Bounded

Co je to za komiksový film, když nejzábavnější je Clark Kent :-).

Filmová verze Thermae Romae bohužel selhává jako úspěšná adaptace ulítlé mangy. Zatímco v seriálu repetitivní vzorec a zápletka ospravedlňuje vznik každého dílu, a jedná se pouze o "úsměvné jednohubky", u filmu to pouze vypadá jako neustálé těžení z poměrně mělkého koryta tvůrčí invence. Kromě toho je ale film poměrně zábavný, a i když je jeho stopáž lehce přetažená, po většinu času jsem se usmíval. Navíc dokážu ocenit, že s malým rozpočtem nedostal Řím s kulisami na frak. Nad to vše jsem sice pobaven, ale lehce zklamán, protože jsem od Japonska tentokrát čekal, že k WTF tématu přidají větší porci osobitého humoru a nadsázky. Vyloženě to k tomu svádělo.

Stallone si pohonil ego, jeho praťák nebyl ani parťák (co do měřítek buddycop filmů) a všechno to vyšumělo natolik do prázdna, že to snad ani nemuselo vznikat.

Kvalitně odvedená sci-fi žánrovka ze které podle mě ani více vytěžit nešlo. Byl jsem překvapen z jejího solidního tempa stejně jako z nepochopitelného hodnocení tady na čsfd. Už jenom pro ten závěr nejde film nemít rád.

Nicolas Cage řve jako blázen a bije ženy. Jenom pro tyto komické vsuvky je film snesitelný. Jinak se divák nebaví, ale s koncem je spokojen, protože hloupěji/lépe to snad ani zakončit nešlo.

Ubrečená historka, která kdyby v této podobě vyšla jako komiks, vytřeli by si s ní fandové Marvelu zadek. Co ve filmu uvidíte nejlepšího: Wolverine bude porcovat záporáky v jedoucím vlaku a bude to opravdu zábava. Co ve filmu uvidíte špatného: ohlodávání Japonské kultury na kost až z ní skoro nic nezbude, "poklonu" architektonickému unikátu, ze kterého hloupý filmař udělal Love hotel, ubrečeného Wolverina, který nepoužívá mozek a diví se se častěji než ví, a nakonec snad jen nejnudnějšího záporaka v dějinách komiksového filmu. Z kina jsem odcházel s neuvěřitelným pocitem, že snad první Wolverine byl lepší... VIDĚNO V KINĚ

Neprávem opomíjená komedie 90. let. Kde jinde uvidíte Jimova otce jako pekelného šprýmaře a seržanta Doakse jako nerdovského poskoka. Roky se na tomto kousku co do situačního humoru nepodepsaly vůbec, ovšem do budoucna ho žádné znovuobjevení (kór u nás) nečeká, protože americká televizní kultura je době svého vzniku bohužel velmi poplatná.

Klišé historka o tom, jak starší brácha musel mladšího proplesknout, aby mu ukázal, že ho má opravdu rád a že by mu slušela trocha pokory. Nereálnost na kterou někteří nadávají je k pousmání, když se vezme jaký underdog byl třeba Rocky v jedničce. Srovnání ovšem není potřeba, protože i když tady ty šance na vítězství bijí do očí a jako divák jsem si je uvědomoval více než bych chtěl, je to příběh, který má srdce. A když režisér umí ve správnou chvíli pustit The National, tak se svezu a ani mi to nevadí.

Kvalitní horror, kterému k nejvyšší příčce chybí promakanější scénář (nebo lépe řečeno propracovanější pozadí příběhu). Daniel Radcliffe, dává svým výkonem v pohodě zapomenout na roli, která ho proslavila. Stísněná atmosféra a bubáci, které člověk sice vytuší, ale napětí, které se před nimi vybuduje, je bohatě vyvažuje. POV záběry přes okno snad pro mě ještě nikdy nebyly tak mrazivé, stejně tak jako pohled do tmy za závěs na chodbě.

Není to romance století a upřímně nechápu, tolik nominací a Oscara pro Jennifer Lawrence. Na druhou stranu bipolární porucha je svinstvo, a tak pro zachycení správných pozitivních vibrací filmu stačí pochopit, že tento film si ten happy end může na rozdíl od Bradley Cooperem proklínaného Hemingwaye dovolit. Zasmál jsem se a dvě hodiny utekly překvapivě rychle i když se ve filmu zase tolik věcí neděje.