Radek99

Filmový bonbonek pro poučeného diváka. Naprosto skvělá podvratná satira a zároveň okázalá a přiznaná pocta klasickému Hollywoodu, té legendární továrně na sny. Pastiš hned několika žánrů, které jsou tak skvěle natočené, mají ten správný oldschoolový švih a přitom jejich záměrná prostoduchost je ozbrojující - Ježíš, jenž není na plátně vidět a jehož představitel si není jistý, jestli je hlavní hrdina filmu, typický unifikovaný historický hollywoodský kostýmní velkofilm, který má ,,umělecké" ambice změnit svět, ,,pásová výroba" westernových nicotností, vyprázdněná vztahová konverzační dramata ze života společenské smetánky, skrytý homosexuální podtón v muzikálovém čísle stepujících námořníků, choreograficky dokonalá muzikálová čísla s aquabelami, některé scény a nasvícení jakoby z temných noir detektivek...to vše zasazeno do hlubšího kontextu mccarthistického honu na čarodějnice (na toto téma doporučuji skvělý film Na černé listině s excelujícím Woody Allenem) a odkaz právě na známou černou listinu (na které bylo nejdříve 10 a později stovky osob - zejména scenáristů, ale i herců, režisérů atd.), kterou vytvořil Výbor pro neamerickou činnost...aneb aktuálněji píchnutí do salónního marxismu, který i u nás má i dnes živnou půdu... Osobně kvituji i fakt, že roli komunistickými ideály pomatené hollywoodské hvězdy hraje právě George Clooney, v civilu známý coby levicový politický aktivista...minimálně coby projev oceněníhodné sebereflexe...(sám Clooney na téma mccarthismu před deseti lety režíroval skvělé drama Dobrou noc a hodně štěstí) Po formální stránce pečlivá rekonstrukce filmů hollywoodské zlaté éry, která ovšem po coenovsku vždy a všechno shodí (v jejich podání kupříkladu tzv. desítka opravdu kolaborovala s Rusy) a nebere se ani trochu vážně... Inu, taková typická coenovština... PS: Na téma mccarthismu byl natočen o rok dříve ještě další film, totiž skvělé životopisné drama Trumbo.

Povrchní bulvární paskvil. Ryze komerční televizní formát, který nemá ve vysílání televize veřejné služby co dělat. Jako argument pro odchod producentky Zlatuškové z ČT zcela dostačující...

Všichni prezidentovi muži této dekády. Spotlight je v prvním plánu skvostné novinářské drama, oslava jednoho ze stěžejních kontrolních mechanismů demokracie, v plánu druhém ovšem nabízí naprosto zdrcující téma, téma srovnatelné možná i s holokaustem, jehož vyznění a dopad na diváka by na první pohled mohla volba žánru trochu utlumit, dovedu si při jiném žánrovém zpracování představit mnohem sugestivnější a explicitnější ,,úder mezi divákovi oči", coby novinářské drama je ovšem tento suchý procedurální popis investigativní novinářské práce možná ještě působivější...i bez explicitních scén ,,zneužívání" je Spotlight zdrcující obžalobou katolické církve, která vytvořila za přispění fenoménu ,,slušných Němců" zrůdný systém institucionalizující pedofilii...a to nejen v USA, ale takřka po celém anglosaském světě. PS: Dokumentární obdobu této kauzy natočili francouzští dokumentaristé a novináři Katolická církev - tíživé mlčení...

Naprosto strhující Hitchcockovsky koncipované drama, jehož tvůrci na své filmové gerontofilní spiritistické seanci vyvolávají ducha Simona Wiesenthala. Tak dokonale napsaný scénář, jak to provedl Benjamin August, už jsem dlouhou dobu nezaregistroval. Komorní, nízkorozpočtový film-road movie se skvělým hereckým výkonem Christophera Plummera. Ozvuky temné strany duše. Lidská perfidnost je neskonalá... Remember - Memento mori ... Heil fucking Hitler

Feministický manifest Jaco van Dormaela.

Úplný propadák to věru není, srovnání s Kameňákem je absurdní nesmysl. S čím Mašínův Wilsonov vlastně srovnat? Se lokálně podobným Grandhotelem Budapest Wese Andersona asi ne, oba dva tvůrci sice používají silně vyhraněnou manýru, ale Wesův film je umělecky a kvalitativně tak moc jinde, že podobné srovnání by pro Wilsonov vyznělo až moc bolestně. Tak tedy s legendárními parodiemi Oldřicha Lipského, když se tvůrci sami zaklínají inspiraci Adélou? Takové srovnání dobře demonstruje rozdíl mezi tehdejší a současnou filmovou tvorbou - umělecky je současný český film v úpadku, největší rozdíl lze pak shledat v kvalitách scénáře (Marek Epstein opravdu není Jiří Brdečka), trikové stránce (animované triky Jana Švankmajera jsou i dnes mnohem působivější a inovativnější než trikové pojetí současné) a hlavně pak v herecké garnituře - generace herců kolem Rudolfa Hrušínského, Miloše Kopeckého, Ladislava Peška, Václava Lohniského, ale i mladší kupříkladu kol Michala Dočolomanského, byla o tolik výraznější a herecky přesvědčivější, že mi je z pinožení a pitvoření pánů Macháčka či Dyka opravdu smutno. A je to minus tvůrcům za celý casting plný herců bez charismatu, i když ono dnes opravdu není kde brát...a Ivan Trojan nemůže hrát úplně všude...

Režisér Alberto Rodríguez dosáhl sice svého tvůrčího maxima až svým následujícím filmem La Isla mínima, ale už v Zásahové jednotce č. 7 naznačuje hodně ze svého uměleckého talentu. Skvělý casting a práce s herci, dokonale autentická mizanscéna, výborná kamera, nejednoznačné etické i syžetové vyznění, cílená práce s přesahy (v La Isla mínima je to temné dědictví frankistického totalitního režimu, tady zase obecnější přecházení mužů zákona na stranu zločinu) a zakomponování duality (skvěle zvolená Potěmkinova vesnice falešného pozlátka Sevilly coby města světové výstavy EXPO, za jejímiž kulisami se skrývá typická temná scenérie betonové džungle západního velkoměsta), skvěle ztvárněná i formálně (coby časové předěly použity archivní dobové záběry z výstavby pavilonů EXPO, které jakoby evokují formu mediálního zprostředkování světa - proti tomu klasicky dynamická forma akčně kriminálního filmu navozující filmovou realitu ... něco podobného používá Alberto Rodríguez i ve svém následujícím filmu, tam jsou formálními intermezzy ,,Reitmanovské letecké" záběry). Škoda jen, že scénář nejde více do hloubky a nepracuje cíleně s hlubším prokreslením psychologie postav...

Celkem příjemný nezávislý snímek o naprosto nesnesitelných ženských.

Válečně - psychologicko - rodinné soudní drama. Do klasického válečného posttraumatickým stresem rámovaného vzorce přimíchal Tobias Lindholm motiv vojenského soudu a tématiku lidských práv. Změkčilá společnost - změkčilé vojsko.

Jsme to, co jíme.