choze

Aster umí znepokojivou atmosféru, ale tady mu jí výrazně kazí komické folklórní obřady a pomalé tempo v kombinaci s přebujelou stopáží. Mou pozornost sice jakžtakž udržel až do konce, ale že bych z toho byl nějak odvázanej, to ne.

Taxikář, ve kterém je ústředním podivínem filmový fanda-střihač. Plus mi to trochu připomnělo Berberian Sound studio nebo Cigarette Burns. Vizuálně to vypadá dobře, kamera háže zajímavé záběry, scény jsou ponořené do zelené nebo rudé, ale dějově je to řídké a Francova postava nečitelná, vlastně jsem jen čekal, jestli ve finále někoho kuchne nebo ne. Radši bych se podíval na film o Johnu Miliusovi, kterého tu hraje Rogen a který tomu dle očekávání dodává aspoň trochu humoru.

Až strašidelně nezábavný film. Jenom koukáte, jak jedna nudná scéna střídá druhou a jak nic nefunguje - napětí, akce, humor, nic. Bylo to ještě horší než Blíženec. Už po půlhodině jsem byl umořen.

"Co je láska? Když zavřete na měsíc dva nahé lidi do teplé místnosti, na 90 procent tam spolu budou mít sex. Je to láska? Možná. Nevím." Pokud vás napadlo, že tohle mohl vypustit z huby jedině přední japonský odborník na robotiku, máte pravdu. V dokumentu dostane prostor několik různých světových vývojářů robospolečníků a umělé inteligence, ale třeba i trojice prostitutek a samozřejmě i řada robotů, z nichž někteří vypadají k nerozeznání od člověka a jsou velmi atraktivní, aspoň do chvíle než na vás upřou prázdný pohled, obdaří vás křečovitým úsměvem a začnou se trhaně hýbat. Protože když něco vypadá jako člověk, ale nechová se to tak, je to dost strašidelné. Zazní tu pár zajímavých postřehů, třeba ten, že před živým partnerem vždy aspoň něco málo ze sebe skrýváme, protože tušíme/víme, že by se mu to na nás nelíbilo, ale k robospolečníkům bychom mohli být naprosto upřímní, protože by nás nesoudili a ani nemohli opustit. Což je ale posouvá z kategorie společníků či sluhů, do role kategorie otroků. Celkově jsem ale měl pocit, že se tu jen pár věcí nakouslo, a tohle téma by si zasloužilo celou dokumentární sérii, na kterou bych se rád podíval.

Apatowky můžu hodně, Rogena taky, takže i když je to zase trochu delší, než by mělo, spokojenost. Navíc se to dá brát jako prequel k Čtyřicítce na krku, která je ještě lepší.

Po parádně zpracovaných úvodních titulcích mi to dál přišlo celkem rozvleklé a nudné (básnířka se snaží dostat z výtahu, po domě se potuluje bezďák), s výjimkou konfrontací s mladým Caanem, který vystřihl sugestivního hajzlíka.

Jako rogenovská komedie slabší (i když cum guy mě dostal), ale jako romantika to díky dobře rozvrhnutým postavám a slušné chemii Rogena a Theron funguje solidně.

Vizuál za plnou palbu (pokud se vám už tenhle styl neokoukal), hudbou jsem až tak nadšen nebyl a děj, postavy a dialogy nudné a zbytečné. Jestli se na těch posledních položkách v budoucnu nezapracuje, tak příště prosím zase jen párminutový videoklip.

Fajn vztahovka (romantické je to jen trochu - ve finále - a není to ani žádná řachanda) s tradičně fajn Grantem který se tady přehrál z dosavadních rolí roztomile nesmělých romantiků do sexy hajzlíků, viz. Bridget Jones. Jeho sebestředný rentiér je docela zábavná postava a v době uvedení ještě nebylo poselství o nutnosti dospět tak zprofanované jako už o pár let později.

Bond se poprvé objevuje až v osmnácté minutě a do té doby se seznamujeme se záporáky, kterážto představovačka působí dost naivně, od záporáka hladícího kočku, přes šachistu plánujícího tajné operace, až po ostrov, na kterém cvičí záporákova armáda. O exotiku se tentokrát stará Instánbul, kde dojde mj. na cat fight dvou cikánek, druhá polovina filmu se pak odehrává ve vlaku, kterým se Bond s Tatianou vrací do Anglie. Nemůžu říct, že by mě to nějak extra bavilo, přišlo mi to takové legrační a zdlouhavé, ale závěr je slušně akční (bitka v kupé, helikoptéra, lodě), Connery opět fajn a Tatiana sexy.