Iroquaise

...zatím jen pilot...ale ten je solidní...označil bych to za dobrej popík...solidně natočený, bez zbytečných barviček a dalších obstarožností ála CSI...docela mě překvapilo, jak je to vtipný...dalším příjemným překvapením je Scott Caan, který po řadě rolí, kde hraje povětšinou nějakou gumu, která poslouchá cizí rozkazy a případně zdechne, konečně ukázal nějaký herecký um...možná je to trochu moc zbrklý ( ve snaze o razanci a modernitu) a naivní ( celá ta rychlost a hladkost sestavování týmu má až osmdesátkově - komiksový charakter..."koho potkáme, ten pude s námi" ), ale bavilo mě to...jsou tam mimo jiné dva zajímavý akční momenty...oba jsou to záběry nenarušované střihem, kdy se herec střetne s autem nebo střetu unikne...první je, když se hlavní hrdina v honičce sveze po kapotě auta a uhne před druhým havarujícím vozem - očividně tam není kaskadér...druhý je v garáži při scéně přepadovky - jednoho z gaunerů sejme dodávka...mám takový dojem, že tu není použitý trik...resp. možná ano, ale není patrný na první pohled...např. z nějakého narušení plynulosti pohybu trhavým digitálním efektem ( viz. třeba Nezvratný osud jednička...)...kde se to ale poněkud formálně posere, je závěr...bitka na kontejneru je natočena chaoticky a z jakéhosi důvodu proti zapadajícímu slunku...vytahuje to sice efektní siluety, ale jinak to působí docela kýčovitě... a hlavně - záběry z druhé strany díky tomu vypadají světelně úplně jinak...jako by Wiseman už spěchal na plac Total Recall...snad to neposere...

scénáristicky hovadina na n-tou...infantilní, vykonstruovaný a já nevim co...ale jak je to natočený...panenko skákavá...několikrát jsem se přichytil, že je mi uplně jedno, o co v tom filmu jde, ale je to strhující...jako by tim ten blbec chtěl říct, že je jedno, co vlastně vyprávíte, ale podstatný je, jak to odvyprávíte... neuvěřitelnej film...jak si vystačí s tak malym množstvim záběrů...jak je přesnej a minimalistickej...a to jsem od toho chtěl po půl hodině odejít, protože se mi ta pohádkovost bila s thrillerovou, civilní a dospělou formou... navíc mně vadil ten jakože metanarativní intelektualismus...

jsou tam některý záběry, který působí hrozně moderně... hlavně podhledy ( a rakurzy...De Palma :)...a funguje to i dík tomu, že se tu autorsky spájí dva principy...jednak úzkostlivost a perfekcionismus a z druhé strany až anarchistická hravost...a eště jednou mi někdo řekne, že Hitchcock byl jenom řemeslník, tak mu dam tečku...je uplně jedno, jestli si ty scénáře psal nebo ne...ten jeho přístup byl jednoznačně autorskej...samozřejmě zvládnutí řemesla je pro to nutný předpoklad...

zatim čtyři...ale mam takovej pocit, že tohle je přesně ten typ filmu, kterej zraje s každým dalším shlédnutím...hrozně moderní filmařina...výborná práce s napětím, prostorem...Melville si vystačí s obrazem, dialogy prakticky nepotřebuje...nedivím se, že ten film posloužil řadě dalších jako inspirace...

...nedodělek...zhruba do poloviny je to solidní...dobře natočený, napsaný...v momentě, kdy je zaděláno na drama a mělo by přijít střetnutí obou postav, začne se vařit z vody...scénárista začne vyrábět samoúčelné a vykonstruované situace...a pak je konec...ten film je zároveň dost odtažitý...nejen vizuálně ( studené barvy jdou trochu přes míru, působí místy až moc reklamně), ale především z hlediska postav a jejich sympatií...postava Auteila by asi měl být klaďas, ale taky je to taková dosti pochybná existence...chvíli jsem si myslel, že to pude cestou noiru, kdy žádná strana nebude na straně zákona a film ukáže temnější stránky společnosti, její prohnilost, zkorumpovanost...ale touhle cestou se nejde...jakmile se příběh ( trochu mechanicky) zacyklí pobytem ve vězení, celé to prakticky zhasne...pak už se jen uměle dopovídá a melodramaticky slzí...

....tradiční, ale solidně udělaný...dobře zvládnutý retro...docela komplexně postižená doba, prostředí a jeho sociální struktura, zázemí policie atd.... ukecaný, ale Deray to umí rytmizovat hereckou akcí a výstavbou situací...výborný Delon...dobře vypadá, charisma až na strop... blablabla... ale hlavně tu postavu umí výborně odstínit...neni to jenom taková ta chlapácká póza...má tam velice pestrý rejstřík jemných gest a výrazů...dík tomu působí ta postava životně...výborný záporák Trintignant...závěr to pěkně zacyklí a nechá vyznít jako celek...

... tyhle (pseudo)experimenty moc nedávam...ve snaze tematizovat a povýšit tzv. brak, je z toho brak ještě větší...nesourodá koninka...střídání vizuální poetiky, které to má jakoby očišťovat, to naopak rozbíjí a zinfantilňuje...svym způsobem mi ta látka připomíná Bourna...špionážní zápletka, solitérská postava s vazbami na jakousi agenturu, motiv hledání identity...ale tam z tý žánrovky vytáhli nějaký osobní drama...vykašlali se na formální skoky a soustředili se na postavu a její existenciální situaci...formálně to místy docela nepříjemně připomíná Lolu...filtry, obstarožní klipový střih a ještě obstarožnější elektronika...nechápu, proč celej ten film nemohl vypadat jako úvod...nebo krátká přestřelka mezi Ericem a Marií v hotelovém pokoji...a to mi hlavní postava nevadila...ani nadsázka s ní spojená...hlavně dík skvělé Ronan, která má talent, půvab i charisma...

...v řadě aspektů dost podobné jako Po krk v extázi...ten film se vizuálně dobře tváří, dobře vypadá...ale...Vaughn neumí dělat s temporytmem...je ( přes zběsilé tempo) nedramatický, nudný... ...šíleně nadužívá hudbu...ta se navíc často z hlediska dramatičnosti míjí s obrazem...tváří se, že se děje drama a přitom se neděje nic moc...Vaughn se v některejch tzv. dramatickejch pasážích ani neobtěžuje pořádně stříhat (Magneto otáčí satelit)... stylem vyprávění je to podobné Nolanovi ( Temný rytíř, Inception) nebo Singerově dvojce...napřímený, bez oddechových míst, řada dějových linií, důraz na postavy, jednotný tok děje bez izolovaných scén ( například akčních), homogenita a dynamika...vím, o co tomu filmu jde a jsem ochoten na to přistoupit...ale Vaughn to neumí...pro mě je nedramatickej, nudí mě...třeba Abramsův Star Trek jede podobnym způsobem...ale JEDE, nešolichá po povrchu...tohle je jak kdyby vás někdo místo masáže hladil... přirovnal bych to třeba k Del Torovi...ten zas neumí akční scény...jeho akce postrádá stupňovanou rytmicitu...je unylá... ...co se scénáře týče...guláš...koexistují tu vedle sebe rafinované pozůstatky předchozí série - práce s postavami, jejich rozporuplnými charaktery a vztahy - s ryzými samoúčelnými blbostmi - celá ta prvoplánová historka o jaderné válce (proč se supermutanti kolem Bacona zaobírají nějakým pseudorafinovaným plánem, proč jednoduše nějakou tu bombu neodpálí sami ? )... ...a jestli mě něco irituje, tak je to fakt, jak to všichni označujou za dospělý a vyzrálý...ten scénář má řadu dospělých momentů, ale Vaughnova režiie cílí na malý fakáňata...původní X-meni byli ve své infantilitě dospělejší... ...už někdy v půlce jsem si řikal...mam já na to koukat dál nebo nee...vydržel jsem...ale závěr už šel uplně mimo mě... ...původně jsem chtěl dát tři, ale s ohledem na fakt, že mě to ze všech pěti X-menovských filmů bavilo nejmíň, nemůžu jinak...

...blbý je, když člověk zná Scorseseho vizuální styl a přístup k látce z jeho novějších filmů... a De Nirovo herectví a typy postav, který ztvárňoval a ztvárňuje...zpětně to devalvuje...,určitě dobrej film, ale nijak ultra oslnivě to na mě nepůsobilo...spíš jako osahávání si určitýho teritoria...

...má to svoje nedostatky...hlavně scénáristický...některý postavy a motivy jsou schematický a nedodělaný ...vyloženě odbytá postava Heřmánka ( ani se neodzvíme, za co seděl v tom vězení)...nedotažený ústřední vztah hlavního hrdiny s Hankou, který trochu mechanicky rámuje celý příběh ( ve smyslu "dvě osamělé duše uprostřed těžké doby")...ale jinak je to docela funkční a sevřený... Soukup tam má sem tam nějaký ten drobný formální úlet - výrazný červený filtr v barových scénách nebo zbytečně manýristické scény ze soukromí Emmy - rozzářené, dlouhé a retardovaně zpomalované...ale jinak hladce a sebevědomě odvyprávěné... dobrej film...v kontextu český kinematografie dost vzácnej...jestli orientace na Hollywood, tak takováhle...důsledná, autentická a vhodně zapojená do českýho kontextu...škoda Soukupa...škoda Vašuta...první velká role a v podstatě jeho nejlepší...má tam teatrální nebo pozérský momenty, ale hodí se to sem a nepřejde to přes míru... vedle toho jsou zároveň místa překvapivě civilní a až chlapecky jemný...v podstatě tu svůj trochu omezenej hereckej rejstřík rozvinul naplno...v pozdějších rolích už ztuhnul do tý svojí chlapácký manýry...