Morien

(1001) Já jsem to vždycky říkala, že Hitchcock je víc než všechno ostatní komik.

(1001) -"If I had a steak... I'd fuck it." Nevím, proč mi trvalo tak dlouho to přiznat: kluci neudělali nic špatně.

(1001) Zdá se mi to, nebo je to bondovka... akorát s Brucem? V tom smyslu, že je to dost badass, nebo strašně legrační, podle toho, jak se na to díváte.

(1001) Jedním okem dovnitř, druhým uchem ven. Nevím, jestli bych v padesátých letech představovala cílové publikum pro tento film, nicméně dnes můžu s jistotou říct, že pro mě nic neznamená. Nejvíc mě asi dráždila kombinace toho barevného optimismu a depresivního obsahu.

(1001) Škoda, že je to v některých aspektech tak strašně zastaralé, protože pane bože! Všichni tři ústřední aktéři jsou famózní (zvlášť u Billa Pullmana si už nějakou dobu říkám, že je škoda, že víc nehrával v kvalitních filmech) a příběh k tomu má taky nakročeno, nicméně některé momenty, na které se očividně spoléhá jako na šokující nebo překvapivé, tomu podtrhávají nohy, nebo spíš řekněme zanechávají nepříjemnou pachuť a znemožňují filmu být nadčasový. Andělská mrcha.

Říkám si, že film, který je takhle ukecaný, by měl být natočený víc jako ukecaný film, a pokud by zůstal natočený tak, jak je, tak by se v něm mělo míň kecat.

(1001) Celý film je pro mě jako scéna požáru při oslavách Nového roku. Nevím, proč tam je, ani co mám cítit.

Chm. Dagmar bude muset ještě promyslet, nakolik hluboký prožitek jí to způsobilo, a nebo jestli to bylo celé jenom póza. První kapitola "Stín" byla rozhodně o třídu až dvě lepší, promyšlenější a děsivější než zbytek filmu.

(1001) Neřekla bych, že používání titulkových karet značí neobratnost při přechodu z němého na zvukový film, ale spíš nezkušenost/bezradnost při adaptaci knižní předlohy do filmového jazyka. Za mě je dobře, když dialogy fungují jako pomocník vykreslování charakterů postav a nikoliv jako posuvníky děje. Románová struktura je zkrátka jiná než "tradiční" filmový oblouk, a vlastně mi přijde, když si tak vzpomenu na desítky (a možná stovky) svých komentářů k různým adaptacím, že spíš menšina (hollywoodských) scénáristů si to umí uvědomit a dokáže zpřeházet (nikoliv) osekat knižní příběh tak, aby bezchybně fungoval i na plátně. Jinak je to samozřejmě maso. Zajímalo by mě, jaké to bylo vidět Vzpouru v době svého vzniku. Docela jsem se napřemýšlela, jestli by někdo z herců uspěl/prošel i v dnešní době, jestli by se některý z jejich výkonů dal označit za nadčasový. Ačkoliv jeho postava nejvíc vypadá jako karikatura, tak bych řekla, že by se to snad dalo říct o Charlesi Laughtonovi. Ti druzí dva byli spíš jen panáci. (Neznám knihu ani žádnou jinou adaptaci.)

Ani vlastně nevím, jak často tento verdikt uděluji, ale to byl panečku divný film. (Ještě by mě zajímalo, jestli byl Miyavi celou dobu pod vlivem a nebo jestli to bylo vědomá herecká volba.) A taky škoda, že film neskončil tam, kde měl přirozeně skončit zčernáním obrazovky, "epilog" nebyl nijak zajímavý a navíc filmu ubral mírnou drzost, kterou jinak mohl mít.