Bounded

Velké překvapení. McDonaghům to režírování jde oběma. Brendan Gleeson je tu v životní roli a don Cheadle mu vhodně přizvukuje. Velký nešvár moderních krimi filmů, nezajímavý padouch, je tu také zapuzen. Celkově se jedná o neskutečně vtipnou, dobře napsanou i zahranou komedii, kterou ještě navíc ověnčili svým soundtrackem Calexico, kteří jsou taková moje malá srdcovka.

Nějak mi to téma Realistický pohled na komiks nechutná. Není to ani ryba, ani rak. Nejspíš jsem někde po cestě zastydnul, ale Defendor je pro mě přesně tím zbytečným filmem, jakým je Super. Může a nemusí být, ale nepřináší nic nového. Superhrdinský žánr je totiž výsledkem fantazie, jedná se o únik ze světa, kde chybí morální zásady a kde dobro nepřevažuje zlo. Ale tenhle hybrid si bere ze dvou žánrů to horší. Ponurou stránku komiksu sloučil s obyčejnou realitou. A představuje myšlenku, že hrdina může být kdokoliv. Pokud je to opravdu tak, pak je tam ten komiksový prvek úplně zbytečný, protože hrdinství obyčejného zaostalého může by bylo mnohem silnější. Jen bychom tomu nějak nevěřili. Už by to pro nás dnes asi nebylo dostatečně zábavné, pohlíželi bychom na to jako na tuctovou kýčovitou historku o dobru. A tak se vezme nebohý komiks a naaranžuje se tak, aby ponurost příběhu překryl nátěrem popkulturní zábavy. A to je pro mě málo, i když Woody Harrelson hraje jako o život.

Takhe ne pane Bowie, sice vám zpěv jde a ty legíny vám moc taky moc sluší, ale ty texty a tanec s dítětem, to je na mě moc random a navíc nezábavné. Jennifer Connelly tu taky moc nejiskří, její charakter je v podstatě naivní, rozcapený harant, ale v jádru je to dobrák (kdo by to byl čekal). Občas probleskne kousíček potenciálního většího příběhu, ale v zápětí se ztratí pod nánosem blbosti. Není divu, že produkoval Lucas, ten čeho se dotknul po roce 1983, to zmrvil. Já radši Mia nebo tu stokrát omletou Alenku, to je čistokrevný nonsense a nemá tak nemožně ublbený konec.

Doug Jones zahrál dva nezapomenutelné charaktery a zcela chápu výběr Guillerma pro natáčení Hellboye. Naturalistická pohádka, která byla tentokrát opravdu jenom pohádka i když bych se asi nezlobil ani za realistický závěr. Scéna s Bledým mužem patří k vrcholům tohoto filmu, stejně tak i motiv Ukolébavky. Naper si nácka, kamaráde.

Tichý příběh o seberealizaci zbytečněho člověka. Správně dávkovaný a zbytečně nepřikrášlovaný. Téma přistěhovalců je tu podáváno stejně alarmující jako ve Welcome, naštěstí v jinačí rovině. Holt všude je chleba o dvou kůrkách.

Tak dlouho se kombinuje, až se zlomí i kombinačky. Charaktery a samostatné scény jsou funkční. Finále a zbytek už bohužel ne. Tichá melodie originálu a jiné odkazy jsou třešnička na dortu pro znalce, ale opravdu to bylo blboučké.

Čekal jsem mnohem větší míru ztotožnění a trošku jiné poselství. Už jenom ale kvůli tomu skoro fyzicky nepříjemnému pocitu nemůžu jít pod čtyři. Ten rozpad dnešních hodnot je tak pravdivě popsaný, až skoro způsobuje depresi. Steve McQueen má určitě vlastní vyjadřovací styl, ale když koukám na film ve dvě ráno, už mě dlouhé záběry na prožívající tváře tolik neberou. Jestli ještě někdy, tak leda čistě odpočatý.

Miyazakiho režii a jeho bravůrní obrazotvornost, aby jeden pohledal, ale tady mu prvenství vyfoukl Joe Hisaishi. Ten soundtrack vypráví o mnohem větším a krásnějším příběhu než jakým byla Princezna Mononoke. Kdybych vypustil vnitřního cynika, řeknu, že to byla jen taková ekologická agitka, ale vím, že to má celé trošku více rovin. Osobně ale nejsem vyznavačem příběhů, kde je hlavní hrdina pouze figurka na šachovnici událostí. Jeho charakter je vlastně úplně nepodstatný a jeho přítomnost je zde pouze k tomu, aby byl vyprávěn cizí příběh.

Konverzační jednohubka o normálních, sobeckých lidech (je v každém z nás). Opírání se do současné společnosti je tu osvěžující, Jodie Foster správně hnusná, a celé to má jen 79 minut. Proč ne.

"Shut up, Crime!" a výkřiky o tom, že se pravidla nemění jsou výborné. Rainn Wilson je tu bez debat psychouš, o nic menší než Ellen Page. To mi ale nebránilo se smát při odplatě za předbíhání ve frontě. Jen ten oslí můstek, že "věci nejsou takové, jako se zdají," je strašný scénáristický blábol. Přiznaný blázen by odešel s větší grácií a tak se vyplatí brát film pouze jako to co je. Jako film o superhrdinovi, který má hlavně pobavit a zapomněl si tím hasákem utáhnout pár vlastních koleček v hlavě.