Šašek a královna

Tvorbu Bolka Polívku mám rád už mnoho rokov. Ale toto divadelné predstavenie je nepochybne extraktom jeho skvelého herectva. Chytilovej poňatie Šaška a kráľovnej som videl pred mnohými rokmi, divadelnú verziu z Braníckeho divadla až dnes. Bolek dve hodiny nezíde z javiska a každú chvíľu divákov prekvapuje novými a novými nápadmi. Je úžasné, aké predstavenie sa dá vytvoriť v minimálnom priestore a obsadení. (29.07.2019)

Bolka Polívku mám velmi rád. Vždy jsem se s oblibou díval na jeho Manéž, později poslouchal jeho Bolkoviny a líbila se mi i většina jeho filmových rolí. Pokud bych ale někomu chtěl ukázat jeho největší umění a herectví, sáhl bych právě po tomhle divadelním záznamu. Bolek zde totiž podává naprosto skvělý výkon a Chantal mu k tomu vhodně sekunduje. Do zdánlivě banálního příběhu šaška, který má pobavit svou královnu, dokázal Bolek napěchovat spoustu humoru, výtečné scény a silné a hluboké myšlenky. To vše je zahráno s neskutečnou lehkostí a se zdáním naprosté improvizace. Děkuji za skvělou zábavu a ta pátá hvězda chybí pravděpodobně jen za to, že jsem představení neviděl na živo. PS Smysl v přepracování do filmové podoby nechápu a proto si ji ani nikdy nepustím. (19.03.2019)

Předem odkazuji na komentář Šandíkův, abych se nemusel pracně snažit formulovat to, co tam už je vyjádřeno. A doplníte-li to komentářem Morieniným, máte přečteny všechny, které nějak stojí za to. Na rozdíl od obou jmenovaných však následnou Chytilové filmovou adaptaci stavím výš (rovněž tak Poslední leč, kterou znám jen ve formě Vladimírem Sísem režírovaného filmu, jenž ovšem stojí někde uprostřed mezi „adaptovaným“ a „zaznamenaným“ divadlem). Polívkův úvod mě sice odboural, po něm bez přechodu následující vstup do tíživé „reality hry“ byl nesmírně silný, ale čím hra trvala déle, tím mi připadala méně a méně konzistentní. Možná je problém v tom, že TV záznam nemůže zprostředkovat atmosféru živého divadla. (Když jsem u toho, opravdu jsem neocenil tvůrčí snahu režiséra záznamu, když i v dosti nevhodných momentech nabízel detaily místo pohledu na celek. Pouhému záznamu představení by slušelo více služebnosti.) Možná je problém taky v tom, že Královna nakonec vedle Šaškových exhibicí působí dojmem pouhé hlavní vedlejší postavy (jsou tam pak ještě tři vedlejší vedlejší), přičemž však jediné oprávnění tohoto, totiž odpovídající spojení s dojmem, že ona je pouze nějakým jeho „komplexem“ či personifikací čehosi, s čím se Šašek (v jakémkoli smyslu slova, třeba „umělec“) musí potýkat, ať už to má být můza, dílo nebo světská moc, je příliš slabé. Přestože (podobně jako v Poslední leči) je Polívkovo metadivadlo úžasné, přestože krom rovin reality a virtuality skýtá i prakticky libovolný výběr rovin výkladu (byl jsem např. překvapen, jak je představení nabito společensko-politickými jinotaji pro diváka své doby, přičemž se však nic z toho svou „politickou podezřelostí“ nevyčerpává), přestože se musí tleskat tomu, jak (Šandíkovými slovy) Polívka hru zbourá a zase znova postaví, celkově jsem vnímal spíš jednotlivé etudy než celek. Takto musím tím víc ocenit Chytilové film, v němž scény jakoby „vystřižené“ z původní hry mají v sobě ohromné napětí, jejich atmosféra postupem děje houstne, přičemž „pracovní složka“ Polívkova divadla je velmi zdařile nahrazena linkou „reality“. Možná je problém v tom, že jsem jen málo vnímavým (ostatně příležitostným) divákem divadla. Např. zrcadlo je rekvizitou, která sem nepochybně patří, kousky s ním jsou na místě, ale že bych to nějak pobíral, to tvrdit nemohu. Horší ale je, že tytéž scény, které mě ve filmu fascinovaly a vtahovaly, jsem zde vnímal jako jaksi utopené v legraci. Možná je prostě smůla, že jsem fim viděl první. Postupem hry mi také stále častěji připadaly některé fóry samoúčelné, padalo se z té konstrukce divadlo – život – hraní – režijní poznámky. Proti tomu ale musím vyzdvihnout třeba takovou drobnost, jako „lancknecht závorka kope konec závorky“ - zde vrcholí drama o boji o vládu nad osudem. Přes všechny výhrady přece jen dávám maximum, protože tohle prostě JE klasika. Král je Němec, královna je Francouzka. Neumí česky. (18.06.2012)

Divadlo je specifická manéž, je oproti filmu značně omezené. Ovšem jdou zde věci, které jsou pro film zapovězené. A Šašek a královna je hrou, ve které se objevuje vše, co na divadle lze a to ve formě zcela geniální. Jestliže Bolek Polívka patří mezi českými filmovými herci mezi nadprůměr, na divadle se stává geniálním Jackem Nicholsonem. Zahraje vše a vše božsky. Neskutečné představení. (29.07.2011)

Záznam i film stojí za to , každý je jiný... O jednu z nejkritičtějších divadelních inscenací své doby, měla zájem Československá televize, ale když přijeli technici do divadla, nikdo z kompetentních šéfů o záznam hry nestál. Na natáčení byl vymezen jediný den a bylo to velké přemlouvání. Dnes už se jen můžeme dohadovat co stálo v pozadí této neochoty, zda strach aby se na záznam nedostalo něco co by divadlo poškodilo, nebo jestli nechtělo mít avantgardní divadlo s prorežimní televizí nic společného. (16.06.2014)