ostravak30

Bohužel se v tomto filmu jasně ukazuje, že těch kvalitních snímků, kde by exceloval Terence Hill sám bez B. S. bylo docela málo. Z pana Bilióna je hodně předvídatelná komedie bez pořádných vtipů, kde dominují automobilové honičky a v první řadě i cesta napříč USA. A přitom všem je dopředu jasné, jak to skončí a dokonce i to, že Guid Falcone přijde na poslední chvíli.

Terry George se válečným a politickým tématům věnuje po většinu kariéry. A první tři filmy se týkaly právě IRA. Při jednom se potkali i s režisérem Jimem Sheridanem. Film Boxer je více o lásce mezi Dannym a Maggie a tak trochu o boxu. IRA tu sice také funguje, ale zástupně řekl bych. A o situaci v tehdejším Irsku nám to mnoho neřekne. Na to jsou asi lepší jiné filmy. Hlavně se tvůrci tak trochu věnovali od všeho kousek a podle toho to vypadá na spletenec vztahů, lásky a boxu.

Poslední režijní počin Ryszarda Bugajskiho, kterým se rozloučil s uměleckým světem. Příběh o svědomí i odpuštění. Ono totiž to první dost tíží, ale jak dál? Pomůže samotné odpuštění? Já měl dosud na vědomí, že katolická církev hlásá něco ve stylu: pomodli se, lituj svých hříchů a bude ti odpuštěno. To zde ale neplatí tak zcela. Navíc je potřeba i věřit v Boha. I Poláci si zažili to, co Čechoslováci nebo ruští obyvatelé. Tvrdé výslechy, mučení a pak nějaký ten lágr. Skoro by se až člověk zeptal, jak to mohli tito lidé dělat, ale tatáž otázka by mohla padnout i s nacisty. Prostě na to měli kou.e. Některým chutnala ta moc. Jenže pohled do zpětného zrcátka vlastního svědomí pak už tak krásný nebývá, zvláště při vědomí vlastní smrtelnosti a blízkosti konce. Je to film, který nabízí mnoho otázek, na které si musí každý odpovědět sám. I když dnes již socialismus není, hříchy lidí se stále kupí a zvěrstva či hyenismu přibývá. Horší na tom navíc je, že dnes už to lidem žádný režim nenakazuje, ale dělají to sami od sebe...

Alespoň, že v té ptákovině hraje herecká elita... Neumím si ale představit kriminalistu, který leze balkónem, aby se přiznal ke krádeži buchet, mohl si vzít dvě, tři a ne jich ukrást pekáč. A žena ho za to skoro pochválí, nebo jí to docela lichotí...a nový románek je na světě? Taky je zajímavé, jak při pohledu zvenku je jasné, že se jedná o skutečný panelák, ale zevnitř jde o jasné studio...

Válečná katastrofa, její důsledky na obyčejný lid, ale i nesmyslná nařízení zelených mozků v souvislosti s papírově danými předpisy, to vše se nachází v tomto filmu. V tomto filmu je krásně vidět třeba i to, jak moc je práce OSN prospěšná, když lpí na předpisech či naopak jak moc složité to humanitární pracovníci mají. V kombinaci s černým humorem a kvalitním obsazením se pak jedná o zdařilou podívanou, po které musejí přijít logické otázky, zda tato pomoc má vůbec nějaký širší smysl a není spíš značně omezená a v praxi neproveditelná. Vlastně je to i smutný pohled. Humanitární organizace tvářící se před světem, že opravdu pomáhá pak na místě naráží na překážky nejen armády, ale též místních, kteří absolutně nechápou situaci. Nebo ji chápou až moc dobře? Na to ať si každý odpoví sám, já si o OSN myslím své...

Souhlasím s kolegy, kteří filmu vyčítají především jeho délku. Zbojník Jurko mohl být kratší, tím by získal na lepší intenzitě vyprávění, kdy opravdu snímek obsahuje pár hluchých či nudnějších míst. Na druhé straně je potřeba ocenit jednoduchou, místy humornou a zábavnou animaci. Jánošík je tu prezentován skoro jako hrdina po vzoru amerických animáků stylu Supermana a Batmana. Nic ho nezastaví, přepere mnohonásobnou přesilu a disponuje skoro až nadpřirozenými silami. Tuto úvahu reflektuje i závěr, kdy Jánošík se umně dostane z vězení a jeho legenda žije dál, neboť uniká jisté smrti a je vidět jen jeho obrys na vrcholku hory. Američané zkrátka mají Kapitána Ameriku, Češi Krakonoše a Slováci Jánošíka.

Kolik z nás si už řeklo, že by chtělo žít na opuštěném ostrově, udělat se sám pro sebe a mít od světa klid. Zní to harmonicky a lákavě, ale nakonec i Yves Montand musí občas do města. Tento film se pohybuje na hraně. Vedle výborných a vskutku komediálních scének, tak typických pro francouzskou kinematografii najdeme i nudnější pasáže. Ovšem Catherine Deneuve byla okouzlující na ostrově stejně jako mimo něj. A že film bude mít šťastný konec bylo též jasné.

Tak ono je krásné, že si všichni herci uvědomili, jak důležité je na tyto jevy ve společnosti upozorňovat. A že to potřebuje být drsné a mělo být ještě více, jak říká jedna z hereček. Na druhé straně se to dá dělat i koukatelně pro větší rozsah diváků, které neodradí nemístná vulgarita a sexismus. Sexuální poměr učitele a žákyň asi nepatří mezi běžné jevy, takže tohle tvůrci zase přehnali a pěkně kecají. Navíc to důležité v naší společnosti je tak trochu zastíněné mafiánským otcem. Privilegovaní asi také nemají v našich školách většinu. Tvůrci si tímto filmem hledali a natočili obhajobu toho, proč je tento film takový a působí až moc drsně. Jenže ona je drsnost a drsnost…

Přiznám se, že je to vlastně pořád dokola. Každý druhý dokument dnes upozorňuje hyenismus (chudáci hyeny, které za nic nemohou) lidí, jež se dopouštějí na této planetě. Ničení ekosystémů, kácení, vypalování, zabíjení, týrání atd., atd. A co se změní? Nic. Už se to dá počítat na desítky a je to pořád dokola. Africké a asijské zkorumpované vlády zajímají především peníze stejně jako pytláky a nadnárodní korporáty. A my lidé v obchodech kupujeme a kupujeme. I toto je ten případ. Je to dokument, který recykluje mnoho jiných a stručně se zabývá rozličnými životními druhy, upomíná na nevratné poškození, ale i tentokrát se nic nezmění. Tak si každý divák jako já alespoň užil tu nádheru barevnosti a druhé pestrosti či zpomalených záběrů. Škoda jen, že našim potomkům už zůstanou jenom tyto natočené záběry a nic jiného…

Stanislav Motl si vždy najde zajímavé a téma a představí ho Čechům. Nutno říct, že se často jedno o téma přehlížené, z českého pohledu už nezajímavé nebo nedůležité, ale vždy související s naší historií. Nemyslím, že by česká historie obsahovala více jmen starostů českého původu, ale USA má hodně měst a historii všech jejích představitelů opravdu neznám. Standa Čermák je ovšem asi nejznámější. Byl to právě on, kdo bojoval s mafií a se slavným Al Caponem. Kaňkou na jeho štítu je to, že českému obyvatelstvu v Praze lhal. A možná by vše dopadlo jinak, kdyby na ten boj nebyl sám a podpořili ho i další vládní instituce a vláda samotná. Trochu mi to přišlo jako alibismus ze strany dalších činitelůl, který vyhovovalo obojí… Jinak jsou ale dokumenty S. M. zajímavé, tentokrát dokonce vyrazil přes oceán, člověk se i leccos dozví, na tohle je fakt dobrý, ale dramaturgicky mi přeci jen přijdou méně zajímavé. Možná by to chtělo změnit vypravěče na někoho jiného a dělat je po moderním současném způsobu než po tom starším typicky českým. Jenže Motl už asi jiný nebude. Upřednostňuje obsah před formou…