choze

Fajn vztahovka (romantické je to jen trochu - ve finále - a není to ani žádná řachanda) s tradičně fajn Grantem který se tady přehrál z dosavadních rolí roztomile nesmělých romantiků do sexy hajzlíků, viz. Bridget Jones. Jeho sebestředný rentiér je docela zábavná postava a v době uvedení ještě nebylo poselství o nutnosti dospět tak zprofanované jako už o pár let později.

Bond se poprvé objevuje až v osmnácté minutě a do té doby se seznamujeme se záporáky, kterážto představovačka působí dost naivně, od záporáka hladícího kočku, přes šachistu plánujícího tajné operace, až po ostrov, na kterém cvičí záporákova armáda. O exotiku se tentokrát stará Instánbul, kde dojde mj. na cat fight dvou cikánek, druhá polovina filmu se pak odehrává ve vlaku, kterým se Bond s Tatianou vrací do Anglie. Nemůžu říct, že by mě to nějak extra bavilo, přišlo mi to takové legrační a zdlouhavé, ale závěr je slušně akční (bitka v kupé, helikoptéra, lodě), Connery opět fajn a Tatiana sexy.

I když tu Ricky na potkání každého stírá, není to řachanda, ale naopak dost deprimující záležitost, která se postupně překlopí do feel good story. Má to fajn postavy a hlavně srdíčko, velmi silný moment byla Rickyho kontroverzní pomoc feťákovi, ale všechno to rozjímání o smyslu života vyústilo jen do pár ohraných mouder.

Sucharský Stiller a chaotická Aniston ně jako pár bavili, i když jsem se skoro nezasmál. A bod za závěrečné vyznání lásky.

Nadprůměrná mysteriózní story, která zaujme výchozí situací a rozdílnou bratrskou dvojicí, pak začne vršit podivnosti a když vybali karty na stůl, pořád vás zajímá, jak přesně to fugnuje a jak to dopadne. Bohužel je to jakési utahané.

Ten námět se mi moc zamlouvá, ale ten film mě nehorázně nudí.

Humor tu osciluje mezi trapným a černočerným, sympatickou postavu tu nenajdete, ale fascinující, zábavný i poučný vhled do dní po Stalinově smrti to je.

I když jsem viděl všechny díly v kině, Mizerové nikdy nepatřili k mým buddy srdcovkám, narozdíl od Tango a Cashe nebo Posledního skauta. I když třeba konkurenčním Křižovatkám smrti mocně natrhávali pozadí a ačkoli mě humor dvojice Mike a Marcus moc nebral, zábavný styl a vzájemnou chemii jim přiznávám. Po sympaticky dravé a sexy jedničce, přifrčela z řetězu sympaticky utržená dvojka a teď i mile se ohlížející trojka. Ta není ani zdaleka tak audiovizuálně vymazlená a akčně urvaná jako od Baye, ale nevyrovnaný poměr prvoplánových a dobrých fórů zůstává a nejsilnější je to v pár vážnějších, chlapských momentech a při vtipném nostalgickém pomrkávání na diváky. A najde se tu i nějaké to překvapení.

Hodně příjemná věc s tradičními Kingovými tématy a postavami (přechod z dětství do dospělosti, šikanující výrostci, pronásledovaný hrdina se zvláštními schopnostmi), která mísí hřejivé vzpomínky na dětství s mírným tajemnem a napětím a připomene jeho klasiky. Hodně tomu dává Hopkins se svým minimalistickým herectvím, kdy jako by nehrál, ale jen stál, mluvil a byl charizmatický.

Dozvuk série podmořských filmů z devětaosmdesátého. Televizně působící nudný brak s lacině vypadajícími záběry ponorek a monstrmaskami. Co jiného čekat od filmu s Jackem Scaliou v hlavní roli.