Karp

Rozehraný je ten seriál stále slibně a název epizody je více než výstižný. Možná někdo bude kritizovat způsob provedení hlavní akční scény nebo mítink tajné služby, ale pokud odhlédneme od umělecké licence, je poměrně uvěřitelné, že tajné informační služby procházely po r. 89 hlubokým přerodem, který měl své bolestné fáze. V českých poměrech končí kriminální příběhy se špionážním podtextem až na výjimky spíše trapně a i proto více než doufám, že finální vyznění nebude právě takové. Slušná šance tu stále je. Jinak je evidentně nutné dodat, že ono PC s plochým monitorem je ve skutečnosti laptop a ty měly ploché monitory i tehdy. Dále se sluší doplnit, že denní svícení bylo na území ČR zavedeno, tuším, od r. 2006. Rédl nejede tmou, jede ve dne, jen následně projíždí tmavým lesem. Nábytek je rovněž věrný, kdo danou dobu zažil, ví. Stačí se podívat např. na snímek Vrať se do hrobu, ať je jasné, jak vypadala designérská pestrost doznívající socialistické reality let osmdesátých až devadesátých...

Konečně jsme se dočkali vyjevení pravdy o dítěti, přestože je toto odhalení zřejmé prakticky od prvního dílu. V té souvislosti by mě zajímalo, proč bylo nutné dávat divákovi tak návodné rady, aby v okamžiku sdělení něčeho, na čem pointa celého seriálu mimo jiné stojí, toto sdělení zapůsobilo tak rozbředle a vyšuměle? Zaskočen tak mohl být pouze někdo, kdo předchozí díly neviděl. Bohužel hlavnímu hrdinovi stále fandit nelze, protože ten působí tak podrážděně až podebraně, že v podstatě vylučuje normální dialog. Což bylo hezky vidět na rozhovoru mezi Z. Stivínovou a M. Andělem v lékárně. Vzpupný, útočný trouba přišel dělat dusno. Jinak to snad vnímat nelze. V uvozovkách podařená byla také ona scéna počátečního podkrovního milostného vzplanutí, kdy se mi chtě nechtě vybavili Básníci a známá hláška Buď mým chlebem, buď mým máslem, buď mi medem, buď mi rájem... věrným Pátkem s hořčicí... Tak opravdově a přirozeně to působilo. A blba, kterého hraje J. Dvořák, aby skutečně člověk pohledal... Myslím, že je opravdu nezbytné pochopit, že ani ten největší grázl, není jen grázl. Tak to v životě nebývá. I ti největší lumpové mají nějaké kladné stránky. Nic není jen černé a bílé, hodilo by se dodat k tomuto seriálu. A proto je mnohem lepší, pokud záporák, občas ukáže i světlejší moment a naopak klaďas tu a tam morálně zakolísá. To je totiž ze života a obecně je to i lépe přijímáno. Proto ostatně celý koncept Lynče působí tak nevěrohodně. Ale primárně se to týká např. postavy J. Dvořáka nebo Janka Gregora. I když ten je jako hajzlík asi největším kladem celého seriálu. Grázla hraje opravdu přesvědčivě, přestože u něj scénáristé nesmyslně tlačí na pilu a utváří ho do jakéhosi exota mlátícího do boxovacího pytle a drtícího řadící páku své červené RS káry domácí provenience. Z čehož křičí klišé...Vážně bylo nutné např. ono bafnutí na holčičku ve stavebninách? Už to zmiňuji poněkolikáté, ale některé momenty skutečně zavání parodií... Parodií na zlo, parodií na dobro a na sociální vazby jako takové. V kombinaci se snahou o nějaké temno a drama je takové počínání spíše legrační než vážné. Stačí se podívat na Pustinu a hned je jasné, jak si s Lynčem stojíme. Ostatně začínám si myslet, že tvůrci sami naznali, že stvořit druhou Pustinu nedokáží, přestože by rádi, a proto vsadili na záměrné vyhrocení postav i děje. Ale tady je dobré upozornit, že existuje jistá "umělecká" kategorie, která lacinými prostředky útočí na lidské emoce a říká se jí kýč. Za tento díl lze ocenit snad jen to, jakým způsobem si Janek Gregor vyrobil spolupachatele, přestože tím byla sesličce uvěřitelnosti ulomena další nožička a to naprosto surově a patrně jen s vidinou senzace.

Zatím dávám 4*, protože potenciál i jistá neotřelost tématu jsou značné. Patrně rozhodne až druhý díl. O. Sokol se do role trochu divného, ale v zásadě slušného člověka vlastně hodí. Ve výsledku by bylo možné nacházet analogie s ledasčím, ale bylo by to krajně zbytečné. Opravdových a původních příběhů je podobně jako pohádkových námětů jen pár, zbytek jsou variace v nových kulisách a v nových nebo v tomto případě starých časech. Tím spíše bod za odvahu vrátit se do doby šedivé a ne tak veselé, jak by se mohlo pod pokličkou nostalgie z prvních let svobody zdát.

Je to marný, je to marný, je to... marný... Série má osm částí a pokud se nic zásadního nezmění, je už nyní možné říci, že by se dala bez problémů sestříhat do tří čtyř dílů. Když už se rozhodnu pro zvolený styl vyprávění, měl bych ho být schopen a měl bych ho zvládat. Pomalé tempo nemusí být na škodu, ovšem v tomto případě je horší než odsouzencova koule. A je vlastně jen příznačné, že nejvíce vzrušení vyvolá jeden z posledních záběrů. Tahák pro další díl, další vějička v marném doufání, že přijde nějaká změna? Kde se vzal, tu se vzal, v kufru leží... nebudu prozrazovat... A to my si raději dáme několik pohledů na náměstí, necháme po place projet dědu na kole i cvrčka snad slyším v trávě a hlavně - máme čas. A to je důležitý... Nicméně, pojďme dál. Nemohla by alespoň jedna postava jevit třebas jen minimální znaky nepředvídatelnosti? Grázl je grázl, rasista je rasista, vrah je vrah a ten, co sedí před obrazovkou? No, nebudu si nadávat... Zdálo se mi, že seriály z produkce ČT mají spíše vzestupnou tendenci. Lynč nás vrací zase zpátky do suterénu a to ještě poměrně bizarního - v některých ohledech rakouského. Navrhoval bych však scénář doplnit o několik prostých vět. Vždy, když se dostaví nutkavý pocit diváka společensky a ideologicky vychovávat, měla by některá z postav pronést známou cimrmanovskou větu: A ze všeho nejhorší jsou trpaslíci. Úroveň seriálu by možná o 5-10% vzrostla. Tak snad příště.

Myslel jsem si, že už jsem s M. Horníčkem shlédl snad všechny dostupné a existující materiály, ale našel jsem v tomto dokumentu ledacos nového, co určitě stojí za vidění. A jediné, co mi vadilo, byla délka. Snesl bych i delší stopáž a přidal bych i další důležitá místa, jako např. Mariánské Lázně.

Druhý díl se mi zdál slabší než první. A toto hodnocení opírám o sled událostí, které se během dvojky odehrály, a které byly ve své podstatě zcela nevýznamné. Samozřejmě pokud o tyto detaily nebude opřena pointa, která však jen stěží utvoří ze sledu nezajímavých a stručných momentů vrcholně dramatický závěr. Ale o ten patrně v tomto seriálu ani nejde, protože hlavní snaha jak diváka šokovat spočívá ve značně kontroverzním pojetí hlavních postav a jejich pohledu na otázky rasizmu. Zbývá snad jediná otázka. Pokud se seriál tváří jako sociální drama, pak by bylo také namístě uvést, kde se podobně úchylná vesnička či městečko nachází, vezmeme-li úvahu, že se o něm autoři rozhodli vyprávět. Vyprávět lze i ostrově kanibalů, to je přípustné, ale hledání paralel mezi kanibaly a většinovou společností bude z principu zdravého rozumu značně ohroženo. Možná ale ani o zdravý rozum nejde, jde o trendy, a proto je tedy nutné většinou společnost vystavit zoufalému sebemrskačství postrádajícímu reálný rámec. Také některé dialogy navazují dojem parodie. A tím míním např. rozhovor Lukáše s místním příslušníkem, na kterého se takřka v druhé větě oboří ohledně jeho nečinnosti v případě neprošetřené vraždy. Je téměř nezbytné v tento okamžik dodat, že vraždy na území ČR skutečně neznají nějakých odkladů nebo nečinnosti ze stran příslušných orgánů. Také některá klišé, malý blonďatý sígr coby syn místostarosty, jsou trochu vyčichlá. O linii s panem doktorem Pavlem Křížem a jejím dalším směřování už ani nemá vůbec smysl hovořit, protože stačí jen propátrat kolik takových případů se na území ČR v její samostatné historii odehrálo... Nejsou to těžké počty.

Ano, námět zatím směřuje kamsi do všeobjímajícího všehomíra naplněného láskou, sluncem, neochvějnou spravedlností, lidským porozuměním a teplem dlaní. Ale je zbytečné zatracovat, přestože až laciná naivita sluší pouze Vinnetouovi s Oldou Šetrným. Náš nový bílý bratr Olda Lynč aneb Lukáš Žemlička rozhodně není takový chlapák, ale ono "teplo" šíří na všechny strany měrou vrchovatou. To je bezpochyby mínus. Kladný bod lze připsat za slušnou míru šťourání a vrtání s odhodláním neochvějným, které v každé i průměrné detektivce bývá odměněno jednou přes hubu. Nicméně i tak může být zaděláno na solidní dějové linie - vaříme s B-komplexem a taťka na druhou. Odlišné tempo vyprávění vítám. Trochu jsem si vzpomněl na Pustinu z produkce HBO. A pokud by měl být etalonem dobré detektivky Labyrint Jirky Stracha, pak je zbytečné se vůbec namáhat. Hoďme do hrnce trochu náboženského kvasu, pár křížů a svatých, vytvořme pseudomystérium a vařme sedm dílů. Nic proti J. Strachovi, mám ho coby režiséra rád, je to spíše věcí scénáře, který už se obehrál... V Lynči se možná vydáváme do nových vod na ČT prakticky neznámých. Ještě dám seriálu jeden dva díly šanci.

Podle mého úsudku je Halloween nadhodnocený film, ale patrně má ještě jiné kouzlo. Původní film jsem neviděl a tak jsem se zcela bez sentimentu chvílemi v kině nudil a vzhledem k značné únavě přemýšlel o usínání. A to považuji u filmu s označením horor/thriller za problém stejně jako občasné nelogické chování postav a zkratkovitost některých dějových linií. To se týká především vnučky Allyson, kdy se lehce teenagerovský odér rozplyne mnohem dříve, než může cokoliv solidního a zapamatovatelného nabídnout. Začátek přitom ještě křičí oslavou šílenství, ale pak postupně umlká, až zbude jen slušné nijak nevyčnívající finále. Není to ani ryba ani rak, je to vzpomínání na to, co bylo před 40 lety, kterým rodiče a prarodiče častují své děti a vnoučata, pro které je však často tento pamětnický výlev nezajímavý nebo rovnou na obtíž. Halloween z řady nevyčnívá a nic netušícího vyloženě nezklame.

JPB je výtečný drsňák i komik, ale zrovna Nenapravitelný se mi zdál až příliš šílený a přepálený. Patrně jsem očekával typičtější schéma Belmondovských filmů, kdy se Bébel představuje coby chlapák s humorem, kterému všechno projde, ale také si umí se vším poradit a tryskající testosteron využívá jen tak mimochodem k svlažení záhonu růží.

Vůbec mi nevadilo, že akce nestřídá akci, a že film je zpočátku klidnější. Dobrý úvod je důležitý, přestože se s ním dalo pracovat lépe. Civilní pojetí v komiksovém filmu mě tak vlastně potěšilo. Problém pro mě nastal až v okamžiku výtvarného ztvárnění Venoma. Už mě ty chuchvalce hmot, nerealističtí paňácové a patvary omrzely. Odklon od přemíry digitálního bordelu s pokusem o trochu děje, přestože známého a nekomplikovaného, mi přišel vhod. Nebyl jsem zklamán, nebyl jsem nadšen, občas jsem se zasmál a Tom Hardy mi na hlavního hrdinu docela seděl. 3,5*