Iroquaise

na jednu stranu si hodně cením toho, že se tu někdo snaží o žánrovku...která navíc v určitých ohledech funguje...je to relativně sevřené a drží to tempo...je tam několik solidních scén a slušný výkon hlavního představitele...oproti Návratu určitě posun...ale je to takovej ten devadesátkovej brakově - tvrďáckej kýč, kterej mi jde dost proti srsti...

Úvod - koncept "žvaním o tom, že žvaním o žvanění a v přestávkách o tom žvaním", "Postmodern bullshit" aneb zoufalá snaha prchnout do simulakra před vlastní neinvencí. Film samotný - na jednu stranu je velice zajímavé a úctyhodné, že stařík Wes Craven dokáže držet krok s dobou a namísto očekávané nostalgie nabízí film, který reflektuje soudobá média a jejich užívání. Jenže multi- a inter - medialita a multi- a inter-textualita film pozvedávají jen na úrovni odkazů, komentářů, nařážek a významového zvrstvování, znejasňování a tematizace. Což film sice fetišizuje a zesiluje uspokojení z okamžitého dívání se, ale zároveň ho neuvěřitelně narativně štěpí a rozbíjí. více zde...http://blacklsays.blogspot.com/2012/05/vriskot-4.html

....styl, napětí, hudebnost, vyprazdňování narace, dekonstrukce žánru, melancholie/naděje...formálně to připomíná Kubricka ( plus citace Mechanického pomeranče v surrealistické scéně z šatny plné nahých holek)...tou precizností, hladkostí a melodičností...a prací s detaily...aneb kterak se v rámci střihové skladby zavlní bunda na zádech Ryana Gosslinga... ta postava...co je vlastně zač ?...je to psychopatickej asociál nebo tichej hrdina ? různé střídající se herecké polohy, které klamou tělem... sebestylizace, maska, tematizace filmové reality atd....nejasnost postavy naznačuje i sama fyziognomie...Gossling je sice hezoun a sympaťák, ale je to trochu na hraně, takže člověk fakt neví...on hlavně trošku šilhá, což tu líbivou tvář trochu nabourává (i když by mě v kontextu Refnovy práce vůbec nepřekvapilo, kdyby mu pro určité scény nebo záběry nasadili kontaktní čočky nebo kýho šlaka)....... fetišizace...ale nejenom objektová ( a když už, tak hlavně detaily - ne celá elegantní kapota auta, ale volant, rukavice, hodinky...), ale hlavně aktově - situační...a v tomhle smyslu koncentrovaná, hyperbolická a ikonická...hrdina opravuje auto, hrdina si nasazuje rukavice a nařizuje hodinky, hrdina nese chlapce v náručí... ...jeden z nejkinematografičtějších filmů, co jsem za poslední roky viděl.........rozhodně ne na jedno podívání...

pilotní díl........trošku škoda...výborně natočený, dobrý herci...dobře zvládnutý situačně, výborný dialogy...ale jako celek mi to přišlo trochu vycucaný z prstu...nedůvěryhodný...schematický...uvidíme dál...

s odstupem po několikátém shlédnutí mne zaujaly dvě věci...po formální stránce... jestliže Bay a jemu podobní navazují na Tonyho Scotta...Fincher v Sedmičce hodně připomíná Ridleyho...jak pracuje s podhledy, jak snímá architekturu, jak člení scénu světelně, točí světlo v dešti...atp....obsahově... ten film je vlastně filosofická rozprava...a nejde jen o symboly, citace a paralely...ale o čem ty postavy rozmlouvají...má to v sobě určitou míru tezovitosti a morality...ale nevadí to, je to přirozeně zapojený do žánrovýho rámce...výjimečný film...

dvouhodinová úporně ostentativní a ve výsledku značně toporná snaha o béčkovou dynamiku a nekompromisnost...ani jedna dobrá akční scéna...slepenec samoúčelných situací...příběh uplně vypatlanej...nedodělaný postavy...navíc to jejich zapojení do příběhu je jak to "úředníkovo" házení mincí - vím, co tím chtěl autor říci a jakým způsobem to chtěl prokreslit, ale nevím, proč to dělal takhle resp. proč to nedotáhnul do nějakého ucelenějšího tvaru...pořád ale zaplaťsatan za Fichtnera, jinak by tam nebylo na co koukat....... a ten Cage...na základě scény v baru jsem pojal podezření, že jeho herectví je bytostně propojené s formou Michaela Baye...Nikča se totiž naučil grif "mytický nástup figury", který praktikuje cestou pomalého zdvižení hlavy v kombinaci s napětím v zádech a ramenou...bohužel tam ale chybí kamera, která by to zabrala v monumentálním detailu či podhledu, takže Nikča vypadá jako zpomalený retard anebo jedinec s bolavou krční páteří...opakující se hlášky dívčích postav "Nazdar fešáku" mají zřejmě zamaskovat fakt, že ten člověk začíná vypadat jako tolstolobik...... plus idiotský třidéčko...viz kulky lítající z hlavně...ale ne zpomaleně, ale jenom trochu zpomaleně...čili rychle...to je panečku vynález...horší než Ghost Rider...

to je teda případ...ta dobovost to spíš podkopává, než že by to zvedala jako zábavnej fetiš...bitky jsou hodně naivní a byť má Arnošt muskulaturu jako celej Top Gun i s Icemanem a Maverickem dohromady, tak narozdíl od Stallona moc autenticky nepůsobí ( coby profi voják)...spíš jako atletický Bud Spencer...ale je to docela svižně odvyprávěný a poměrně záhy to skončí...nejzábavnější je to vlastně ve městě, když se k němu připojí letuška...ne že by to byla nějaká extra řachanda, ale chemie těžkopádně hláškujícího mamuta a sympaticky portřeštěné ženské figury docela funguje a relativně příjemně ten film odlehčuje.......................vtipný je, postavit to vedle Top Gunu ( jsou jen rok od sebe) a srovnat to po formální stránce...Scott se jeví v kontextu doby jako progresivní estét s citem pro kompozici obrazu a akční scény a sníženou schopností vyprávět na větší ploše ( že to je s odstupem kýč je celkem šumák), zatímco Lester je rutinér po všech stránkách...docela slušně vypráví,drží tempo, akci občas střihne líp, občas hůř...spíš taková postsedumdesátková poloha....................chápu, že ten zábavnostní status toho filmu do značný míry stojí na tupě explicitní sošnosti Arnošta, ale daleko zábavnější by bylo, kdyby to Matrix tak hromadně nekrosil a sem tam se tu vyskytla nějaká zajímavější akční scéna.............co mě zaujalo a co je teda velice specifický...v tom filmu je fakt hodně hudby...a kupodivu to nevadí, spíš to udává tempo a udržuje tu tvrďácky závažnou náladu "we are on the mission and don´t have enough time"...James Horner..........béčko, jednohubka, relikt...ale jo, dá se...furt je to o ždibec zábavnější než Expendables.....

...natočený tradičně, konzervativně a místy dost unyle, ale drží to...Petersen je rutinér, očividně se snaží navazovat na tradici klasickýho hollywoodu...občas vystřihne dobrou scénu ( souboj Achilles - Hector, resp. celá ta desetiminutovka příjezdu, loučení a souboje je vynikající )...ale...a to je fakt velký překvapení... je to výborně napsaný...nečet jsem Illiadu, takže nevim, do jaký míry to čerpá vztahy a dramata z Homéra, ale podle reakcí okolí očividně moc nee...takže kloubouk dolů..................je to sevřený a dospělý...výborné postavy a propracovaná síť vztahů....není tu vyloženě záporná figura, každá postava má svoje místo a motivace......a nakonec to zastřeší promluva Seana Beana, který to celé vnímá jako šachy a snaží se najít rovnováhu......navíc se mi líbilo, jak je tam použitej ten motiv koně...ve škole člověku narvou do hlavy, že hrdinní Řekové na ty svině rafinovaně vyzráli...tady to je jenom taková hořká tečka k celý tragédii......čili žádný epos o heroickém dobývání, ale tragédie o pádu Tróji coby sídla míru, důstojnosti a humanity...oldschoolové drama, spektákl ála 50. léta....nedivím se, že ten film sklidil spíš odsudky, protože takovéhle projekty se dnes už nenosí....o to víc si toho filmu cením a ty čtyři mu dám............a te´d jsem zjistil, že scénář dělal David Benioff...adaptoval Hru o trůny...což je přesně ono - dramatická sevřenost, různorodé postavy, síť vztahů, relativizace hodnot, politikum a boj o moc...

To jsem neměl dělat. Poničil jsem si jeden ze svých oblíbených kousků z dětství. Že je to film agitační, hypermaskulinní a ukrutně gay by mi snad ani nevadilo. Problém je v jeho prvoplánovitosti, skečovitosti a explicitnosti - jde o slepenec na sebe navazujících reklam. Ona dobově progresivní, s odstupem reliktně kýčovitá estetika je zajímavá nejen sama o sobě, ale zároveň s ohledem na vliv na řadu devadesátkových akčních borců jako jsou Bay nebo West ( ne náhodou všichni makali v Bruckheimerově stáji)....více zde...http://blacklsays.blogspot.com/2012/05/dvoji-osmdesatkova-plavba-s-tomem.html

první polovina hrozná...působilo to na mě dojmem, že starý senilní režisér klasického Hollywoodu naposled pozvedl svou chromou filmařskou paži...a ono to bylo přesně naopak...debutant se snažil o formu klasického Hollywoodu...ale blbě...přeháněl to se statičností a jakmile se začalo stříhat, působil ten film trochu jako po obrně...a vadila mi schematičnost scénáře ( což se ovšem nakonec ukázalo jako záměr )...po zhruba třičtvrtě hodině jsem od toho chtěl odejít...jenže co se nestalo...najednou to začalo fungovat...příběhově, formálně, hudebně ( zezačátku mě ten šmrdlal Barry hrozně iritoval tim přehnaně epickym a melodramatickym doprovodem)...krásně si to sedlo a obhájilo to i ten rozpačitej začátek...vyloupla se z toho tísnivá noirová studie a moralita s mrazivým závěrem...evokovalo mi to vážné Allenovy kousky - Matchpoint, Kasandřin sen nebo Než ďábel zjistí, že seš mrtvej...jako slabší čtyři, ale když už, tak už...