Tsunami_X

Film, jehož hlavním problémem je, že nemá absolutně žádné pojetí o tom, jak by měl ve výsledku vypadat. Nadprůměrná variace na starého poldu, který něco posral, se již od své druhé čtvrtiny propadá do neuvěřitelně standardizované rutiny, která si naložila víc, než zvládla. Potenciál zůstává absolutně nevyužit a pokud někomu ještě po X letech připadají zajímavé honičky policie s partou mladíků, o šabloně škoda mluvit, dětské výkřiky do tmy a něco navíc, může se solidně bavit. Bohužel/naštěstí jsem už takových věcí, i za svůj relativně krátký život, dost přesycen...

Důkaz, že i záměrný kýč a sebeparodizace nemusí být vždy k užitku. Zoufale útrpný kolovrátek bez jakéhokoliv silnějšího momentu a únavná snaha být zlejší než ti zlí.

Horká poušť ve spojení s ladnými křivkami tří krasavic, z nichž alespoň jedna stojí opravdu za to, vytváří atmosféru, která posílena černobílým materiálem a často se opakujícími detaily na dívčí vnady, dokáže přímo nakopnout do rozkroku. Co na tom, že prostřední část filmu smutně tápe a hledá sama sebe. Otevřený, i na dnešní dobu více šokující než směšný, začátek vzpruží tak, že si je divák schopen bez hlesu vychutnávat obrázky bez jakéhokoliv vyššího cíle a ponořit se do onoho animálního stavu, ve kterém jsou důležité jen dvě věci. Zabíjet abys přežil, přežít aby ses mohl množit.

Interesantní a věrohodné kostýmy, spolu s atmosférou vesnice, a dekoracemi nad úrovní běžného trashe trochu nekorespondují s absencí jakékoliv odezvy vůči divákovi. Erotické vyznění, které by mělo být polovičním kořením filmu, je bohužel příliš impotentní a málo explicitní (i když vzhledem k roku výroby se není moc co divit). Monstrum působí šestákovým dojmem a jeho maska je skutečně otřesnou prací propadnuvšího studenta umělecké průmyslovky a ona křečovitá neuvěřitelnost pak ruinuje i poslední zbytky divácké trpělivosti a vstřícnosti. Utahané přešlapování po několika hradních komnatách a jedné návsi tak nezachrání ani svůdná hlavní hrdinka.

Snímek, ve kterém ochlupené ženské klíny drtivě poráží tupé latexové efekty. Celé to zaštituje nulová režie, která nemá žádný problém se stereotypností, prohazováním denních a nočních záběrů v jednotlivých pasážích a nedostatečnou, respektive žádnou, logikou. Jako soft porno s několika rádoby šokujícími efekty ucházející. Jako film, u kterého nemáte potřebu masturbovat, to opravdu nefunguje. Spousta špatných položek tvoří špatný celek. Jediné štěstí je, že se jedná o tak triviální záležitost, že nemůže v žádném případě urazit.

Velká škoda, že tahle klasická adaptace příliš lpí na divadelní statičnosti (i když kamera v některých pasážích zdárně mate), kterou nemůžou naplno vykompenzovat ani uchvacující temně rudé dekorace spolu se strhujícím Vincentem a tvrdým svícením. I přes to je ovšem galerie šílených rodinných portrétů zážitkem, který stojí za zhlédnutí, už je pro ten nepříjemný zvuk vrzání starých ztrouchnivělých schodů a řinčení řetězů otevírající se kobky. Tak neočekávaná a drastická gradace se totiž jen tak nevidí...

Pokulhávající logika a faktické chyby trochu sráží formalistické orgie, které se pod pevným režijním vedením stávají jedním z největších sci-fi zážitků celé historie filmového plátna. Na obtíž je zde bohužel i tradiční lpění na patetickém familiérním vyústění, jež vás sice šokuje, ale v trestuhodně negativním slova smyslu. Archaické uvažování protínají psychologické sekvence, které těží z bravurně vedených herců, naproti tomu horrorová pasáž o uvědomění, bez hlavy a paty, nemůže najít oporu ani v dotyčných superhvězdách. Dojem silné konzistence však naštěstí zůstává a snímek je jeden z těch šťastných případů, kdy srdce zatemňuje mozek a recipienti, kteří budou na tuto hru ochotni přistoupit, nezůstanou neodměněni.

Rozbití na tři samostatné kapitoly snímku zcela určitě neprospělo a přechod z apokalyptické vize budoucnosti do rodinného dramatu a závěrečné důchodcovské akční pasáže je zbytečně roztříštěný a nesouvislý. Místo očekávané deprese plné vnitřních monologů se dočkáváme tupé retrospektivy s ještě tupějšími herci a nezbývá než litovat, že název tohoto díla nelze brát doslovně. Atmosféra, která se zpočátku dala krájet, nadobro mizí a s ní i celková uvěřitelnost vyprávění. Scénárista odvedl standardní strojovou práci a nedokázal oživit epizodní postavy na malém ani hlavního představitele na velkém prostoru, což je vzhledem ke geniálnímu obsazení klíčové role velká škoda. Důkaz, že výtečný námět s uchvacujícím úvodem někdy přináší velké zklamání.

Snímek, jehož název označil Roger Ebert za nejvtipnější v historii, pojednává o trampotách mladého a nezávislého krasavce, který si se svou přítelkyní a kamarádem vyšlápl do místního zábavního parku, kde se mu od cikánské věštkyně a jasnovidky dostalo nemilého daru. Pod vlivem mocné hypnózy dotyčný páchá vraždy na objednávku a dostává se tím do smrtelného sevření cikánky a jejího zmutovaného přítele. Dialogy nemají hlavu ani patu, stejně jako neherecké výkony všech zúčastněných. Stopáž je neskutečně natahovaná a divákovi se tím pádem dostává několik minut záběrů moře, horské dráhy či jiných roztomilých atrakcí. Zařadit tento paskvil do žánru muzikálu, je sice odvážné, ale bezpochyby správné. Jen diváci, kteří měli zafixovanou představu, že při tanci se musí aktéři rytmicky hýbat, trochu pozmění svou optiku. Bohužel je celý film na neskutečně zmrzačeném negativu, tudíž některým dialogům není ani při nejlepší vůli rozumět a obecenstvo tak zcela jistě zůstává ochuzeno, což se silně podepisuje na drtivé většině negativních hodnoceních. Takto vypadá dílo, jehož mladí, odvážní a rebelující tvůrci měli odvahu vykřičet do světa „Jsme na drogách, pojďte to zkusit také“.

Obsahově nadupaný dokument, ve výsledku ovšem dosti nesympatický, který prezentuje vesmírné dobrodružství agenta 007 jako milník v historii filmové sci-fi. Některé pasáže jsou až k neuvěření a člověk má pocit, že sleduje propagační materiály k novému blockbusteru, než pokus o střízlivou analýzu přes dvacet let starého snímku. U tohohle můžou chrochtat blahem jen zarytí fanatici...