svobody a jeho života. A že to tedy zářivý život byl. Vzpomínám si, jak jsem v minulosti objevoval v titulcích nejrůznějších seriálů, kdo že to napsal hudbu, která mi i v době, kdy jsem ji neuměl docenit, přišla jako skvělá... Velký talent a velká pracovitost a po určitou dobu jistě i domácí štěstí. 70%

Podle mého se ten film úplně nepovedl. Ano, je obtížné udržet snímek pohromadě v nesourodých časových skocích, ale první polovinu je to jen defilé postav; takové vesnické štěbetání byť na pozadí těžké doby. Léta to byla složitá a nebudu hodnotit historické souvislosti. Ale nejsem si jistý, že určitá klišé a trochu očekávatelná, filmu prospěla. Mám tím na mysli roli Jiřího Černého a svým způsobem i Csongora Kassaie, když si člověk uvědomil, kdo budou kladné a kdo záporné postavy. 70%

Těžké hodnocení... Obraz, zvuk:-), hlavní představitelé, to všechno je fajn, ale Deníček  moderního fotra je taková natahovaná nudle, která po určité době přestane bavit a konec v nedohlednu. Odcházel jsem z kina s pocitem dvouhodinového filmu a ve skutečnosti šlo jen o 101 minut. Z počátku je všechno v pořádku, poměrně rychlé nastolení problematické situace, lehce neobvyklé řešení a příležitost k zajímavým situacím a vyprávění. Konflikt a sok v lásce ještě tak nějak symbolicky proběhnou, ale to očekávané vyvrcholení:-) je jakési nepromyšlené, oddalované, marné. Vedlejší linky a postavy jsou spíše do počtu, takže ústřední dvojici v jejich zápasení s uvědoměním si vlastních preferencí příliš nepomohou a děj dále neposunou. Výsledné hodnocení: oddechový film, který nezanechá výraznější stopu. A jako obvykle vám musí film sednout. Někdo se v kině smál od první minuty, protože očekávané roztomilosti, rozpustilosti a zlomyslnosti v interakci s malým dítětem ho zkrátka baví, přestože jde jen o rozpracování tradičních stereotypů. Je to o osobním nastavení. 60%. Dodatek: zdá se, že český film začíná objevovat Roberta Jaškówa, který roli charakteristických figurek zvládá dlouhodobě přesvědčivě. Možná by si zasloužil i další větší roli třeba jako v Ženské pomstě.

Když chybí kvalitní scénář, ani sebelepší režie jej nezachrání. Zbytečnost, přesněji nevyužitý potenciál, některých postav, např. Jiřího Langmajera, který je (není) filmu jen proto, aby byl věčně pryč, vyšel po schodech a jednou se pohádal, je zvláštní. A podobně lze hovořit i o roli Vladimíra Polívky. Celé to působí jakýmsi nedotaženým a navíc předvídatelným dojmem. Lokace nejsou špatné a u dobré moderní komedie je nutné se mít i na co dívat, ale stokrát omleté téma nedosahuje ani kvalit některých svých předchůdců. 50%

Nejhorší je, že vlastně ani nedostane možnost si hlavní hrdiny oblíbit. Zejména z počátku je střih až zběsilý a jen co se nějaká konverzace rozeběhne, už ji ruší další a další scéna. A tak běžíte dopředu a po půlhodině v podstatě ani nevíte proč. Ve chvíli, kdy si zvyknete a čekáte, co bude dál, přichází nevyřčený konec. Škoda. 40%

Nový Sebevražedný oddíl je přeplácaný, funguje v jednotlivých scénách a to i po výtvarné stránce, ale jako celek je to jakási barevná, rozplizlá slepenina všeho, co bylo možné vidět v jiných komiksech. Oproti předešlému Oddílu nabízí Gunn lepší hlavní postavy, ale celé snažení posílá dolů cukrkandlovým záporákem, na kterého člověk jen bezmocně zírá a medituje o lobotomii... A tak kromě poslepovaných klipů v jeden film schází emoce. Není o koho se strachovat, není komu extra fandit a je nutné spoléhat jen na herecké kouzlo osobnosti Idrise Elby, Margot Robbie a Johna Ceny. Zásadní dojem, který jsem si odnesl, je, že James Gunn našel svůj recept na adaptaci komiksu a tak jej teď bude servírovat až do úplného omrzení. A jediná změna, ke které dojde, bude v množství a intenzitě ingrediencí, které ale dobrý filmový pokrm nevytvoří. Bylo by dobře ho zase trochu přiškrtit v rozletu a nechat přemýšlet, jak diváka zabavit a vytvořit přitom celistvý film tvořící smysluplný celek. Zatím se James Gunn zařadil mezi ty, kteří umí udělat z mála velkolepě působící film, ale neumí udělat velký film se všemi možnostmi, které se mu nabízí. Také je v kombinaci s druhými Strážci galaxie jasné, že jeho oblíbená barva je, zdá se, fialová a to ve všech odstínech. 65%