Radek99

Kdybych to hodnotil po sportovní stránce, dal bych jistě více, ale jako film je to úplná blbost...

Tak tohle je opravdu soda!!! Jediná skutečná televizní satira u nás... Většinu věcí člověk už sice zná z původních dílů série, ale stejně je tenhle celovečerní filmový tvar geniální...

Nové Dobrodružství kriminalistiky to sice už není (na to dnes není uzrálá doba ani dostatek peněz), ale Antonín Moskalyk opět předvedl, že seriály, a zvláště ty ,,detektivní", umí... Ten přídomek ,,detektivní" dávám do uvozovek zcela záměrně, neboť si nemohu pomoci, ale v případě seriálů pana Moskalyka mi zařazení pouze do roviny kriminální nějak nesedí. Stejně důležitá ba převažující je rovina komediální (humor je to navíc vkusný a uměřený) a navíc i rovina didaktická a historizující. Ze seriálů tohoto režiséra se totiž divák zábavnou formou dozvídá, jak to, alespoň přibližně a jistě i v mediální zkratce a zjednodušeně, vypadalo kdysi... Taková velmi příjemná a zábavná televizní učebnice dějepisu (lépe a výstižněji snad lze napsat vlastivědy)... Podobné filmy a seriály: Hříšní lidé města brněnského, Dobrodružství kriminalistiky

Ukázka filmové a televizní profesionality. Kompletní špička české herecké školy plus peníze z tehdejšího Západního Německa spolu dohromady se šťastnou hvězdou udělaly z tohoto seriálu skutečně vrchol žánru. Nevím, co bych téhle ,,detektivní" sérii (Nejde ale spíše o svého druhu hraný dokument? Něco co známe obvykle z produkce BBC?) vytkl. Dá se jen chválit a chválit...

Hlavně z historického hlediska velmi zajímavý a poučný film. Absence jakékoliv akce, čistě konverzační drama, ale i přesto přesvědčivé herecké výkony a atmosféra, z které oprávněně mrazí...

Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů...

Emocionální filmový příběh silné ženy, který stejně jako třeba v podobně laděném Pianu končí tragicky, vyzdvihuje hrdinčino snažení v trojúhelníku dvou stejně silných partnerských osobností - zádumčivého vězně a morálně uvědomělého manžela-kapitána. Tenhle trojúhelník se pozvolna mění a hlavní hrdinka osciluje mezi jeho oběma zbylými vrcholy. Ač je filmový pohled možná až příliš plný sentimentu a romantického zamlžení, nesklouzává k fádním klišé banálních milostných romancí a drží se stále v rovině morálně-etické. Film je plný silných symbolických momentů (gilotina uvězněná na lodi, kůň uhánějící po rozlehlých pláních ostrova, kde ale svoboda končí všeobjímajícím mořem...) a brilantních hereckých výkonů (překvapením je především výkon Emira Kusturici) a jeho pozvolné plynutí (které je tu tak kritizováno) přesně odráží jinou rychlost času v komunitě lidí žijících na polozapomenutém ostrůvku někdy v půli devatenáctého století... Vynikající film.

Tedy, takhle vtipně a vkusně udělaný manuál, v tomto případě společenského chování, jsem dlouho nikde jinde neviděl. Tvůrci této televizní školy společenské etikety v čele s elegantním panem Špačkem zaslouží uctivé poděkování...

Natočit takhle komplexní film si vyžaduje odvahu a také mimořádný režijní talent a ten bezesporu absolvent pražské FAMU Emir Kusturica má. Jinak by z jeho Undegroundu vzniklo cosi na způsob Jakubiskových posledních filmů, tedy Nejasné zprávě o konci světa (nemluvím o propadáku Post Coitum, který je obsahově někde docela jinde...), tedy východní sága s velmi širokým záběrem, která ale Jakubiskovi nedrží při sobě a ve více než dvouhodinové stopáži se divákovi rozpadá. Underground je až překvapivě homogenní film, velká freska složitých jugoslávských dějin a zároveň podobenství o balkánské širé duši, o nemožnosti domluvy a kořenech neshod a nesvárů, které sahají až někam do druhé světové války a ještě i mnohem dál... V další rovině filmu ale Kusturica akcentuje čistě komediální peripetie drobných místních postaviček, svérázný životní styl obyvatel Balkánského poloostrova, vpravdě pábitelské životní etudy místních hrdinů a furiantství, které je spjato s životem ve společnosti, kde každý se musí starat především sám o sebe a maximálně ještě o svou rodinu a hlavně sebe i ji materiálně zabezpečit. A jako na českém venkově 19. století jde i tady především o velikost ,,gruntu", množství úspor a naspořeného majetku a také o to své bohatství náležitě prezentovat. Tenhle film je nejlepší politologická sonda (i když má hodnotu spíše paušalizujícího soudu) vysvětlující, proč se země bývalé Jugoslávie ještě dlouho nebudou moci emancipovaně integrovat do evropského společenství. Balkán jako prostě mořem symbolicky unášený ostrov kamsi daleko od břehů Evropy... Podobné filmy: Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak, Kdo to tam zpívá, Hezké vesnice hezky hoří, Taxidermia, A fost sau n-a fost?

Zcela zjevná budovatelská pseudohistorická agitka, ale jak už bylo zvykem u předválečných filmů V + W, vůbec to nevadí... Je to vlastně s podivem, že se dal v roce 1951 natočit takhle moudrý, nadčasový a inteligentní film... Zestátněná kinematografie však byla ještě ne úplně paralyzovaná, neboť si Jan Werich spolu s Jiřím Brdečkou mohl napsat celý scénář sám bez větších cenzurních zásahů a měl dokonce takovou pozici, že od roztočeného filmu na jeho podnět dohlížitelská komise z ÚV odvolala původního režiséra Jiřího Krejčíka, s kterým si Werich nepříliš sedl po umělecké stránce...