choze

Oscarové nominace za scénář se to nedočkalo omylem - je to perfektně napsané, má to dobře vykreslené postavy a jejich vývoj a krásně to překvapuje a napíná. A Witherspoon s Broderickem to zahráli parádně.

Průměrný thriller o terorizujícím psychopatovi, jakým se na přelomu osmdesátek a devadesátek dařilo, viz. tronův komentář (přidal bych ještě Osudovou přitažlivost a Osudný omyl). Odvíjí se to klasicky, nemůže chybět zabití domácího mazlíčka, následuje pár vraždiček a finální souboj... Tentokrát v impozantní newyorské rezidenci, ale s nezajímavou psychopatkou, natahovaným finále, hroznými účesy a prsící se Jennifer Jason Leigh.

Reportérka je na stopě sériovém znásilňovači/vrahovi tak dlouho, až se vrah dostane na stopu jí a její hluchoněmé a slepé sestřičce. Slabý scénář s na sílu naroubovanými krvavými vraždami jako vystřiženými ze slasheru (hlava v akváriu), pod nimiž je podepsaný Savini, zachraňuje pěkná kamera a atmosféra, plus fajn vrah a mlaďounká (devatenáctiletá), neviňoučká a totálně k nakousnutí Jennifer Jason Leigh. Ta je tady ve své první větší roli v kinofilmu, ale bohužel dostane její postava prostor až v povedeném finále, které připomene klasiku Čekej do tmy nebo o tři roky starší Carpiho televizák Someone´s watching me!. Fajn plakát.

Silně obsazený, řemeslně natočený, ale scenáristicky rutinní komorní heist, krčící se ve stínu De Nirových předchozích lupičských pecek Heat a Ronin, i epičtějších a více sexy prvních Danny parťáků z téhož roku. Škoda, s lepším scenáristou a režisérem z toho mohla být druhá Barva peněz, kterou to připomene zápletkou párující vyklidněného veterána a dravého nováčka ve světě podvodů.

Parádní policajtská záležitost, která se mi líbila víc, než Francouzská spojka, když zůstanu v sedmdesátkách. Dvě policejní party jdou po stejném zločinci a kromě toho, že neváhají šikanovat a vydírat kohokoli, kdo by jim mohl pomoct, tak si dělají podrazy navzájem a strojí pochybné pasti, které občas stojí někoho z nich nebo nějakého civila život. A policejní šéf svým podřízeným vysvětluje, že "stát jim dovoluje zmlátit každého, kdo se jim nelíbí - teplouše, araby - a ještě jim za to platí". Plus je v obou partách zaháčkovaná stále ještě idealistická policajtka, která postupně přichází o poslední ideje... Brasser (Fush) je sympaťák a připomíná tu de Nira, na Jobert se pěkně kouká, ale herecky pokulhává, a Rich (Ballestrat) je dobrej studenej hajzl. Kamera a hudba mi přišly nic moc, neškodila by nějaká výraznější akční scéna (po vzoru té Spojky), ale zase je to příjemně sleazy - Jobert jde hned v první scéně full frontal, později ji skoro znásilní, pak ji vyšetřování zavede do pornokina...). Každopádně za mě jeden z nejlepších policajtských filmů a viděl jsem jich dost.

Třetí série nafasovala perfektní rozjezd. Natáčení Aquamana se opět přeskočilo rovnou k premiéře, linka s nasraným Jamesem Woodsem vtipná, vyřešení problému s Vincentovou mámou moc fajn.

Druhá série je dramatičtější než první, což vyústí v silné finále. Až dosud bezstarostný sukničkář Vincent zvážní, když se mu do života vrátí bývalá láska. A několikrát se tu objeví a řekne pár vět James Cameron, který s Vincentem točí Aquamana (v roce 2005 - to Momoa snad ještě ani nebyl na světě). Dost by mě zajímalo, jak ho na to ukecali...

Na Netflix dorazila nová Mzda strachu. Konzervy ji budou hejtit už z principu, protože si někdo dovolil předělat jejich milovanou klasiku. Další se budou upalovat na protest proti tomu, že se v původně čistě chlapském týmu poprvé objevuje žena. Nic z toho mi žíly netrhá - klidně bych si napálil i verzi s kompletně ženskou posádkou, třeba s Evou Green, Elizabeth Moss, Jennifer Lawrence a Annou Taylor Joy. A když tak nad tím přemýšlím, proč nepřidat ještě jeden náklaďák s nitroglycerinem, ve kterém by jela Anna de Armas se Zendayou, že jo. A určitě by se tam vmáčkla i Julia Garner. OK, problém je jinde. Clouzotova první filmová verze (1953) Arnaudova románu (1950) byla dramatická/thrillerová pecka, která se opírala o parádní práci s postavami, skvělé herecké výkony a mistrovsky budované napětí. Friedkinova verze (1977) byla podle mě výrazně slabší, ať už šlo o postavy nebo napínavost, ale pořád měla výbornou kameru, výpravu, herce a hudbu od Tangerine Dream. Tahle třetí verze - natočená opět žabožrouty - je po všech stránkách průměrným akčním thrillerem. Nevýrazné postavy nevýrazně zahrané nevýraznými herci snímanými nevýraznou kamerou se za doprovodu nevýrazné hudby a provázené řadou digitálních výbuchů projedou, prostřílí a nevýrazně podialogují pouští - a to bez výraznějšího napětí. Výsledkem je zbytečný film, jehož existence mě sice nerozčiluje, ale ani netěší.

Vtipná vulgární parodie na psí dojáky, která poctivě promrskává všechna psí issues.

Dalo by se tomu vytknout leccos - scenáristicky by to mohlo být vyladěnější a nemusely by to hyzdit digi záběry - ale i tak to solidně šlape a je to velice sympatické. Adekvátně osvalený Gyllenhaal tuhle archetypální báchorku o tajemném cizinci čistícím městečko od padouchů spolehlivě táhne, záporák taky baví, akce má švih a nápady a do toho tropického ráje by se člověk rád vypravil i víckrát.