choze

Ve dvanácti bych z toho byl hotovej, tak to dneska nebudu kdovíjak shazovat. Vojenská jednotka, zmutovaní kanibalové, jedna pěkná hrdinka, dostatek krve, pár fajn chuťovek a navrch znásilnění... Postavy jsou sice nehorázně blbé, ale tak to holt Wes chtěl a tak si to taky scénáristicky ošéfoval (jsou to zelenáči a jejich IQ odhalí už expozice s tréninkem). U nulového děje sestávajícího z prohánění se štolami a kočkování s kanibaly si člověk jen povzdechne, že než by se nato díval, tak by to radši pařil.

Stejně težce provařená japonsko-americká duchařská zbytečnost jako TEMNÉ VODY, jen na tu Kristen Stewart se dá koukat.

Svého času jsem u toho v kině brečel jako želva a hned na to běžel znovu. S odstupem času ale pro mě kouzlo tohohle temného dojáku poněkud vyprchalo a je to na mě dost pomalé, natažené. Ale Spielbergovou úchvatnou filmařinou se vždy rád pokochám a Haley Joel Osment předvádí fenomenální výkon.

Po megaúspěchu MARY se od IRENY očekávalo hodně, tím spíš, že na ní Farellyovci po geniálním BLBÉM A BLBĚJŠÍM spojili opět síly s Jimem Carreym. Jenže i když se tu jak Jim se svou obličejovou ekvilibristikou tak Farellyovi s fekálnostmi a sprosťárnami fest vyřádili a každopádně vznikla nadprůměrná komedie, výsledek má trpkou pachuť. Nemůžu si pomoct, ale výborná zápletka mi přijde nevytěžená, řada gagů trapná, Renée Zellweger se mi tu vůbec nelíbila a místy je to nepříjemně farellyovsky melancholické. Taky by určitě neuškodila střízlivější stopáž. Ale VagiClean, vulgární černí géniové nebo "živej nanuk" byli perfektní.

Prostřední díl Leoneho dolarové trilogie stojí o třídu a hvězdičku výš než díl první. Hračičkovský spaghetti western staví hlavně na dobře napsaných hlavních postavách soupeřících bounty hunterů a záporáka a charizmatických hereckých výkonech jejich představitelů (ale také na důvtipně stručně charakterizovaných vedlejších komických postavičkách jako jsou domací v hotelu nebo Eastwoodův informátor), dále na Morriconeho geniální hudbě a precizní a stylové Leoneho režii vršící na sebe pečlivě vypiplané scény.

Poctivé tři hvězdy, které ale obchází výrazný odér promarněné příležitosti.

Od Wynorského Souboje se smrtí jsem neviděl tak zábavný trash. Doslova smršť chtěně i nechtěně vtipných dialogů, hlášek a hereckých výkonů, ale taky záplava béčkových nápadů a akčních scén, které nezapřou, že film dělala partička kaskadérů, která se chtěla předvést (hrdina na střeše auta popojíždějícího sem a tam). A hrdina dostane v průběhu filmu neskutečnou nakládačku. Moje oblíbená scéna je jak padouch umístí svázanou dcerku hrdinovy přítelkyně na nafukovací člun doprostřed bazénu a pak ten člun propíchne a hrdina musí jeho poskoky přeprat dřív než holčička utone. Kaskadér Sean Donahue je neherec od boha. Můj nejoblíbenější dialog: „Jak se jmenuješ?“ - „Šmoula.“ - „Šmoula? Moc hezký. Jako z komiksu.“ - „S komiksy nemám nic společnýho. Jsou legrační a to já nejsem.“ - „Promiň, Šmoulo, promiň. V komiksech jsou i hrdinové, třeba Superman.“ - „Kuš! Zmlkni! Už mi je nikdy nepřipomínej! Pochopíš už to, krávo?“

"Říkal jsem vám to - žádnej ohňostroj." Cronenberg (respektive Burroughs v Naked lunch) přišel s námětem stejně revolučním jako Romerovy zombies a ačkoliv ho zpracoval docela efektně, zůstal jen na půli cesty (a nemyslím si, že by to byla otázka peněz). Neupírám mu řadu opravdu povedených scén a chuťovek (explodující hlava, skenování počítače po telefonu připomínající Matrix, závěrečný telepatický souboj), ale nemůžu mu odpustit, že při skenování zůstává vždy na povrchu a ukazuje nám jen xichtící se a deformující se scannery namísto toho, aby nás vzal dovnitř do jejich mysli. Taky jsem nepochopil proč Revok pořád posílá na kladné scannery svoje poskoky s puškama, aby je postříleli - scanneři snad mají zabíjet pomocí telepatie, ne? I když je fakt, že Cameron z nich měl být nejsilnější...

Vzpomínám, jak jsme na základce s oblibou fantazírovali o tom, jak se ve škole musíme bránit proti nějakému útoku zvenčí. Zvláštní, že nás nikdy nenapadlo něco tak logického jako svařit si malý opancéřovaný vůz a ten pak tlačit proti útočníkům (kteří po sobě likvidují stopy kyselinou). Proč asi? Asi proto, že je to kokotina, stejně jako celý MASAKR. Dementní a nudný scénář, všechny postavy nehorázně otravné, speciálně pak hlavní záporák a akční scény prachbídné.

Průměrný evropský koprodukční příspěvek vlně katastrofických filmů 70. let v Pontiho produkci, Cosmatosově režii a s Goldsmithovou hudbou. Sice je překvapivě komorní a nesází na efekty, jinak ale tradičně láká na hvězdné obsazení a nevynechá snad jediné myslitelné žánrové klišé. Proměna sobeckého hrdiny ve spasitele, v krizové situaci obnovený milostný vztah, zlá byrokratická armáda, policajt musející spolupracovat se zločincem, dítě, pes... I když by to mohlo být kratší, svižnější i akčnější, je to řemeslně natočeno, slušně napínavé a místy dojemné (děda, co se při cestě do izolačního tábora rozpomene na léta strávená v koncentráku) a při finální scéně pádu vlaku z mostu (vyrobeného Gustavem Eiffelem), kdy vidíme jak se sešrotuje jedno kupé s lidmi uvnitř nebo jak jedním cestujícím proletí traverza, člověku zatrne. Rozesmál mě prostřih z vlaku řítícího se od záhuby na Lancastera umývajícího si (nad ním) ruce a jakkoli jsem nikdy neměl a nemám rád Martina Sheena, tady se mi mladý a ohárovaný líbil.