Morien

Chm, chm, chm, čeho se člověk nedočká, když v neděli před půlnocí zapomene vypnout televizi a sleduje současnou předělávku Agátina klasického příběhu. Dnes už romantickou zápletku najdeme i v ryze mužském filmu. Kdy se dočkáme regulérního Hastingse souložícího s inspektorem Jappem?

Celou dobu jsem si říkala, kdo proboha takovej kapitulální blábol napsal. A ejhle, on to sám pan Krejčí spolu s Markem Epsteinem. No to mi podrž tašku. Film má v profilu napsáno psychologický, ale z vnitřního světa postav se v nedozvíme nic, jenom z toho vnějšího (a ještě se jedná většinou o soulože nebo aspoň sténání). A ačkoliv jsem volnomyšlenkář, tak tady bych za nejednoznačný konec dala facku.

-"Ty nejsi nebezpečná, ty jsi jen úplně pitomá." Jo, souhlasím. Ale Budař a Daniel opravdu dobří. Kvalitně natočený film, který mě nechává kompletně chladnou. Z velké části zapříčiněno tím, že je mi Jana Plodková bytostně nesympatická a její herectví mě neoslovuje do takové míry, že bych to skoro prohlásila neherectvím. Za formální pičičandičky, barevnou strohost a atmosferickou sevřenost přidávám další hvězdu.

(1001) Nevím, jestli mě film opravdu neoslovil, nebo jsem se na něj jen dívala ve špatné náladě. Já jsem sice neměla špatnou náladu, naopak, měla jsem abnormálně dobrou náladu, a v tom to právě vězí: Má mysl byla asi na takovém obláčku, že za ní ani ta nejrychlejší a nejzbloudilejší kulka nebyla schopná doletět.

Nevím, nevím. Stillera mám kvůli Zoolanderovi pořád zafixovaného jako herce filmů pro dětinské a perverzní dospěláky, takže škatulku rozvedený-muž-snažící-se-dokázat-exce-a-hlavně-roztomilému-synovi-že-ještě-není-kompletní-idiot jsem mu moc nevěřila. A kromě toho to byla taky ještě komedie, žejo. No, pár vtípku, které jsem skutečně shledala vtipnými, tam bylo, ale zas tak vtipné zase nebyly. A tolik moc jich tam taky nebylo. A sám roztomilej Oweníček to nevytrhne.

Strašně mě bolí nohy, protože jsem se právě vrátila z punkového poga, takže řeknu jenom jedno: To byl ale otřesný film!

(1001) Už se těším, až mi do hlavy voperují Newtonův mozek. Protože potom bude všechno vypadat takhle a ještě si v takovém světe budu moct dělat co chci, třeba šplhat po stromech nebo skákat do kaluží. Záporáci mě nebavili. Před druhou projekcí jsem si poslechla dlouhou promluvu pana Dufka, který tento film ctí, a hned se zážitek úplně proměnil. Někdy je to o tom zasvěceném úvodu pravda. -"Do you know my poetry?"

K téhle látce mi Chytilové agresivní styl nesedí. Cílem přece není rozmělňovat, ale hustit, hustit, hustit! Za největší rozmělňovací nešťastnost považuji zhmotnění postavy krále. To má být přízrak, co se tyčí za plentou. Čarodějnice z Blair, nikdy neviděný fantom, který nedovoluje postavám přijít až k sobě, protože vždy bude mezi nimi. Ruční kamera nět. Nět, nět. Chci neměnnou dějinnou stabilitu, před kterou se neuteče. Můžeme se zmítat obrazem zleva doprava, zprava doleva, ale obraz se nehne, o tom by to mělo být. A bohužel Boleček v civilní podobě vypadá tak moc jako "blbej milionář", že mu tu vážnost prostě nežeru. Civilnost je moc civilní, stylizujme ji, když už, tak už. Jo a ještě jsem si tak vzpomněla, že mi taky vadí to, že ve hře je šašek "v civilní podobě" strašně chytrý, kdežto tady je kastelán dost slabomyslný.

Miluju, miluju, miluju divadlo. Směješ se? Chechtáš? Ubližuješ někomu dalšímu? Krátíš si čas? Dáváš facky? Líbí se ti to? Chtěl bys jednu dostat? Směješ se? Pořád se směješ? Je ti do smíchu, když jsi jen šašek? A ty jím jsi, býval jsi a budeš, pořád se ještě chechtáš? Slova, slova, slova? Pcha! Nikdy to nebylo míň! Nikdy to nebude víc! Jen nuda, nuda, nuda a smích a nuda a facky a smích a nuda a zrcadla a smích a smích a smích. ♥♥♥

Šion Sono: "Myslím, že jsem ten film nikdy neměl natočit." Ztopoř své srdce, přesně. ♥♥♥