12:08 na východ od Bukurešti

Prve 2 tretiny filmu boli pomerne nudne. Opis vsednej kazdodennosti okoreneny obcasnym "laskavym humorom" ma chyta za srdce vo Sverakovych filmoch, ale v rumunskych akosi nie. Posledna tretina tolkshow - super vtipne satiricke - skoda ze to pochpopia asi len obyvatelia postkomunistickych krajin. Co ste vy robili 22 decemra 1989 pred 12: 08? To je jeno NECH ZIJE REVOLUCIA, a to aj vtedy, ak ziadna nebola. Takze dokopy 3 hviezdy . Skoda tej prvej casti filmu. (03.04.2008)

Pri tomto filme ma napadla jedna myšlienka. A síce, že aké smiešne z pohľadu bežného života sú všetky tie veľké udalosti, revolúcia v r. 89.... Dnes je to prezentované všetko tak, ako keby sa len odvtedy začalo žiť. Pritom pre bežného človeka si nič vtedy také nestalo (samozrejme okrem tých pár úmrtí ľudí, ktorí chceli byť hrdinami). Skôr veci spejú k horšiemu. Ale slnko svieti rovnako, aj Zem sa rovnako točí... Film na premýšľanie, aj keď dejová linka je trocha slabšia, ale tí páni potom v tom štúdiu pobavili, najmä ten čo sa chcel ukázať... A k tomu civilná forma, spokojnosť. Nadpriemer. 75/100 (22.10.2020)

Doteraz som videl dva rumunské filmy (ten s odpočítanými mesiacmi, týždňami a dňami a druhý o smrti pána Lazaresca). Oba ako-tak naplnili moje očakávania. Ten dnešný ani náhodou. 16 rokov po tzv. revolúcii sa v televíznej relácii pokúšajú zodpovedať na otázku, či bola nejaká revolúcia v ich meste pred odletom Ceaucesca, alebo nie. Relácia bola trápna, dovtedajší priebeh filmu nudný. Kto pozná Balkán, toho vlastne nemalo čo prekvapiť a tí, ktorí tam ešte nezavítali si ho vedia predstaviť extrapoláciou našich vtedajších pomerov. Dalo by sa mudrovať o tom, aké veľké otázky a pochybnosti film nastavil, ale to by musel byť film iných kvalít, aby som sa s tým stotožnil. Tento bol podľa mňa nevydarený, a mám za to, že aj na rumunské pomery. (14.05.2022)

Pět hvězdiček tomu přes velkou lítost nedám, protože forma poněkud pokulhává za obsahem a přes rozumnou stopáž se první polovina trošku táhne a celkem zbytečně rozpitvává nelichotivou přízemní existenci protagonistů příběhu. Zato druhá polovina, která se odehrává v televizi během živého diskuzního vysílání, je doslova skvělá a je to myslím pro mě zatím ta dosud nejpřesnější výpověď o realitě generace, která zažila pád komunistického režimu a následnou deziluzi z popřevratových poměrů. Zažila ji mimochodem naprosto oprávněně, protože elity a jejich skutky jsou jen výsledkem celkového stavu společnosti a změny myšlení jsou mnohem těžší než formální změny režimu. Elity nejsou o nic lepší ani horší než zbytek společnosti a dělají jen to, co jim ti dole dovolí. Tenhle snímek je v zobrazení skutečnosti daleko nejblíž pravdě než jakýkoli český snímek, který se v posledním dvacetiletí chtěl vyrovnávat s naší minulostí. Televizní sešlost řeší, jestli se v provinčním městě na východ od Bukurešti odehrávala revoluce nebo jen místní pasivně čekali na pád moci v hlavním městě. Lidská paměť, jak známo, funguje selektivně a člověk si rád upravuje vlastní životopis do té míry, že tomu nakonec sám věří. Konfrontace s realitou, respektive s viděním svých bližních, pak může způsobit přímo gejzír tragikomických výstupů, které odhalují konjunkurálnost a přizpůsobivost našich hrdinů. Styl humoru, který se doslova vyžívá v trapnosti a malosti filmových postav, je docela vzdálený našemu hřejivému a nostalgickému, řekněme, hřebejkovskému stylu. Celkový dojem: 85 %. (01.06.2011)

Film pozoruhodný jak formou, tak zejména obsahem. (I když, jak mi zrovna včera někdo vysvětlil, „v 21. století se už bitvy o formu a obsah nevedou“. Inu, v 21. století se už nedělá leccos.) --- Tak nejprve obsah. Je jím sdělení, že „revoluce“ roku 1989 je z valné části mýtus, vítězství, které si falešně přivlastnili falešní vítězové. Neměli bychom se chlácholit ujištěním, že film je z Rumunska a o Rumunsku. Tam i u nás (a nejen v roce 1989, ale třeba i při vzniku republiky v roce 1918) jacísi aktivní a stateční odpůrci režimu existovali, ale moc se nezhroutila ani tak pod jejich tlakem, jako mnohem spíše díky ztrátě důvěry v její pokračování ze strany těch, kteří dosud byli její oporou. --- A jak divákovi ukázat děravost onoho mýtu? Autor zvolil prostředí šedivého okresního města a studia lokální televizní stanice. Malost a neumětelství jsou všudypřítomné. A právě díky této okolnosti, díky nepřítomnosti mediálních profesionálů, mýtotvůrců moderního věku, mohlo dojít k tomu, že se televizní diskusní pořad trapně rozsypal po několika diváckých telefonátech, které civilně a autenticky odhalily, že v daném městě žádní disidenti nebyli a žádná revoluce se nekonala. --- Film je, pravda, náročnější na pozornost, ale současně velmi zábavný svým záměrným buranstvím a provinčností. Ne náhodou si člověk vzpomene na jiného mýtického velikána, Járu Cimrmana, a kolektiv zanícených vědeckých propagátorů jeho zapomenutého a nezapomenutelného díla. Cítíme, že kdyby Cimrmanů a jiných revolučních hrdinů nebylo, museli bychom si je vymyslet. (03.01.2011)