choze

Seriál o dospívání, který se stal nedílnou součástí mého vlastního dospívání. Zásadní i nenápadné životní okamžiky a pravdy s nadhledem načrtnuté na pozadí obrazu přelomu 60. a 70. let, kdy v Americe doznívalo květinové hnutí, Američani dobyli Měsíc, ale nedobyli Vietnam, a podmalované dlouhou řadou dobových šlágrů. A tím vším se jako červená nit vine roztahaná romance hlavního hrdiny Kevina s jeho osudovou dětskou láskou Winnie. Byl jsem do ní tehdy zamilovaný jako všichni a když se s Kevinem rozešla, bylo to jako by se rozešla se mnou. Seriál měl výborné obsazení v čele s představitelem Kevina Fredem Savagem. S odstupem na mě ale působí hodně pateticky a humor je na jedno brdo, v podstatě to celou dobu valí jeden a ten samý fór a vy přesně víte, co bude po každé narážce následovat. A dneska mi přijde Winnie jako po lobotomii.

Jestli provází mou pubertu nějaký výrazný filmový zážitek, pak jsou to scény z Pátera Thomase jako ta v níž je hrdinka pohřbena zaživa a potom co si rozedře prsty do krve škrábáním na víko rakve, ji málem prošpikuje krumpáč, kterým se jí pokouší z rakve vysvobodit její zachránce... nebo to vyblití vnitřností... nebo ten vrták... prostě braková italská klasika, ze které jsem ještě dneska posranej strachy...

Jeden z lepších dílů, naplňující stanovenou kvótu - opět nás čeká bouřlivá noc, přebíhání z baráku do baráku a zpět, nevázaný sex, nevázané vraždění, no však to všichni známe a máme rádi. K tomu nadržený doktor v nemocnici, dětský nerd vyrábějící hororové masky (Corey Feldman), taneček Crispina Glovera, pár pěkných zpomalených stuntů (pád dívky na auto, pád hrdinky z prvního patra na zem) a rozsekání Jasona malým klukem. Po Vrahovi Rosemary druhý a poslední Zitův slasher, po kterém přesedlal na akční béčka (Ztracen v akci, Invaze do USA, Rudý škorpion)

Jason žije! Pokolikáté už? A co je to za život, když je vlastně jen oživlá mrtvola? A není to fuk? Žije i Tommy Jarvis, který se po letech jako dospělý vrací ke Crystal Lake skoncovat s Jasonem, jenže ouha... Na šestce je znát snaha znovu rozpumpovat pátkovskou sérii po slabší pětce. Přibylo černého humoru, akce (karavan, krátká honička), vražd v rychlém sledu a film otvírají a uzavírají pamětihodné scény - vykopání Jasona z hrobu a jeho uvěznění v jezeře. Plus nějaký ten popkultuní odkaz (malá Nancy, která má noční můry) a to i na sebe sama (Cunningham Road). Škoda, že vraždy jsou krajně nenápadité (Jason prostě přijde, probodne a odejde) a taky bych se obešel bez těch trapně přehrávajících paintballistů. A Jason, který to nerozdýchal, se vrátil do jezera - s řetězem na krku a šutrem na řetězu... no, však on tam dlouho nevydrží....

"Vítej ve skutečném světě." Kde nejsme cool. Klasický příběh o mesiáši z lidu (který projde velmi originálním a zábavným výcvikem) Wachowští naroubovali na děsivou technofobní vizi konce světa, který proběhl aniž bychom si ho všimli a vyšperkovali to hromadou symboliky, geniálními akčními scénami s hongkongskými kořeny a revolučními triky. Jestli nejlepší film všech dob to nevím, ale nejlepší sci-fi? Kde to mám podepsat?

Primitivní scénář, televizní režie, nezajímavá akce. Blbé jako z 80. let, ale ani zdaleka tak zábavné. Šedivý akční kastrát a zasloužený propadák s kvalitními herci rychle se střídajícími ve vedlejších rolích.

"Znáš Tylera Durdena?" Nic vás neprobudí z letargie a otupění lépe než bolest, tak si nechte rozbít hubu a ráno mi zavolejte aneb lék na nespavost a civilizaci od Davida Finchera a jeho nejlepší věc. Fincherovo famózní převedení Palahniukovy bizarní předlohy do filmu zaslouží obdiv, vedle chytrého scénáře na tom mají zásadní podíl hlavně herecké koncerty Nortona, Pitta a Bonham Carterové, sexy ponurý vizuál, skvělá hudba a kopec režijních nápadů. Konec je pak v mém osobním top tenu nejlepších filmových konců všech dob.

Jak se někomu nemůže líbit to, co dělá Sly se sportovním žánrem? Po více než deseti letech, které uplynuly od posledního Rockyho se Sly opět vrací ke sportovní tématice, v příběhu střiženého podle osvědčené, ale už poněkud vyčichlé staré receptury. Soupeření o jeho realizaci s konkurenčním projektem Rennyho Harlina nakonec skončilo jejich sloučením a Harlin natočil Stallonův scénář. Výsledkem je film plochý jako závodní dráha, po které se v něm závratnou rychlostí prohání jednotlivá nadupaná vozítka s ušlechtile správnými hrdiny, aby se čas od času srazila v okatě počítačových záběrech. Ale zábava je to slušná a honička městem a následná havárka na okruhu výborné. Varování: slabším povahám hrozí předávkování patosem! P.S.: Všimli jste si Harlinova camea?

Poprvé jsem se od toho nedokázal odtrhnout, podruhé moc nechápu, co jsem na tom poprvé viděl. Atmosféra ticha před bouří by se sice (hlavně kvůli hudbě) dala krájet a má to skvělé herce a hudbu, ale o čem že to vlastně je?

Dvojka bohužel přišla o většinu původního hereckého ansámblu a žádný z náhradníků není adekvátní. Jinak tu máme mix telenovelózních zvratů typu "jsem tvůj otec" (Kitaně se vrátí mrtvá matka, objeví se Subzerův hodný bratr a dozvíme se něco "šokujícího" i o Raydenově rodinném zázemí), těžkotonážně debilních a nechtěně komických dialogů, zoufalých pokusů o psychologii postav (všechny postavy trpí komplexy méněcennosti) a hláškování a céčkových triků a akčních scén. V druhé, podstatně méně akční polovině trochu nudné, ale celkově velmi zábavný trash s náběhem na kultovní statut pro svou neuvěřitelnou demenci a diletantství, který mě naučil, že kopat do lidí ležících na zemi je super. A to jsem zapomněl na skvělý titulní song a Fire od Scooter. A ty dva geniální roboty. Pokud se vám stýská po Želvách Ninja nebo Power Rangers - Mortal Kombat 2 je tu pro vás.