Karp

Zvláštní je, že pan Kyncl mi osobně příliš sympatický nebyl, ale melodie jeho hlasu, jako kdyby se dokonale hodila k reportážím, které dělal (ne jen ty rozhlasové). Jeho hlas vlastně byla taková řeka, která trvale a plynule teče, je stálá a člověk, má-li vodu (pana Kyncla, zajímavosti) rád, se na ni dokáže dlouho bez pohnutí dívat a poslouchat ji... V dokumentu se samozřejmě dozvíte i mnoho faktografických autobiografických údajů, v tomto smyslu se žádné překvapení nekoná.

Osobně mi na pořadu vadí určitý hraný nadhled, o který se někteří moderátoři pokouší, a který na mě ovšem působí křečovitě - uměle. Stejně tak jako kdyby (třeba v případě Nory Fridrichové) k vám nepromlouvala živá bytost, ale robot s dobře nacvičenou ovšem přehnanou artikulací, který klesá hlasem na ne zcela standardních místech a vymyká se tak běžné řeči. Ona je to do jisté míry obecná charakteristika některých TV pořadů a jejich moderátorů. Vzhledem k frekvenci vysílání nejsou všechny kauzy zajímavé.

Reportáže byly zajímavé, pořad dobře sestavený, ale nikdy jsem se nesrovnal s náladou, která se na mě z televize linula. V neděli dopoledne bych osobně uvítal více klidu:-) a ne cestování z místa na místo. Vždycky mi to evokovalo myšlenku zvedni se z postele, sbal se... anebo víš co? Zítra mazej do práce:-). Sám nevím proč, ale podobné pořady raději večer. Jinak ovšem není možné co vytknout. Jedna hvězdička dolů za vysílací čas a jedna hvězdička za moderátory.

Úroveň jednotlivých dílů je samozřejmě různá, ale je to improvizace a jako taková velmi dobrá. Hodně pořadu napomáhá i Marek Eben coby konferenciér, na jehož uhlazený projev jsme už roky zvyklí. V té době to však pro něj byla role do jisté míry nová. Ti, kdo Kaisera s Lábusem nemusí, by ani nejspíše Ruskou ruletu sledovat neměli. Komika těchto dvou herců je svým způsobem známá a tak vás nic nového nepřekvapí, jde tedy i o určité sympatie k oběma zmíněným.

Vejdělek natočil i lepší komedie, a ani nemusely být něžné. Doprovodný komentář o dospívání hlavního hrdiny v „ich formě“ příliš nefunguje a léta totality jsou nastíněna jen v náznacích a nepříliš přesně ani humorně. Nejpěknější tak zůstávají zvolené exteriéry, záběry kamery, dětská romance a pohled na ženy rozličného věku. Potěší Hynek Čermák, který se pomalu propracoval mezi výrazné herecké typy. Oproti tomu hlavní hrdina je takový toporný v dospělosti naducaný, nikoliv tlustý, klučina, kterému se nedaří vůbec nic, a u kterého si divák může odškrtnout maximálně tak čárku za… dámám se omlouvám… za dobývanou čárku jedné z představitelek. A tak se závěrečnými titulky můžeme (pozor spoiler:-)) zvolat: „Nic mu nevyšlo, nic se mu nepodařilo, život si zkazil, ale aspoň si zasouložil.“ A přinášejí Něžné vlny alespoň něco málo nového nebo jiného? Ano, přinášejí… Snad už uběhl dostatek času, abychom si i z některých nedotknutelných symbolů svobody mohli udělat legraci. Jestli se to v oněch pěti minutách podařilo nejlépe právě Vejdělkovi, si nemyslím, ale pro začátek to nebylo špatné. 2,5*

Námět pro teenagerskou komedii výborný... jen škoda toho provedení. Tohle měl být nápad pro jednu řadu Prciček a byl by z toho další kultovní film. Místo Matthewa Kidmana James Emanule Levenstein v podání Jasona Biggse a stará známá parta kolem. Ale úplně by stačilo, aby si scénáristé trochu pohráli s romancí pornohvězdy a naprosto nezajímavého kluka ze střední, protože je otázkou jak Emile Hirsch vůbec dokázal Elishu Cuthbert sbalit:-), dotáhli některé vtípky a bylo... Škoda.

Aspoň to bylo svižné, ale jako studie o uplatnitelnosti nymfomanek na trhu práce (byť černém) musím říci slabé... Až příště v nějakém filmu přiletí zkontrolovat matičku Zemi mimozemšťané, až se lidstvo vydá ke vzdáleným planetám, navrhuji do delegace jednu ženu stiženou hypersexuální aktivitou. Patrně se dorozumí s každým a ještě odhalí útočníkovy slabiny. Závěr pak byl lehce očekávatelný a nevím, jestli si z toho mám odnést to, že i v beránkovi dříme vlk, anebo že přes veškeré pochopení a vnímání jedinečnosti žen představují v mysli mužů pouze jeden z tělesných orgánů? Nevadí, mohu říci, viděl jsem... ale opakovat nejspíše nebudu.

Ono je to takové rozvleklé, takové pomalé, takové nespěchající, takové uspávající... V první části je těch nudných částí poměrně hodně, a než si člověk zvykne, že tempo vyprávění je opravdu mírné, a že dva diskutující se ještě škádlí, různými odbočkami a přerušováním, čímž ve skutečnosti pan režisér testuje divákovu trpělivost, lze říci, že "hvězdy" letí rychle dolů... Puberta a léta adolescentní jsou jistě léta telecí, ale soutěž o pytlík čokoládových bonbónů, jejíž podstatou je osouložit celou železnici, je poněkud mimo realitu a představuje spíše zbožné přání Larse von Triera. Anebo by mohla tato vize posloužit jako reklama na dráhy... Různá přirovnání, metafory či paralely jsou zajímavé, ale kdyby bylo použito jiných příměrů, divák by rozdíl nepoznal. Z toho na mě dýchá účelovost a snaha najít rovnítko, řád, přirozenost či analogii tam, kde žádná analogie nutně není. Nejlepší je pak scéna s Umou Thurman, která vlastně představuje mírnou odbočku, respektive v této scéně Joe není hlavní postavou... Uma si tedy nejlepší scénu Nymfomanky "ukradla" pro sebe. - Pozoruhodné. Spravedlivé hodnocení by bylo na 3,5*, ale za ty proklamace Larse von Triera jsem zůstal na třech hvězdách.

Původně jsem hodnotil třemi hvězdičkami, ale s postupem času a ve srovnání s ostatními filmovými pohádkami jsou čtyři hvězdičky zasloužené. Texty písní jsou výborné, děj známý ale příjemný... Občas pohádka ztrácí dech... a to bohužel v oněch švech, kdy jsou obě dějové linky uměle propojeny. Mnohé pasáže jsou tak takřka zbytečné.

Bez váhání napíši, že jsem se během filmu i častokrát nudil a některé pasáže mě dokonce nebavily... Možná za to mohlo očekávání dané vysokými procenty na ČSFD, ale ten film dle mého není tak skvělý. Osobně mu dávám zhruba 72% a vzhledem k všeobecnému nadšení z Mittyho jen šedesátiprocentní tři hvězdy v hodnocení... To vyloupnutí Waltra z rutiny šedé myšky v zastrčené kanceláři a jeho "vystrčení" do reálné světa mohlo probíhat i poněkud uceleněji a mohl to být i větší biják, který zachraňovala především úžasná příroda... Bez ní by Stiller musel sáhnout k jiným prostředkům pro navození patřičných emocí a kýženého sdělení a nejsem si jist, zda by to zvládnul... Zkrátka vidím v námětu samotném mnohem větší potenciál, než odpovídá filmu, který mi byl předložen, a to se mi zdá zbytečné... On to v zásadě mohl být částečně (zdůrazňuji částečně) takový druhý cestující Forest Gump bez historek, bez postižení, bez jisté dávky latentního optimismu, které vychází z mentálního rozpoložení hl. hrdiny. A když srovnám Mittyho a Gumpa a oba filmy je jasné, kdo vyhrává a jak velký rozdíl to je... Takže procenta dolů...