Morien

(1001) Vždycky jsem si myslela, že můj nejmíň oblíbený žánr jsou old timey hollywoodské muzikály, ale ony to možná budou old timey hollywoodské westerny. Příroda pěkná, ale jinak je to sexistické, rasistické, slabě zahrané a obecně nijaké.

Panečku, skoro jsem až zapomněla, jak moc je to vyšinuté. Jeden z těch filmů, na které jsem v dětství koukala tak jednou týdně. Hudba Dannyho Elfmana mi pak hrála i ve snech. (I když Main Theme se mi pořád plete s Ospalou dírou.)

Mom come pick me up I'm scared.

Sakra, Daniel Kaluuya je hot v jakékoliv podobě. Každopádně jsem docela naštvaná, že to nemá konec. Trošku jakoby tvůrci jedli sami sebe.

Hm, čekala jsem, že tam bude víc vytrhávání těch páteří, ale i tak mě to, řekněme kvůli zeleným očím Anthonyho Ramose, celkem bavilo. Člověka to uvede do takové no brain hypnózy, že ani nejsem schopná říct, co se tam ty dvě hodiny dělo, protože děje a vývoje postav tam bylo tak na dvacet minut dětského večerníčku.

Horor/thriller/hudební. Dobrý bože, nebyla jsem připravena. R.I.P. Anton

A animátoři nebudou mít co žrát. Nevymazává to trochu důležitost/nutnost lidské odpovědnosti za své činy, když o každém můžou říct, abych citovala jiného zeleného shapeshiftera: "To jsem nebyl já, to byl ten jednorukej." ? P.S.: Koukala jsem na to jenom kvůli Olivii Colman a aspoň ona mě nezklamala.

Možná, že za mlada by mě to bavilo, ale dneska tomu chybí nějaké/jakékoliv pnutí, tajemství, šmrnc. Kdo by to byl řekl, že mě v takovémhle filmu nejvíc dojme Stephen Dillane. (A po něm Ben Hardy.) I jen četba Wikipedie o daných událostech vzbudí víc emocí. Mám skoro pocit, že jsem na film až přehnaně zlá, ale když ono je to prostě tak strašně moc vyžehlené a tak moc disproporční co se týče věnované pozornosti kterým věcem, že to nefunguje ani jako něco, co by si člověk pustil na pozadí, natož aby tomu aktivně věnoval pozornost. Aspoň že jsou dva hlavní herci přiměřeného věku.

Film tak depresivní, že jsem se na něj nevydržela dívat víc než sedět minut v kuse a celé sledování mi trvalo dva týdny. A to to mohlo být mnohem horší, kdyby filmaři chtěli ještě "realističtěji" odrážet skutečnost. Nicméně filmařsky mě to trochu zklamalo. Jak to jen popsat. Že se to ke konci trochu rozpadlo, vyšumělo do prázdna? Nebo je to ten starý dobrý problém, že když autor skáče od postavy k postavě, tak nemůže uspokojivě vystavět příběh se začátkem, prostředkem a koncem? Určitě tomu nepomáhá, že film končí na nejslabším z těch tří herců, ani "debutovost" celého pojetí. Zkušenější režisér by snad tolik nevyvolával pocit tápání.

Samozřejmě jsem ráda za každého konzervativce, kterému kvůli tomu rupne žilka, ale pro mě je to moc hlasité, prvoplánové a korporátní. Respektive pro mě to film není. Pro mě to není film?