choze

Po řadě neoficiálních sequelů DJANGA došlo nakonec dlouhých dvacet let po originálu i na oficiální. Retardovaný scénář, retardovaná režie bez špetky stylu, rozvleklé tempo, ale ke konci už se nato dalo koukat i bez dálkového ovladače v permanentní pohotovosti (ta hudba byla ovšem hrozná). Rakev nahradil pohřební vůz, Django dostal dceru, parťáka a komickou figurku (Donald Pleasance) a pobavilo mě, když hlavní padouch - poté co zjistil, že po něm jde nějaký "funebrák" - nechal po herodesovsku zlikvidovat všechny funebráky v kraji. Škoda, že Django na konci nevyhodil ten parník do luftu. Franco je frajer.

Tohle že natočil ninja-šrotař Ho? Trojka je pořád ucházející béčková podívaná s mnou platonicky milovanou Moon Lee a úžasně patetickým závěrem. Zápletka trojky se dost podobá jedničce - opět tu máme policajtky (tentokrát jen dvě), které chrání svědka (tentokrát ženu), který má svědčit proti mafiánskému bossovi, hraje svoje hry a opět má jedna z policistek dobrý důvod svědka zabít. Pro zajímavost, kdysi vyšel v Reflexu článek od Rigor mortis o HK kinematografii a citovali v něm jednu scénu odsud (hrdinčin sen, který po probuzení hned uskuteční). Díky ti, Intersonicu.

Průměrný, mizerně ozvučený a špatně zahraný amatérský horor. Sen s pejskem pobavill.

Hitmaker Jerry Bruckheimer pro jednou vyprodukoval malý nenáročný filmík pro úzkou cílovku puberťaček, která by od něj měla odcházet spokojena. Cameo Michaela Baye, o němž jsem dopředu nevěděl, mě dostalo.

Obří účes, obří bouchačka, obří charizma. A zrodila se legenda. Sedmdesátková kriminálka, která zásadně ovlivnila rodící se akční žánr a dala mu jednu z jeho prvních hvězd. Clint hláškuje, kamera prodává San Francisko (luxusní je až hororový odlétající záběr na nočním stadióně) a vychytralý psychotický záporák je v podání Andrew Robinsona správně znepokojivý a odporný. Robinson a Reni Santoni (Harryho parťák) si v 80. letech symbolicky zahráli i ve velmi podobně laděné Cobře se Slyem.

Nevtipné utahané pokračování utahané jedničky, které opět stojí na úžasném Michaelu Douglasovi. Ale únik písečnou bouří v poškozené stíhačce byl dobrý. Zabte už někdo Dannyho de Vita.

Nemají být náhodou komedie vtipné?

Dobře obsazený, vizuálně nabušený, znepokojivou atmosférou dýchající a krví nasáklý efektový akční sci-fi horor, při kterém si nemůžete nevzpomenout (nejen) na Vetřelec (ještě očividnější koncept gotického hororu přeneseného do vesmíru, Weir a posádka ve společenské místnosti, poslední scéna) a Hellraisera. Scéna, v níž Laurence Fishburne zachraňuje člena své posádky, co vyskočil bez skafandru do kosmu, je nářezová. Chci vidět studiem ztracenou původní drsnější 130 minutovou verzi a chci zpět toho starého Paula Andersona!

Zdeněk Svěrák jako Amélie z Prahy v důchodu? Příběh se utápí v přehlídce laskavých životních postřehů, ale díky řemeslu a hravosti Svěráka mladšího jsem se LÁHVEMI nechal rád pohladit a málem i zblbnout všemi těmi malebnými obrázky, že je Praha pěkné město. Katastroficko-romantický závěr s balónem byl fajn.

Jakkoli dokonalými komediálními scénkami PELÍŠKY oplývají, já si jich vážím především jako mimořádně poetického, laskavého a dojemného filmu ze života. Účtování s komunisty je na druhé koleji a je svěrákovsky vyměklé a úsměvné. Hřebejk fantasticky pracuje s herci a nesmím zapomenout pochválit kameru a hudbu.