nash.

Horror sice většinou pracuje s temnotou a uzavřenými prostory, Ruiny se však topí ve slunci a prostoru obklopeném zelenými pahorky. Přesto je místy téměř kluastrofobický. Za to má plus. Stejně jako za bezútěšnou atmosféru, některé drsné momenty (Stacy vyřezávající si z těla šlahouny révy) a indiánského řízka s revolverem. Přesto ve výsledku převažuje mírné zklamání. Lehce předvídatelný děj bez jediné zákruty, zadrhávající napětí, které padá pokaždé, když dojde na dialogy, postavy kolísající mezi racionalitou a typicky hororovou hloupostí, občasné lapsy (jednou je lano krátké, že musí Stacy seskočit, jindy zase tak dlouhé, že vystačí i na uvázání nosítek). To jsou zase mínus. Ve výsledku tedy ucházející nervák, který však mohl být mnohem lepší.

Vůbec ne špatný duchařský thriller s pomalejším rozjezdem, výborně gradovaným hutným napětím a znepokojivou atmosférou, o kterou se postaraly nejen působivě udělané vzkazy ze záhrobí, ale také Jonathanova (výborný Michael Keaton) prohlubující se posedlost EVP jejíž vinou postupně zanedbával práci, sebe a především svého malého syna. Bohužel v závěru scénáristům došel dech a ve své bezradnosti to, co vybudovali, zase zbořili, když to utopili v nudném finále jako vystřiženém z nějakého laciného tuctového televizního béčka.

Romantické drama, které sice je typicky harlekýnské, přesto kupodivu stravitelné. Když si člověk odmyslí občasnou jalovost situací nebo „odborných“ lékařských informací“, zbytečnou a samoúčelnou erotickou scénu, která se střihači nejspíš omylem připletla z materiálu padlého pod stůl při střihu nějakého neškodného magazínu Playboye, nebyl výsledek až tak špatný. Přes několik pevně daných klišé má na „harlekýnku“ slušně napsaný scénář, herecké výkony bez přehnaného cukrkandlu a dokonce i špetku napětí.

Mnohem častěji trapná než vtipná komedie o čtveřici nesympatických primitivů a jejich zkušenosti s tím, jak to dopadá, když padne kosa na kámen. Jejich rozhovory a monology asi měly být třeskutě vtipné, jejich trable asi zábavné, leč nebylo tomu tak, a tak byla vlastně jediným plus Amanda Peet. Což je dost málo na celý film.

Slušná televizní detektivka, která sice příliš neoslní, ale ani neurazí. Je fajn jak rozprostírá stopy a současně dalšími střípky mate a to přesto, že odhalit vraha ještě před jeho comingoutem, zase není tak obtížné. A Heather je pro hlavní roli dobrá volba.

Nepříliš záživná historka o napravení zarputilé kariéristky. Předvídatelná, sterilní, mentálně nenáročná a až na několik světlejších momentů nezábavná, kde jedno klišé střídá druhé, jen občas proloženo zábleskem nápadu. Angelina Jolie nehraje, jen se vyskytuje, obklopena figurkami, které pronáší tak otřepané fráze, že člověk občas podvědomě kouká, jestli nejsou natahovací jako kovboj Woody nebo Turboman. A tak dík, alespoň za těch pár povedených momentů, jako je ten kdy Lanie zjistí, že její hezoun s ní žije jen proto, že se mu líbí její zadek a taky proto, že mu neklade žádné složitější otázky.

Klasika z dob prvních VHS, originální mix starwarsovské sci-fi, tradiční pohádky o záchraně princezny ze spárů draka a fantasy o putování společenstva odněkud někam. Z dnešního pohlednu místy komická studiovými papundeklovými kulisami krajiny a toporným princem, na druhou stranu nezapomenutelná originálními postavami (kyklop Rell), kulisami (černá pevnost) a budoucími hvězdami v prvních malých rolích (Liam Neeson, Robbie Coltrane). Na jednu stranu plná klišé, na druhou stranu nabitá originálními nápady, občas humorná, občas napínavá. A pak je tu samozřejmě legendární zbraň, hvězdice Glaive s pěti čepelemi, která se zapsala do dějin žánru a dokonce je překročila když s ní v South Parku Ježíš sejmul papeže. Na rozdíl od mnoha jiných, je zkrátka Krull fantasy, na kterou se nezapomíná.

Film, kterým Carpenter nejen ukázal jak se za málo peněz pořizuje hodně muziky, ale také zahájil útok na trůn krále napětí, na němž se pak se svými minimalistickými peckami udržel téměř celou dekádu. Malý rozpočet, jednoduchý příběh, který si ve své téměř absurdní zápletce neláme hlavu s logikou, stručné dialogy, minimalistická hudba, svícení i herecké výkony, které přesto nejsou ploché. To vše slouží jedinému. Gradaci dokonale šponovaného napětí. A jako bonus černý humor a sympatická nekorektnost.

Film, kde hraje Chuck co napočítal do nekonečna (dvakrát), nemůže být špatný. Zejména, když se v něm tentýž Chuck dokáže za volantem džípu vyhoupnout ze dna zasypané třímetrové jámy. Jistě je to snůška těch nejošoupanějších klišé, které od přechodu hranic do grotesky (milostná scéna v blátě, mrtvý pes) drží pouze Chuckův ostrý pohled, přesto je to podívaná, které nelze upřít kouzlo řízné osmdesátkové akce navlečené do klasické westernové výbavy, především ze šatníku ranného Eastwooda. Zkrátka film, u kterého se člověk baví i po letech. A možná ještě víc.

Poněkud nudný pokus o romantiku, s jedním nádherným monologem, jedním krásným miminkem, kterému to slušelo nejen s ponožkou na hlavě, a několika kouzelnými momenty. To však bohužel nestačilo vyvážit nepříliš do role padnoucího Granta, pokulhávající scénář a celkovou absenci čehokoli, co by upoutalo pozornost na delší dobu.