Obsahy(1)
Adept se vydal za filmovým režisérem na penzi, jehož dílo jsme měli v úctě, aby se svým filmem přiblížil k myšlení, cítění a tvorbě; tedy udělal film. Okolnosti tomu chtěly, že zůstával se starým mužem, a na film na čas pozapomněl. Když starý režisér umřel, adept si připadal opuštěný. Doba, po kterou se setkávali, ho naplnila, ale nevěděl, jak naplnit předsevzetí, přestože jsme věděli, jak se dělá film. Film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy. Na podzim roku 1999 začali vznikat obrazy filmu inspirované místy realizace Vláčilových filmů. Na jaře roku 2002 byl realizován scénář - dialog filmu SENTIMENT, vycházející ze zvukových záznamů rozhovorů s režisérem Vláčilem v letech 1997 a 1998, ve filmu hraje Jiří Kodet. Režisérem a producentem filmu je Tomáš Hejtmánek. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (20)
Další neprávem zapadlý český film. Hejtmánek natočil poctu Vláčilovi, udělal z něj hlavní postavu a pokusil se napodobit i jeho styl. Částečně se mu to i povedlo. Kamera je krásná, hudba je skvělá a vhodně vybraná, jen tomu chybí nějaký řád, který by to vše spojoval dohromady. Takhle jsem měl pocit, že sleduju dialog s Vláčilem (kterého zde btw hraje Kodet a naprosto excelentně, až jsem čuměl, jak moc se mu podobá - a teď koukám, že to vlastně byla jeho poslední filmová role... je to smutné, ale aspoň v ní byl skvělý), po něm intermezzo, ve kterém je poetický záběr nejčastěji na strom, pak zase dialog s Vláčilem, další intermezzo... Kdyby to odněkud někam šlo, případně to mělo i nějaký slabý děj, hned bych byl spokojenější a možná i nadšený, protože to má jak svou poetiku, tak i svou hloubku. A rozumná stopáž Sentimentu taky pomáhá. Rozhodně to není špatné a za zhlédnutí to stojí. Jen to zatím nevidím na víc, jak na 3*. ()
Dokument , který měl ukázat osobnost režiséra Františka Vláčila odtajnil jen to, co Tomáš Hejtmánek chtěl a ve své podstatě neukázal nic nového ani nic překotně zajímavého. Dokázal ale dát Jiřímu Kodetovi prostor k uplatnění jeho hereckému nadání a musím uznat, že se toho zhostil na výbornou a všechny přesvědčil, že Kodet je Pan Herec. ()
Unikátní dokument co do formy i obsahu. Jiří Kodet ztvárňuje legendu československého filmu, kterou sám je, velmi sugestivním způsobem. Nevíte, jestli sledujete poctu velkému muži, jak napovídají prostřihy se zvukovou stopou z jeho nejvýznamnějších filmů, nebo sondu do podzimu života dlouhou a výjimečnou poutí unaveného starce. Jedním slovem - nepopsatelné. ()
Fantastický Kodet, samozřejmě - ale to je taky vše. Režisér klade starému, věčně zlitému Vláčilovi zoufale triviální dotazy, takže se nic nedozvíme. V jednom místě se objeví jakýsi člen štábu Markety Lazarové (že by architekt?), který však rovněž neusměrňován přejde do patetického prázdného blábolení. To vše prolínáno zajímavými záběry krajiny a herců z Vláčilových filmů. Celkově vítězství formy nad obsahem. ()
Ideální snímek pro noc nespavcovu, který se probudí kol druhé po půlnoci a nemůže znovu usnout, přičemž přichází mu na mysl myšlenky, které v denním ruchu není slyšet, které jsou znepokojující a vlastně neřešitelné. Pak se ocení pomalé tempo filmu, krásné černobílé vizuálno, dlouhé záběry na krajiny, kde byly kdys mistrovy filmy točeny, vtělení se páně Kodetovo do bytosti Vláčilovy, nevtíravá hudba i původní zvukové stopy. Pak se zdá, že i ta hromada banálností dává smysl, pak dojme i vyznání Františka Veleckého o čistém stole. ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (2)
- Dlouhé monology byly Jiřímu Kodetovi předčítány do sluchátka, takže se je nemusel učit. (Hans.)
Reklama