Bounded

Bez problému přiznám, že jsem to napoprve všechno nevstřebal. Příběh obsahuje příliš mnoho událostí a já jsem doplatil na lenost, když jsem si přestal pamatovat jména. Jedná se ovšem o jeden z mála filmů, na které se těším, až si je pustím příště. Když ne kvůli konečnému rozuzlení, tak kvůli excelentní herecké plejádě, která se vůbec nikde nezadře. Atmosféra sedmdesátek je výborná, paranoia hmatatelná a Cumberbatch v knihovně patří k jedné z nejlepších scén filmu.

Na tenhle film mám dost rozpolcený názor. Na jednu stranu mám pocit, že to bylo dobře zpracovaná sonda do duše člověka, který trpí depresemi a prostě si nemůže sám pomoct ani logickými úvahami, na druhou stranu mám zese pocit, že i když byla Lizzie chytrá holka, byla strašně ukňouraná a psala občas pěkné bláboly. Christina Ricci ji zahrála jako hysterickou depkařku přesvědčivě a točila se kolem ní spousta vycházejících hvězd, takže jsem se na to podíval rád, ale tohle tedy srdcovka nebude.

Jestli má někdo pocit, že si musí Japonci něco dokazovat, tak mu asi nedošlo, že tenhle seriál je i svoji formou (obyčejná a bídně animovaná) jenom jedna dlouhá anekdota. Už její zápletka je tak nesmyslná a náhodná, že nelze brát vůbec vážně. Navíc kulturní šok je věc v souvislosti s Japonskem tak pochopitelná, že je o to vtipnější. Jestli si Japonci z někoho dělají srandu, tak leda sami ze sebe. Věřím, že hraný film přinese zábavu ještě větší.

Porno nemůže být umění a film nemůže být blbost, i když ho napsal sám život. Nejsem prudérni člověk, ale tohle je natahovaná nuda. Mluví se tu o animální nezdravé přitažlivosti, to vše šlo popsat bez jediného péra na obrazovce, to není omluva pro formu. Jestli chci příběh o nezdravé přitažlivosti, radši si pustím Mein Teil od Rammsteinů. Pokus nevyšel.

Ze zlatého fondu devadesátek. Není to sice úplná srdcovka, ale kde jinde uvidíte Robina Williamse v tak civilní a mladé roli. Navíc se jedná o jeden z mála nenafukovaných emočních ždímačů, který je i přesto příjemně dojemný. Jak napsal už Alfred Lord Tennyson: "It's better to have loved and lost than never to have loved at all."

Petter Sellers je pan herec. "This is a very small room."

Nečekané překvapení. Depresivní úvod a pak je to něco na způsob Candid meets Nick Cave. Hudební vystoupení, která jsou nejlepšími částmi filmu, jakoby snad skládal sám. Nicholas Hope po právu získal cenu za svou roli, ale možná měla být i kategorie pro nejbizardnějšího filmového mazlíčka. A ne, není to tom, že ke štěstí stačí trocha plastové fólie.

Zvláštní mix satiry, tragédie a komedie, který je tak nefunkční, že ho nelze vnímat jako klasický monster (ani jiný) film. Nicméně se stejně jedná o zajímavou a občas emotivní podívanou, která je pro Korejce tak typická. Kdyby chtěl někdo dolovat sdělení, tak snad jedině, že není nic tak těžkého, co silná mysl nezdolá. Třetí hvězda je hlavně za závěr a "heroic family reunion."

Klasika prý nestárne, ale tahle zestárla tak, že byl žralok už málem bezzubý (a to se mu prý zuby stále obměňují). Tohle někoho kdysi napětím vmačkávalo do křesla? Já jsem měl problém, abych neusnul. Přehlídka nezajímavých jednoduchých charakterů. Hlavní roli vlastně hraje žralok, je to typický příklad McGuffina, ale to mi nestačí, to je málo. Za nadčasový motiv pana Williamse, který ale spíš než napětí navozuje komedii, si to ty tři hvězdičky odnese, ale tedy s odřenýma ušima. "That's some bad hat Harry."

Hysteria je vcelku zábavný film, ale má problém v tom, že téma, které rozebírá se dá těžko těžit bez nutného opakování toho samého vtipu. Přistihnul jsem se při něm, že ze začátečního pochechtávání jsem byl v kině jeden z mála, co už se ke konci nesmáli. Když se navíc odhlédne od vhodně zvoleného společenského tématu (a výpovědi o nespravedlnosti doby), zůstává nakonec jenom malá romantická komedie s Maggie Gyllenhaal, která mě nepřitahuje. A to je docela problém, protože když si nezamilujete její charakter, těžko si můžete zamilovat celý film. Všechna čest ale panu Dancymu, gentlemana zahrál s noblesou.