Tsunami_X

Velmi povrchní nástin historie sovětské a ruské kinematografie, který se ve francouzském podání mění v sentimentální vzpomínání na doby minulé a žehrání nad současností. I když je to emocionální rozpoložení vcelku pochopitelné, nemohu přejít ty klasické rádoby intelektuální výkřiky typu „A teď se v ruských kinech hrají americké akční filmy“ s klidným tepem. Pokud už Francouzi chtěli mapovat historii MOSFILMu jako takovou, měli se do toho pustit s plnou vervou, jinou stopáží a větší finanční základnou. Pár rozhovorů se sešlými zaměstnanci studia, které už dávno zavál prach stejně jako obstarožní kulisy a kostýmy, a několik archivních záznamů raritních filmů /pár budovatelských jednohubek/ celou situaci nezachrání. Melancholická podívaná s minimální informační hodnotou. Kéž by ji někdo vystřídal dlouhým cyklem, ze kterého by se lidem, orientujícím se v kinematografii na bývalou komunistickou (tu krátkou předehru s nedostatkem suroviny a minimem stálých kin v letech před pučem počítaje) velmoc, pořádně zatočila hlava.

Velmi špatná variace na Ptáky od Mistra a Zombie od Italů (distribuční označení pro video trh je Zombie 5), která trpí příšernou technickou stránkou a diletantským, možná až ledabylým, přístupem k dílu jako takovému. Hlavním představitelům, kterými jsou škaredí a hlavně špatně hrající teenageři, není v mnoha pasážích skoro rozumět a zvukové ruchy doslova rvou uši. O maskách by se nedalo mluvit ani v nejlepším případě a gore efekty se zastavují u tupého mlácení hlavy o zeď. Děj není příliš podstatný, o to více pak zamrzí, že je otravnému vyprávění a vysvětlování věnováno příliš mnoho prostoru, namísto pořádných jatek. Snímek zdařile klame tělem, protože úvodní scéna představuje to nejlepší z celého díla a dokáže navnadit. Po ní však nastupuje jen nekonečná nuda a jedna slabomyslná humorná pasáž (bohužel bez vysvětlení) o tom, jak se Zombie dokázala teleportovat ze schodů na střechu.

Sterilní a utrápeně poetický kýč, který je krajně nevhodný pro diváka se zdravě vypěstovaným cynismem. S obrovskou tolerancí se dá tohle televizní extempore přestát, ale pokud by jste v něm hledali epickou šíři či vnitřní hloubku, budete notně zklamání. Latexové masky v samotném a hlavně zbytečně vysvětlujícím závěru už berou veškeré iluze. Průměrné hodnocení za některé epizodní vtípky a ucházející pohodovou letní atmosféru. Ideální záležitost do autobusu směřujícího na dovolenou ke středozemnímu moři.

Boj o přežití v troskách lidské civilizace v technicky standardní sci-fi flákotě, která má s Wyndhamovým románem společné opravdu jen torzo. Psychologie byla odstavena na vedlejší kolej a vystřídalo ji zběsilé akční tempo, po neustále se měnících krajinách, s dostatečným spádem a několika výtečnými megalomanskými momenty (pád letadla, náraz vlaku). Za casting a zkomponovanou hudbu by si producenti zasloužili vytahat za uši, stejně jako za přílišný jekot ženského osazenstva v konfrontaci se zelenými vetřelci. Pokud divák zapomene na existenci „jiné“ verze, může se královsky bavit.

S přihlédnutím na rok výroby je tolerance podprahových a jemných protikomunistických idejí na místě (hrdina z dělnické třídy, ze kterého se postupem času stává samozvaný totalitní vůdce) a vzhledem k velmi dobré technické stránce snímku, snad jen ten filmový týdeník poslepovaný z „autentických“ záběrů je smutným důkazem šetření na nesprávném místě, se tomuto dílu moc vytýkat nedá. Celá podívaná pěkně odsýpá i díky častým změnám prostředí, ale bohužel už nezbyl čas na přílišné vykreslení vedlejších charakterů, které se objevují prakticky na objednávku a v některých pasážích působí i samotní herci trochu zmateně. Jen to prosím nesrovnávejme v žádném případě s Citizen Kane.

Hollywoodsky se tvářící jízda v německém duchu s ďábelskými FX a překvapivou „outdoor“ výpravou, je bohužel nudnou heroickou fantasy, která dokazuje, že tenhle druh velkovýroby je vlastní spíše zámořským tvůrcům (i když se k nim Lang po emigraci připojil) než našim pedantským sousedům. Pokud nejste extrémní milovníci árijských svalnatců a germánských legend, doporučuji raději zabrousit do arabských končin za jedním potutelným a mnohem více charismatickým zlodějíčkem z Bagdádu.

Primitivní a buranská komedie plná převleků, špatných hereckých výkonů a smutném poměru dobrých vtipů vůči těm trapným (1:10). Český distributor se počeštěným titulem snaží evokovat klasiku Billyho Wildera, která ač těží ze záměn a genderových nedorozumění stejnou měrou, používá k tomu prostředky, jež jsou o několik světelných let elegantnější a uhlazenější, než masový afroamerický humor pro nejširší vrstvu příjemců kabelové televize. Hvězdičku navíc dávám za odzbrojujícího Terryho Crewse, který si svou karikaturu vychutnal až na samou dřeň a za pointu scény s extází.

Politické pletichaření, milostné avantýry a plky o rasové segregaci nemůžou vyvážit absenci pachu tělocvičny, tvrdé údery házející diváka do provazů či krev prýštící z omlácených obličejů. Na ekvilibristiky s kamerovými technologiemi jsem si už zvykl, bohužel přehnaný apel a otřesné tempo mému srdci nikdy blízké nebude. Nespraví to ani výtečné aplikování dobové hudby a kvalitní herecké obsazení. Zbytečně dlouhý průměr, který nepojednává o zakončení životní poutě, americkém snu ani o sexuální nejistotě. Velké šlápnutí vedle, které si přehnanou toleranci nezaslouží...

Francouzské filtry potkávají relativně novou drsnou britskou školu, aby si to za pomoci asijské spolupráce a nositele nejvyššího amerického hereckého ocenění rozdaly v nevyvážené podívané o ubohém analfabetovi s interesantními bojovými schopnostmi. Bohužel naprosto selhává proplétání a symbióza reálného světa (rodina, mentor) s fantazijním prostředím (aréna gladiátorů, obojek), což se neblaze projevuje na celkové uvěřitelnosti filmu. Bojovým scénám toho moc vytknout nelze a zejména výměna názorů na toaletě stojí více než za zmínku, ovšem ani jednu pasáž jsem si po projekci netoužil zopakovat, což považuji za tristní zklamání. Za bravurní práci však mohu, zcela bez uzardění, pochválit zvukaře, protože tak čistě znějící údery a skvělé lámání kostí jsem už delší dobu neslyšel. Bohužel tvůrci trochu pozapomněli na to, že když někoho vytrvale mlátíte do obličeje, teče krev. Suma sumárum to dopadlo nejhorším možným způsobem a to průměrně...

Melodrama s tragickým a ulepeným vyústěním, které je sice zdatně natočeno, ovšem samotný příběh není nijak světoborný či strhující a tak potěší spíše jednotlivé scény, než kompaktní celek. Milovníci němé kinematografie si ve snímku najdou to své a věřím, že rozvést vyprávění o zhoubném ženském vlivu a iluzivní kráse, díky které jsou muži na kolenou, do obecné roviny, nebude velkým problém. O vyšší hodnocení snímek v mých očích přišel díky kýčovitému závěru a opravdu nehodlám zjišťovat, zda je to vina filmových tvůrců, či autora předlohy. Pokud máte zájem o předválečné německé drama o krásně ženě a její životní pouti, nelze než doporučit...