Karp

Nikdy jsem nepochopil, proč byl tak skvělý nápad, jakým je tenhle vesmírný lovec, zabit průměrností a lacinými estrádními scénami... Predátor v koupelně a stařenka na chodbě - no dobrá, pobavilo mě to, ale nedevalvovali jsme predátora až příliš? Zaslouží si vůbec hru na komično? Co má znamenat ten jeho úprk ve stylu utíkajícího podsvinčete? Proč např. poskakuje po mrakodrapu a přivolává blesky...? Ale dobrá, scény v metru nebo na jatkách, dokáží tohle tápání omluvit, protože je to stále on - tajemný, nekompromisní lovec. Možná mohli predátorovi pouliční gangy zatopit o trochu více, možná jim mohl zatopit ještě více sám predátor a možná, že strach a úcta krále Willieho mohla být nadávkovaná postupně a vydatněji... Zamrzí ale především finální souboj, kdy D. Glover rve do K. P. Halla proklatě ostrý disk horem spodem a ten se přitom zmůže jen na zdlouhavé máchání rukou, místo, aby Glovera plácnul po kebuli... Tak či tak, ve srovnání s tím co přišlo po tomto filmu stále nadprůměr.

Ona je to tak trochu zvláštní kategorie filmů a knih... Mohli bychom říci - na cestě mezi pohádkou a dospělým filmem. A přitom je tahle pohádka citlivá na vnímání emocí a prožitků hlavních hrdinů, dospívajících. Není dobré se tomu smát, zlehčovat nebo opovrhovat, přestože vidíme, že to jaksi není ono - že je to jen hra... Možná nešikovná, možná přehnaně emotivní, možná přepjatá. Když si ale vzpomenu na "styl" Twilight, mám dojem, že jsem na téže lodi... A to přesto, že knihy prý tak špatné nejsou. Pravděpodobně ne, ale nejsou knihy především o "snění"? O vysněném hrdinovi, lásce...? Jakmile tohle neurčité a personifikované snění nabude konkrétní podoby, stává se výsledek rozpačitým - mnohdy absurdním, křečovitým, nerealistickým. Navíc s věkem onu schopnost pubertálně - adolescentního snění ztrácíme. Respektive se mění - o zkušenosti, pragmatismus postrádající romantickou naivitu či prahnutí po dospělosti. Filmy jako Hunger Games jsou tak dle mého pro úzké publikum, pro které jsou naopak úžasné a skvělé... Je však kvůli tomu špatný celý film? Neřekl bych. Osobně bych však vytknul některé až nedomyšlené triky v aréně a jistou míru kýčovitosti. V rámci možností a s vědomím toho, co jsem napsal, celkem slušný film.

Podruhé a stejně... dalo by se říct. Pomalejší tempo vyprávění, věčné "nestíhání", několik velmi vtipných momentů a minimální děj. U obou filmů stojí za zmínku především Eva Holubová. Její postava je zajímavá a docela dobře napsaná. V Líbáš jako ďábel jí pak místy zdatně sekunduje Karel - Jiří Bartoška. Překvapivě se ale vytratila K. Magálová a i O.Kaiser měl méně příležitostí, jak svou postavu rozvinout nebo alespoň prodat. Maroko je krásné a tak vám hezké obrázky z dovolené pomohou ukrátit čas při sledování filmu. Zázraky nečekejte a jste-li mladší, raději se snad ani nedívejte:-)

Jen tak pro radost si tenhle TV pořad také ohodnotím:-) Souhlasil bych především s tím, že volat do televize jen proto, aby se mi tam svlíkla nějaká ženská, je trochu mimo mísu... Zasoutěžit by se jistě dalo, ale to je snad už lepší si místo toho zasouložit:-) Na druhou stranu účinkujícím krasavicím nezávidím, protože ta samota a opuštěnost musí být mnohdy až depresivní... Není proto divu, že se z absolutní frustrace mnohé nakonec svléknou. Hodnocení: Děj žádný, kamera slabá, herecké výkony mizerné, nápad prachbídný.:-) 1,5*

Ano, odstěhovat se do Hobitína, rezervovat si noru hned vedle Bilba Pytlíka, zakousnout se do kuřátka a okurčičky a z okna pomalu vyhlížet Gandalfa... Je málo scén, filmů a příběhů, které by dokázaly přinést tolik klidu a spokojenosti. A i když se idyla vytrácí, stále zůstává divák doslova opařený zhmotněním svých snů a představ. A to není zdaleka vše... Sedni na koně Arwen, nech jeho kopyta rozkmitat k zběsilému trysku a s prstenovými přízraky za zády odnes nebohého Froda k moudrému Elrondovi. Jestli byl Hobitím idylou, pak zde v Roklince mezi vodopády, lesy a skalisky dostane příběh klid noblesu a vznešenou eleganci příslušející pouze elfům. Avšak dosti lelkování a šup sem s trpaslíky. - A bože, jak ti jsou krásní... "Budu tvojí sekerou... A já tvým mečem.... Tak tedy devět, nu dobrá. Bude to Společenstvo prstenu." Rychle zabalit mitril do batohu, a hurá na další cestu... "Sarumane, Sarumane, shoď na nás třeba celou horu"... Jako divák máte snad i radost z každé sněhové laviny, která na společenstvo spadne a z každého šutru, který je mine... A Morie? Jestli jste se těšili ze světla a zeleně, pak tady v temnotách budete překvapeni chladnou krásou kamene i pradávných démonů.... "Rychle k můstku Khazad-dum... Utíkejte, hlupáci!"... A pak už jen slzy, smutek... Padl... A není to jediná ztráta.... "...Jednoho dne nás tam naše cesty zavedou. A stráž ve věži zvolá: ´Gondorští páni se vrátili.´... Byl bych šel za tebou, můj bratře. Můj veliteli. Můj králi." - Sbohem Boromire... Tolik scén, které jsou výjimečné, tolik emocí, okouzlení a očarování. S láskou a citlivostí natočený film, který si zaslouží jen obdiv a plné hodnocení. - Z celé série můj nejmilejší...

Dlouho jsem přemýšlel, co k Rallye smrti vlastněnapsat... "Tak blbé a přesto koukatelné?" Děje je méně než ptačího exkrementu na kapotě, klišé vydají za celý kamion, a přesto se díváte... Pozoruhodný výkon. On ještě samotný nápad nezní tak zlý - rallye smrti. Říkáte si, proč ne? Byly tu horší nesmysly, a přesto musíte obdivovat tvůrce, že na něco podobného vůbec sehnali peníze. Obraz i kamera ovšem mají svou kvalitu, a tak je jediná kladná stránka filmu divákovi dobře podaná a naservírovaná. Doporučuji sledovat po těžkém vysilujícím dnu, kdy se spánek ne a ne dostavit a veškeré duševní síly vás již dávno opustily. Dávám za *** ovšem nebýt kamery, byly by to jen dvě hvězdičky.

Připojím nejprve postřehy k Bondovi s D. Craigem. - Osobně jsem si před Skyfall "zopakoval" Casino Royale a Quantum of Solace a myslím, že jsem dobře udělal. Mendes na předchozí části výrazně navazuje, ne tolik pokud jde o samotný příběhu, ale co do psychologie i vývoj Bondovy postavy. To, proč je Skyfall takový jaký je, je řečeno v předchozích dvou částech. Posuzovat proto Skyfall odděleně by bylo velkou chybou. Chybou, kterou se nestyděli realizovat někteří "fundovaní" kritici. Stručně bychom mohli tři díly dosavadní trilogie pojmenovat: 1)První krůčky a první traumata; Zrození agenta 2) Pomsta, chladnokrevnost; Rychlé a pomíjivé mládí 3)Únava, ozvěny minulosti, krize, uvážlivost; Dospělost se svými klady i zápory. Obecně lze litovat především QoS, které je spíše prodlouženou verzí CR, co do stopáže, do hloubky děje i do charisma a nebezpečnosti hlavního záporáka. Zároveň také Bond cílí na různé publikum. CR může kromě jiného oslovit romantiky ale i ženy (pokud tedy ovšem snáší D. Craiga:-)), druhý díl se obrací k mužům a mladším ročníkům (akce, střelba, nemilosrdnost) a Skyfall cílí spíše ke střední generaci a umírněnému mládí:-) Co bych Mendesovi vytknul je, že režisér jeho formátu nemá opisování zapotřebí. Jeho cílem by mělo být stvořit legendu a ne hledat inspiraci u legendy jiné (ano - ten zpropadený Temný rytíř). Tomu nerozumím a to zkrátka nechápu. Stejně tak netuším, proč je obtížné zachovat Bondovi určitou noblesu...? Na "ústa" může spadnout každý, ale vstát by měl s jistou elegancí, zvlášť, když je to James Bond. To čemu by se měl Bond vyhýbat je lacinost a neměl by být k smíchu či k pláči... Pochvalu naopak režisér dostává za návrat k tradici, i když ho stále podezírám, že Skyfall je především kříženec Batmana a Bonda. Skoro si říkám, zda by neměl Bonda režírovat někdy v budoucnu Nolan... Ne kvůli tomu, že od něj Mendes opisoval, ale proto, že dokáže svým filmům vtisknout onu monumentálnost, přestože třeba děj lehce skřípe. Zkrátka sedíte v kině a máte pocit, že jste svědky něčeho velkolepého, přestože závažnost sdělení samotného filmu v dané chvíli nemusí být tím nejpodstatnějším... A velkolepost se k Bondovi hodí. - "Svět opět zachráněn a globální katastrofa odvrácena..."

Jako film velmi slabé, jako konverzačka slušné až dobré. Lépe by téhle komedii asi slušel divadelní formát. Zásadní je ale dle mého zacílení na starší publikum a tomu je uzpůsobeno tempo i styl vyprávění. Osobně mi vadila jen "typická Poledňáková": silnou ženu v příběhu bych ještě překousnul - Bohunka byla poměrně zajímavou postavou, ale to rodiné míhání, katastrofování, komično s rozplácnutým koláčem, či zcela prostoduchou hláškou pronesenou nevinným dětským obličejíčkem, která má vyznít jó legračně a roztomile, tak s tím jsem se celkem pral... Odpad si Líbáš jako Bůh nezaslouží, ale Poledňáková natočila už i lepší filmy, to je pravda.

Když jsem Probudím se včera shlédnul, musel jsem se pro jistotu podívat, kolik je vlastně Mádlovi let, protože na gymnazistu vypadal trochu zestárle až fotrovatě... Jestli to by l záměr, pak se omlouvám. Jinak lze ovšem tuhle sci-fi komedii hodnotit v zásadě pozitivně. Konfrontace budoucnosti s minulostí docela dobře funguje a z toho plynoucí vtípky potěší. Překvapí snad jen poměrně moderní oděv tehdejší mládeže, ale je mi jasné, že by mladí, nespoutaní,zamilovaní působili v tesilkách a flanelové košili poněkud neatraktivně. Ovšem taková cherry rajčátka se dala skutečně pohlídat (to už bylo ostatně i zmíněno v komentářích). Hlavní téma není nové ani komplikované, ale romantický náboj je v zásadě slušný a dobře realizovaný. 3,5*

Největší problém vidím v tom, že se po uvolněnosti několika prvních minut, začne brát ten film až příliš vážně. Také stavění na stereotypním bouráním předsudků je trochu zbytečné. Proč zkrátka nepřijmout odlišnost a nehledat pointu někde jinde? Ať si A. Krejčíková nabrkne třeba černocha, ale ať nenásleduje nesmiřitelnost v postojích hodná Monteků a Kapuletů. Čekal jsem komedii a vyšlo z toho jakési drama...