Iroquaise

nedivím se tomu kultu...kdybych vyrůstal v té době, asi by mě to sebralo...a působivé je to i s odstupem...Dean skvěle vypadá i hraje...pojem "rebel" je ale trochu zavádějící....frajerské buřičství je totiž jenom povrch hlavní figury...Jim Stark je outsider, citlivka, snílek a tak trochu podivín....je to velice ryzí postava, která má svojí odvahu a vnitřní přesvědčení...... průsečík ženských a mužských charakteristik umocňuje Deanův androgynní vzhled a fakt, že přitahuje jak Judy, tak latentně homosexuálního, osamělého Platóna....trojice, kterou spolu vytváří je z genderového hlediska velice zajímavá a moderní.......a moderní není jen herectví a pojetí postav....ale i uchopení narativu - děj se odehrává v rámci dvou nocí a jednoho dne a šel by odvyprávět v několika větách....narativ je vhodně vyprázdněný, situační a neohraničený - je to alegorický výsek z širšího celku života v americkém městě....pozornost je věnována postavám a jejich prožívání, emotivním a dramatickým situacím....navíc to celé má charakter poselství "dnes večer všechno skončí" ( motiv planetária a konce světa) a končí tragickým vyústěním........a v neposlední řadě je to výborně natočené...střihově střídmé a přesné, prostorově vzdušné...výborně jsou tu použity dynamické záběry, barva...a zejména extrémní pohledy - dva nebo tři nenápadné a působivé rakurzy a subjektivní záběr, kdy postava vidí okolí vzhůru nohama.......a co mě hodně překvapilo a potěšilo - je tu málo hudby a když je použita, tak vhodně a z filmu netrčí....

možná popík, ale když mainstream, tak takovejhle...chytrej, dobře natočenej, napsanej a zahranej...bavilo mě to víc než veleslavnej Zuřící býk..........vizuálně už je tam jasnej náběh na devadesátkový Mafiány a Casíno...Michael Ballhaus...dynamickej, hladkej a vzdušnej...nájezdy, rotace, prolínačky, detaily.......poslední dobou zjišťuju, že mam rád sportovní filmy...resp. když je sportovní odvětví jen záminkou k rozehrání vztahů, vykreslení prostředí, postav a jejich přístupu k životu.......hra mentor - žák tady funguje daleko líp a je daleko propracovanější než v pitomym Koktejlu......herecky mě bavili oba - Newman i Cruise...Cruise tam má moc pěkný místa v momentech, kdy jeho postava ztrácí pevnou půdu pod nohama a je nejistá......Newman je zas výbornej v momentech, kdy se v něm pod maskou profesionála znovu probouzí zápal nebo naopak - když se mu jeho vlastní ochcávačky a fígle vracejí přímo ksichtu.......trošku mě sral soundtrack...trošku dobovej...a pak je tam tý muziky fakt moc...je to jak jukebox...

...postava Minotaura a motivy na něj navázané jsou vynikající...nápad zapojit ji do kontextu fikčního světa coby Herkulova bratra, je skvělej...škoda, že ta figura není ještě o něco víc propracovaná a problematizovaná ( zejména s ohledem na vinu Dia)............namísto toho se tu totiž vzpomíná a rekapituluje........v určitém ohledu chápu význam rekapitulačních seriálových dílů....mají shrnout dění pro diváka neznalého věci a divákům znalým umožňují tzv. si zavzpomínat na scény minulé a celý seriál si tak nějak shrnout....jenže když ty filmy vidíte krátce po sobě, tak je z toho nebetyčná pruda.... z retrospektiv je nejlepší ta z Ohnivého kruhu - koneckonců scéna konfliktu Herkula s otcem a následný vstup do ohnivého kruhu je pravděpodobně nejpůsobivějším momentem celého pilotního cyklu........... ... trochu z jiného soudku: líbí se mi záběry, v nichž jde přes postavy kouř ( např. na tržišti apod.), vypadají špinavěji, výpravněji a důvěryhodněji z hlediska vykreslení prostředí......ještě jsem se nezmínil o skvělém Anthony Queenovi...jeho Zeus je komplexní, polidštěná postava se všemi klady i zápory ( koneckonců oni antičtí bohové měli lidské slabosti)......jo a nováckej dabing to sice nevhodně zinfantilňuje ( hlavně scény s hromadným komparzem jsou boží :), ale hlavní postavy jsou solidní...hlavně Vladimír Brabec dabuje Dia velmi slušně......závěrem: jsem moc rád, že jsem si tuhle sérku po letech zopakoval a ještě radši konstatuju, že jsem příjemně překvapený...přese všechny nedostatky je tenhle pětidílný cyklus solidním televizním počinem......uvidíme, co seriál...i s ohledem na to, že pětice filmů tvoří uzavřený celek, kde hlavní postava prochází nějakým vývojem....

‎"nemůžu to přečíst, je to moc blízko...možná kdybych měl delší ruce...asi nemáte někde po kapsách paviána co ?"........................občas se to trošku míjí, sem tam něco zestárlo, ale řada věcí dodnes funguje...místy ten humor působí hodně moderně...je to dost skečovité, ale na druhou stranu ty samostatné skeče jsou stokrát zábavnější než celá ta nablblá sentimentální historka o lásce a operním snění...co mě na tom iritovalo, byly samoúčelné a dlouhé hudební výstupy...řada z nich si vyloženě koledovala o nějaký zlom nebo absurdní vyústění...nejlepší je to v závěru, kde už je divák naladěný na ulítlou notu a navíc to drží pohromadě dík jednotě místa a času...trošku mi to připomnělo finále třetí Bláznivé střely :)...koneckonců on ten humor má sem tam obdobnou bázi...dialogové nonsensové parodie a kumulativní nadsázka ( nabírání jídla na lodi, patálie v přeplněné minikajutě)...

neříkám přímo, že mě to bavilo ze všech těch filmů nejvíc, ale viděno kritickým okem je to díl nejlepší ( zbývá mi sice ještě Herkules v Minotaurově labyrintu, ale soudě podle ohlasů jde o slabší kousek)...Bill L. Norton se ukázal být z partičky režisérů nejzdatnějším řemeslníkem...dělal i první díl s Amazonkami, ale tady je patrná nejen vyzrálejší práce s obrazem (kamera je výpravnější, pracuje s většími záběry, líp je tu použito světlo, takže záběry nevypadají jenom suše televizně, ale jsou prokreslenější a špinavější), střihovou skladbou ( přechody mezi záběry jsou plynulejší, hladší, nejsou tu takové ostré "rány" jako u předchozích filmů a fungují tu i docela propracované střihové pasáže - vzpomínky, úvodní scéna koupele atd.) a výpravou ( autentičtější prostředí, kostýmy i komparz - špína a rozcuchanost jsou prostě důležité věci :)...najde se tu i několik působivých, temných scén - úvodní otevření země ( mam takový dojem, že jednoho z opilců hraje přebarevný představitel Jolaa:) nebo scéna, kdy Herkules prochází zpustošeným městem...navíc spolu s předchozím dílem Herkules a ohnivý kruh i tady vynikne solidní hudba Josepha LoDucy...a Sorbovi ta role prostě sedí, nehraji jen jen jako tupého ramenatého modroočka, umí ji odstínit......pravděpodobně jeho životní role...a tematicky ? rodina a smrtelnost...a tak trošku i koexistence mýtu a reality ( "to všechno, co říkáš, se opravdu stalo" atd.)...jo a docela vtipně to kloubí dva původní mytické motivy - cestu do podsvětí a příběh o kentaurovi Néssosovi, který z pověření Hérou oklamal Déianeiru - přemluvil ji, aby dala Herkulovi plášť nasátý jeho krví, ten pak Herkula zabil....

tempově vláčnější, ale zato příjemně temná a tísnivá epizoda......scéna příchodu k Ohnivému kruhu je jeden z nejpůsobivějších momentů seriálu...škoda, že autoři nešli ještě dál a brzy finále získá opět dobrodružnější nádech....znovu se tu objevuje výrazná ženská postava - Deaneira....hrdinský maskulinní étos sice převažuje, ale ženský protějšek je hlavně zpočátku příjemně rýpavý a ve finále si dovolí odmítnout s Herkulem sdílet společné lože......hodně se tu mluví, ale dialogy kupodivu nenudí a překvapí svojí propracovaností....konečně se tu výrazněji prohloubí rozporuplný, ale ve své podstatě láskyplný vztah Herkula k otci......a tematizuje se otázka Herkulovy smrtelnosti či nesmrtelnosti... umírání, výhody/nevýhody smrtelného života a nechtěné dopady hrdinových schopností ( zraněný přítel Cheiron)....a spolu s nimi jde ruku v ruce téma samoty a rodinného kruhu (Deaineira a Faedra jako potenciální Herkulova rodina).....a navíc to má ze třech prvních dílů nejlíp natočené bitky ( hromadná bitka v Héřině chrámu je místy i napínavá a souboj s kamenným obrem zase překvapí slušným trikovým provedením)....

...slušný...docela výpravný, byť televizní rozpočet z toho pořád cáká....slušně odvyprávěný....tentokrát to funguje hlavně jako klasické fantasy putování....místy až moc schematické a situační, ale hodí se to sem...hodně to těží z přírodní krajiny Nového Zélandu ( a pak že byl první Pán prstenů, prejže rejže...)...člověku vlastně vůbec nevadí, že to má suplovat antický Řecko...je to prostě abstraktní fantastická krajina...stejně tak, jako přimhouří oko nad faktem, že ztracené království je Trója....některý scény jsou debilní takovou tou typicky béčkovou prací se statistama, ale některý jsou zas docela působivý, byť trochu samočelný (sežrání obřím mořským hadem)......a v rámci možností je to docela dospělý...hlavní postava je solitér na cestě, který hledá svoje místo ve světě...učí se, že ne vždy a každým je vítán...a že jeho funkce je pomáhat a zároveň se nevměšovat do vztahů,nevázat se, nesetrvávat na jednom místě ( viz. závěr)...zároveň poznává komplikovanost vztahů mezi lidmi a bohy a mezi bohy navzájem (výborné dialogy s Diem)...ta postava je v podstatě element rovnováhy......lidské figury se zase učí nespoléhat se na bohy, ale na svoje vlastní schopnosti...oběť bohům nic neřeší, je to jen berlička......jináč v prvnim dílu Lucy Lawless alias budoucí Xena, v tomhle zas Rene O´Connor alias budoucí Gabriela......bavilo mě to, byť už to nemá ten moment překvapení jako první film ( emancipace v kostce)...

no neke...to je překvápko....genderová problematika zasazená do kontextu béčkový dobrodružný fantasy....chytrej subverzivní brak....ta kašírovaná omáčka kolem ( digi-triky, laciný kulisy, čistý hadry atd. ) je roztomilá, ale brzy by začala jít člověku na nervy, kdyby se tu nerozvinulo pojednání o vztahu žen a mužů a jejich sociálních rolích....je to funkční hyperbola vhodně pracující s mytologickou bází....místy i docela vtipná...u scén nájezdů divokých Amazonek, na které čekají ve stanech domestikovaní mužíčci s kytičkami a loutnami, jsem se fakt smál :)...a i ten Sorbo hraje slušně....navíc se tu tematizuje Herkulova moc a odpovědnost ( ne nadarmo za tím stojí Raimi, pozdější strůjce spidermanovské série, kde se téma hrdinovy odpovědnosti řeší neustále)......v kontextu devadesátkových seriálových kusů je to hodně progresivní počin...a symbolicky se tu v roli jedné z Amazonek objeví Lucy Lawless - pozdější Xena a dovršitelka ženské emancipace v dobrodružném žánru....a pak už Buffy...a samé výhody a sociální jistoty....

jako děcko jsem to měl hodně rád....s odstupem už to nepůsobí tak epicky jako tehdy, když devadesátiminutovka trvala věčnost....ale je to pořád dobrý....překvapilo mě, jak je to svižný a komediální....zápletka a poetika trošku konstruovaný, ale poměrně brzy si mě to získalo tou souhrou a vývojem postav, celkovou rázností a střídmým dávkováním akce a napětí (doporučuju všem, co mají strach z výšek).....výborná scéna loupeže - propracovaná a napínavá.... a příjemně bohémský závěr...

"cože ? dvojčata ?"....dvě děcka jsou vždycky lepší než jedno...aneb kapitalismus s lidskou tváří...film, který se vás snaží přesvědčit o tom, že americký sen je možný, ale musí být tzv. zdravý, ne za každou cenu dravý ( aneb podnikání s poezií na rtech)......tzn. vzhůru k úspěchu s úsměvem, poctivou prací a ekonomickou příručkou pod barem......koneckonců Brian Brown trousí svá cynická moudra jenom proto, že je vyhořelý a již ničemu nevěří......( mimochodem je s podivem, že s sebou hlavní hrdina nechá takhle manipulovat a diktovat si rady od starších postav, který se chovají jako vychcaný křiváci )........ne že by systém nefungoval, on ho jen nepochopil........a hlavně nemyslel pozitivně... ruku v ruce s kariérou jde pak i láska....ta pravá...a že je to zrovna dcerka boháčova ? na prvním stupni je to boj hrdiny o přízeň a přesvědčení všech okolo, že mu přece nejde o peníze....na druhém se prachatej tatík vždycky hodí.........a v mezipřistání slunné Bahamy a Cruisovy tesáky ( byť ten part mu přese všechny obludné a poloobludné polohy sedí)........plochý, ideologický, sociálně pseudokritický a narativně pseudoperipetijní.... bez připuštění si nějakých temnějších aspektů soudobé společnosti a jejího způsobu života.......jeden z potenciálních ideových stimulantů pro dílo B.E. Ellise....nebylo to špatně natočený ( kamera znovu a opět Dean Semmler) a v první půlce to docela slušně odsejpalo.....jenže jak se kupí křečovitě odvazový výjevy a křečovitý úsměvy, tak z toho spíš trošku běhá děda mráz po zádech.......ale přese všechno napětí v kostech jsem to celkem bez úhony dokoukal.....