Morien

Já, ubohý narocenec 1991, jsem na to systematicky koukala v roce 2010. Můj závěr je takový, že dost procent bublinkové tvorby je svázaných s dobou vzniku (některé souvislosti už prostě nechápu, protože to nepamatuju, a tudíž se nemůžu smát, i když bych chtěla). Jen některé kousky jsou nadčasové, nicméně se pořád jedná o zázrak na českém poli.

(1001) Myslím si, že jen málo filmům s popěvky se ode mne dostane uznání. Podle mého mají filmy dosáhnout kýženého efektu tím, že se v nich kecá. Nicméně ti nejsilnější tvůrci se poznají toho, že mě dostanou, i když třeba nekecají, jenom tam stojí na hlavě nebo tak něco. To nicméně nebyl případ tohoto filmu.

Asi kvůli účasti Heleny Růžičkové jsem měla vždycky dojem, že se jedná jenom o jakýsi "prequel" ke Slunce seno a proto jsem ani neměla potřebu se na to koukat. Můj soud byl špatný, film naopak vůbec špatný není.

(1001) Kromě použití aliterace v názvu neshledávám na filmu nic zajímavého. Ba naopak, vlastně by se dalo říct, že mě tam všechno štve. A nebudu to nijak zvlášť rozvádět, stejně mi do pošty aspoň jednou za měsíc chodí nadávky, jak můžu dát takovéhle hodnocení TAK SKVĚLÉMU filmu. Mám ráda filmy, které mají koule, a tenhle má tak stěží kouličky. Nejlépe to řekl arachneuss: "Forrest Gump pro 21. století." Děkuji, nechci.

(1001) Dívám se tak na ty veslující svalnaté opálené mladíky a říkám si: "Ty Dagmar, to je ti nějaké povědomé, co k tomu hraje!" A vskutku, ona to Má vlast! Kvituji s povděkem, že si film vystačí s minimem doprovodného textu.

Pro mě bylo sledování docela zajímavým experimentem. Dopoledne jsem se dívala na originální znění, to mě nijak zvlášť nenadchlo, ačkoliv jsem byla takřka v očekávání. Večer potom vysílání s dabingem. To by mě přímo odradilo, kdybych neznala originál. Film, který je takovýmhle způsobem založen na hlavní hrdince a emocích, které vyjadřuje hlasem, je přímo hřích dabovat! Nicméně poznámky některých kolegů o tom, že film působí tak nějak komiksově, jsou dost na místě. A ten pocit je zase nemístný.

Takovéhle filmy fakt nemám ráda. když jim dám odpad!, připadám si jako hyena, a přitom jsem jimi tak znechucena, že se nejsem ani schopna zvednout, abych dosáhla na ovládač a přepnula na jiný program. A až si budu někdy prohlížet seznam filmů, co jsem viděla, nevzpomenu si na jedinou věc, co se v Kódu Omegy odehrála, takže si ho z hodnocení smažu, protože hodnotit film, který si nepamatuju, a ještě odpadem, no co to je... Jenže já tu hodinu čtyřicet opravdu protrpěla!

Když hledá někdo odpověď na filosofickou otázku "Kdo jsou lidé a kam směřují?", budou myslím podobné pořady hotovou pokladnicí pramenů. Moje nejoblíbenější část je ta, kdy se poslouchají příspěvky telefonujících posluchačů rádia. A z těch telefonujících mám úplně nejraději ty, kteří začnou: "Prosímvás, lidi, PŘEMÝŠLEJTE, vždyť přece bulvár musí mít pravdu, jinak by ho tolik lidí nečetlo..." No nebo něco na ten způsob. Ale fakt, všimněte si toho, těmi třemi slovy v každém dílu minimálně jeden člověk začne.

Ach jo, já, starej dobrej honič hodnocení, už jsem při spatření tohoto "filmu" ve filmografii Petra Zelenky slintala předčasným vyvrcholením, že mi přibude další "film" v seznamu hodnocení a posune mě ke statusu největšího koukáka filmů na světě, ale jak jsem si tak to okno otevřela a přečetla si pár komentářů a rekapitulovala si v hlavě obsah tohoto "filmu", jakož i jeho formu, myšlenkové přesahy a zejména práci s asociacemi, a dospěla jsem k názoru, že tento "film" je nehodnotitelný. Je to vtip x neni to vtip, leje to olej do ohně x neleje to olej do ohně, přesvědčí to něho x rozčílí to někoho - je mi to všechno srdečně jedno. Přijde mi to nudné stejně jako americký předobraz a tím můj zájem končí. Je to smutné, ale je to tak. Fakt, že aby dnes mělo něco úspěch či někoho oslovilo, tak to musí bavit, je znepokojivý, nicméně když se tím někdo takhle očividně řídí, tak mě to naštve daleko víc, než kdyby se o to pokoušel nenápadně.

Dodatek o tři roky později: Jsem nahněvaná na scenáristku a na režisérku, že hlavní postavou učinily dívku, která co deset minut brečí, nic nedělá, nic ji nezajímá.