Prepadnutie 13. okrsku

Uprostřed nočního města vede hrstka spravedlivých tichou válku s krvelačným gangem o opuštěnou policejní stanici. Po svém studentském celovečerním debutu DARK STAR, dostal Carpenter nabídku natočit si levný film podle svého gusta, neměl ale prachy na dobový western a tak natočil (za pouhých 100 000 dolarů a 20 dnů) moderní variaci na RIO BRAVO svého oblíbence Howarda Hawkse. Zatímco u amerických diváků a kritiků film prošuměl, v Evropě se z něj stal hit a nakonec se mu dostalo uznání i v jeho domovině, kde je považován za jeden z nejlepších exploatačních filmů a v roce 2005 se dočkal solidního remaku. Hned druhý Carpenterův film představuje esenci jeho stylu - jednoduchý scénář se sympatickými postavami (v čele s cool antihrdinou), zábavnými dialogy a sedmdesátkově syrová, těžká a bezvýchodná atmosféra, k níž mocně přispívá Carpenterův hypnotický a znepokojivý elektronický soundtrack. Přestřelky jsou sice natočeny staticky a odlidštění obléhači při nich lezou obléhaným před ústí hlavně jako dobytek na porážku (za oboje dávám hvězdu dolů), ale napětí by se dalo krájet a na scénu s holčičkou nebo závěrečné cool vynoření se přeživších hrdinů z kouře nezapomenete. Tři roky po OKRSKU vzniklo druhé kultovní gangové béčko 70. let WARRIORS podobně westernově laděného Waltera Hilla, které také operuje s hrozbou možného spojení nebezpečných gangů (pro změnu na východním pobřeží), a na začátku 80. let se Carpenter k podobné látce vrátil v ÚTĚKU Z NEW YORKU. (24.01.2007)

Mile mě to překvapilo. Moc jsem od toho nečekal, ale nakonec je to celkem slušný akční (ačkoli akční to začne být až v druhé půlce) thriller, který i přes pomalé vyvíjení děje a atmosféry na mě dokázal působit dost napínavě. Je vidět, že už i v téhle době Carpenter prostě uměl. Sice tohle je jeho první film ze sedmdesátek, který se mi líbil, ale o to líp, že jsem takový konečně našel. Škoda jen toho, že ty postavy v tom nejsou líp zapojené a že ke konci už ta silná atmosféra krapet opadla. Ale jinak jsem dost spokojený, nemám co víc vyčítat a navíc je tady jedna scéna, která mě fakt hodně překvapila, jelikož jsem ji absolutně nečekal...  4* (10.07.2021)

John Carpenter je nadcasovy reziser. Uz v pulce 70tych let natocil dokonale zabavnou akcni strilecku, ktera nenudi ani na sekundu, zerete ji vsema deseti, ale hlavne - krome kamery si vzal pod palec jeste jednu mensi masinku, ktera v te dobe jeste nebyla prilis popularni (obzvlast ne ve filmove sfere) a sice analogovy syntezator (podle zvuku pravdepodobne Minimoog), se kterym naprosto nehorazne nekompromisnim zpusobem rozvibroval a napumpoval cely film v cele s main theme (pokud mate dostatecne vohulene subwoofery, pochopite) a v podstate tak predurcil jakou cestou se bude ubirat kvalitni filmova hudba vesmes skrze cele 80's (ne, cesta symfonickeho pizlani to skutecne neni). Mr. Tesar rulez! 8/10 (03.05.2010)

UPDATE 2019: Ono se to blbě popisuje, protože Carpenterovy filmy jsou prostě jiné a zvláštní všechny - mizerní herci, topornost, nelogičnost, ale stejně na to člověk musí koukat … :-) ------ Je to staré, vůbec to není nápadité, nevýrazné charaktery a místy jsem měl pocit že chybí kus filmu - že někdo vzal nůžky a násilně neco ušmikl. Ale stejně je to nářez. Atmosféru Carpenter umí a ta hudba! (07.09.2008)

Na dnešní dobu už notně strnulé a pomalé, nicméně v dlouhém úvodu se aspoň dostatečně seznámíme s postavami a ani na chvíli nás neopustí nepříjemně hutné tušení, že tady se něco ošklivého semele. "Spektakulární" útok na stanici v prostřední pasáži se žel zvrtne v mechanické odstřelování řetězově nabíhajících terčů bez špetky napětí, aby pak bezvýchodnost v klidové pauze zakončilo fádní, nevygradované finále. Asi jsem čekal víc, ta třetí hvězdička se chvěje v základech. (18.09.2015)