Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Akčný
  • Dokumentárny

Recenzie (3 526)

plagát

Tankový prápor (1991) 

Filmová adaptace legendárního textu Josefa Škvoreckého se dočkala realizace pod vedením velezkušeného Víta Olmera v roce 1991 jako první československý soukromý snímek někdy od roku 1948. Už to je zápis do historie. Finanční prostředky do něj investovala firma Bonton a jak se později ukázalo, bohatě se jí to vyplatilo. Je to jeden z nejnavštěvovanějších českých filmů vůbec. Románová předloha s erbovním hlavním hrdinou a Škvoreckého literárním alter egem Dany Smiřickým byla určitě hůře zfilmovatelná, ovšem scénarista (sám spisovatel, byť módní, Radek John) z ní vybral to vhodné k vizualizaci plus zachoval významovou podstatu románu - satiru vůči lidovědemokratické armádě za éry nechvalně proslulého ministra obrany generála Čepičky. Vít Olmer natočil bezesporu dobrý film, i když z odstupu času je na něm vidět řada nešvarů porevoluční kinematografie (a tvůrčích handicapů pana režiséra). Celý film pak doslova udělal a ostatní herecké představitele zastínil Miroslav Donutil ve své asi nejnezapomenutelnější roli... Podobné filmy: Černí baroni

plagát

Dobročinný večírek (1992) (TV film) 

Zajímavý pokus o dramatizaci klasického díla Egona Hostovského. Podle mne ale neštěstím tvůrců bylo zvolení formátu televizní inscenace. Tahle kniha si zjevně říkala o celovečerní film. Jistě by pak i scénář tohoto snímku vykazoval vyšší kvality, než tomu bylo u tohoto pokusu...

plagát

Sentiment (2003) 

Úžasný netradiční dokument o největším českém režisérovi Františku Vláčilovi realizovaný tak, že byla ,,zdramatizována" Vláčilova autentická zvuková nahrávka - rozhovor s tvůrcem filmu, tehdy ještě studentem FAMU. Kongeniální Jiří Kodet jako František Vláčil (nechce se mi napsat: hrající Františka Vláčila) s podobným prokletím složité solitérské fragmentované povahy, s obdobným vykořeněním stářím... Působivý černobílý obraz, zaměření na detail, jednotlivosti pokoje, minimalistický střih... Jen ta intermezza evokující Vláčilovské filmy mi tam nějak nepasovala...

plagát

Nebát se a nakrást (1999) odpad!

To se musel František Filip asi zbláznit, nebo co... :-(

plagát

Tri oriešky pre Popolušku (1973) 

Svým filmovým zpracováním (kostýmy, dekorace, interiéry, architektura...) ryze německá pohádka, již si Češi díky koprodukci tak trochu mylně přivlastnili...vždyť i autorka literární předlohy byla Němcová :-) ...

plagát

Zrelé víno (1981) 

Filmová nástěnka státní propagandy 80. let. Perestrojka už visela ve vzduchu, tudíž na nepravosti již bylo možno poukázat, šejdíř však byl z města a kolektivizovaní zemědělci na něho společnými silami nastražili past... Pro Václava Vorlíčka zřejmá úlitba režimu. Škoda toho promarněného potenciálu, takových vynikajících herců na zmar...

plagát

Sokoliar Tomáš (2000) 

Velká středoevropská (úplně se mi chce napsat vysegrádská) koprodukce je ukázkovou promarněnou příležitostí a nenaplněním vysokých ambicí, které tento projekt jistě ve stádiu zrodu měl. Celkem slušná literární předloha, velmi renovovaný režisér, vysoký rozpočet, herecké hvězdy...a výsledkem je sterilní a fádní pohádka, která za srdce tedy skutečně nechytne... Režie silně kulhá, příběh je plný klišé, herci jsou tak nevýrazní (nostalgicky vzpomínám na éru Menšíkovy nezkrotné vitality či třeba nonšalantního Sovákova kralování...). A nejotřesnějším faktorem je ten příšerný dabing skoro poloviny všech postav... Smutné pokoukání...

plagát

Lietajúci Čestmír (1983) (seriál) 

Klasický český vorlíčkovský seriál...to už je téměř trade mark... A navíc: ,,Létající Čestmír létá tam a zpět. Já ho podezřívám, že zná jiný svět..." Inu, nostalgie... :-)

plagát

Ako sa budia princezné (1977) 

Filmová mile humorně pojatá variace nestora československé pohádkové školy Václava Vorlíčka na klasické motivy Šípkové Růženky. Jak se budí princezny nese všechny rysy vysokého standardu režisérova tvůrčího rukopisu a jistě ne neprávem je tato pohádka ve zlatém fondu československých filmových pohádek a se železnou pravidelností se objevuje na českých vánočních obrazovkách. Nejen díky autorovi hudby Karlu Svobodovi, ale i době vzniku, je tato pohádka velmi podobná jinému pohádkovému hitu z dílny pana Vorlíčka - Třem oříškům pro Popelku... s bonusem neopakovatelného humoru Vladimíra Menšíka navrch... PS: V studiích genderových odbornic jsem se dočetl, že tahle pohádka je jednou z nejnebezpečnějších a nejtoxičtějších vůbec, jelikož princ políbí princeznu bez jejího předchozího souhlasu, čímž se dopouští čistokrevného sexuálního násilí! Děti by se na ni neměly tedy vůbec dívat! :-)

Časové pásmo bolo zmenené