nash.

Akshay Kumar sice vypadal a choval se jako primitiv, ale občas jako zábavný primitiv, Kareena Kapoor nedokáže oslnit krásou jako to umí třeba Aishwarya Rai nebo Priyanka Chopra, ale do role protivné harpie na zabití sedla tak dokonale, že uvěřit jí závěrečnou proměnu bylo nemožné. Největší úspěch, největší salvy smíchu a dokonce potlesk v sále si tak vysloužil Sylvester Stallone ve svých dvou geniálních miniaturních výstupech, zejména pak za ten druhý balancující na hranici sebeparodie. Jinak to je typický rozmáchle pozlátkový Bollywood se vším všudy. Prostoduchý naivní humor, spousta písniček a tanečků, všechno dokonale vypulírované, blyštivé a samá cetka, vymydlení a jakoby z lifestylových časopisů vysypaní herci, přehrávající tak, že balancují téměř na hranici klasické sennettovské grotesky. Zkrátka jako by Malý televizní kabaret s Dvořákem a Molavcovou natočil Michael Bay v produkci Elle a Cosmopolitanu. Což znamená, že buď přijmete tradice a budete se bavit nebo ne a pak budete s kritickým okem rozšířeným neskutečně trpět. Volba je na vás.

Lehce nadprůměrný, slušně vystavěný thriller, ve kterém první třetinu baví lehké náznaky a matoucí stopy příjemně mlžící totožnost vraha. Škoda, že tvůrci tuto hru neudrželi déle. Akce není nijak extra nadsazená, postava vraha, budící sympatie i neklid a později mrazení, je poměrně netradiční, výborně podaná a potěší i jistou, dnes docela netypickou civilností, Quaidův Frank je dokonalý ve své odhodlané zaťatosti. Oba pak mezi ostatními, poměrně schematicky podanými přihrávači, výrazně vynikají a rozehrávají svou hru ku potěše diváka.

Tohle že byla ta jemná, laskavá, téměř éterická Ji-hyeon Jeon z křehké romance Siworae? Tahle razantní kráska, která s katanou a upřeným pohledem vykydlila plnou uličku agresivních upírů, lokla si krve a vyrazila vykuchat pár dalších démonů? No jo, byla. Čekal jsem béčkovou akční jízdu s asijskou kráskou, která v efektních záběrech vykostí co nejvíc upírů. Dostal jsem béčkovou akční jízdu s asijskou kráskou, která v efektních záběrech vykostí co nejvíc upírů. Nenudil jsem se a než jsem stačil pohoršeně syknout nad nějakým tím nesmyslem, až tu byla další akce a katana svištěla. A to ostatní jsou prkotiny.

Vždy, když vznikne nějaký zajímavý a originální příběh, najde se banda nedouků, kteří si myslí, že to zládnou taky. Nezvládnou. I když je překombinovaná zápletka, kde vůbec nikdo není tím, za koho se vydává, svým způsobem úsměvná, stejně jako turečtí poldové s mrožími kníry a ochotníci, kteří s vážnou tváží pronáší neuvěřitelné scénáristické "perly", není zase tak úsměvná, aby stálo za to, vyměnit ji za 90 minut vašeho života.

Neskutečně bláznivá, ujetá a zábavná komedie s originálním příběhem, zběsilým tempem a humorem chrleným nejen kulometnou kadencí, ale také silou. V neuvěřitelných dějových zvratech tu divoce rotují dětinská taškařice, pubertální vtípky na hranici trapnosti, gagy uzmuté z němých grotesek, černý humor, parodie celé řady filmových žánrů i vypravěčských postupů, narážky na desítky filmů (od Gojiry, přes Vesmírnou odyseu 2001, Indiana Jonese, Robocopa, Útěk z New Yorku, Návrat do budoucnosti, Exorcistu až po Drak přichází). A aniž by ta rotace jedinkrát zpomalila nebo přestala být zábavná, vynořuje se z ní postupně, díl po dílu, překvapivě vážný, dojemný a působivě vystavěný příběh, odhalující co a proč se děje. Zdánlivě chaotické putování Sasshiho a Arumi světy sci-fi příběhů, válečných dramat, klasických gangsterek, počítačových her, pohádek, romantických příběhů i pravěku tak získává smysl a dokonale do sebe zapadá. A přitom je to pořád neskutečná prča.

Nepříliš zábavná komedie kolísající mezi trapností, nudou a sem tam vtípkem nebo vtipnou hláškou Perryho. Nápad sice není špatný, zpracování je však fádní, plné klišé, herecké rutiny a nesmyslných zvratů, ke kterým dojde navzdory logice příběhu a jen proto, aby tvůrci příběh téměř násilím dotlačili do cíle, který si vytyčili jako jediný možný.

V době svého vzniku výborný akční film, který okouzlil všechny kluky skvělým vrtulníkem a všechny fandy akce skvělou honičkou ulicemi města, při níž Roy Scheider chrání svou přítelkyni a likviduje přesilu neodbytných padouchů. Dnes už to sice taková pecka není, ale vrtulník má, stejně jako jeho bratříček Airwolf, stále své kouzlo.

Lehce nadprůměrná pohodovka o moudrém a sečtělém bezdomovci, skrze něhož dojde napravení několik sebevědomých vysokoškoláků. Fraser kulí oči, Pescimu se nedá upřít svérázné kouzlo a Moira Kelly je kouzelná. Celé je to spíš úsměvné než vtipné, spíš příjemné než zábavné a nechybí tomu pravidelná dávka pozitivní inspirace s několika životními moudry.

Velmi neobvyklý a velmi magický filmový zážitek, nesmírně zvolna plynoucí mozaika osudů, které se jemně proplétají a míjejí v jeden zdánlivě obyčejný zimní den. Neskutečně křehká a intimní filmová melodie, fascinující na jedné straně úžasně promyšleným Contradictio in adjecto nejen v prolínání obrazu a dialogů, střihu, vztahů jednotlivých osob i situací, na straně druhé skrytými významy jednotlivých detailů a slov, které se postupně a nenápadně skládají až nakonec do sebe dokonale zapadnou. Filmová melodie, v níž vibruje nenápadné přesto naléhavé napětí a neskutečně silné emoce, které nedovolí ani na okamžik odtrhnout zrak nebo myšlenkami zabloudit jinam. To vše je umocněno nádhernou hudbou Johna Medeskiho a Judy Kuhnové, která dodává všemu další téměř hypnotizující rozměr. Jeden z nejsilnějších letošních filmových zážitků.

Další z typických italských kanibalských béček. Plné nahoty, násilí, uřezaných oudů, krve, vnitřností, ječících obětí, ochotnických hereckých výkonů, kamery bez nápadu a laciného vzhledu. Další výprava za kanibaly, tentokrát atraktivní blondýny hledající sestru, která skončila v podivné sektě. Ve své době to chtěl každý vidět, lákán pro nás tehdy nebývalou mírou výše zmiňovaných prvků, přes tento zájem však zůstává typickou ukázku filmového škváru, který sice může mít pro některé své kouzlo, protože se však mezi takové nepočítám, nemyslím, že bych ještě někdy v životě potřeboval něco takového vidět.