Iroquaise

K otázce, která padá v souvislosti s titulem velmi často - zda-li jde o tzv. "nejlepší akční film všech dob" ?: Záleží, z které strany k filmu přistupujeme. Jednak by se dalo říct, že jde o temné, apokalyptické a přitom komorní drama s akčními scénami - ne akční film v žánrovém smyslu slova. Na druhou stranu lze spojení uchopit jako čistý pojem: Akční film rovná se dramatický útvar, který má v sobě akci zakomponovanou jako přirozenou součást vyprávění. Obě definice jsou platné. Abych tedy odpověděl na výše zmíněnou otázku: Ano, film se opravdu té absolutní špičky dotýká - a nejen té akční, ale obecně mainstreamové ( a možná bychom mohli jít i dál....více zde...http://blacklsays.blogspot.com/2012/05/james-cameron-terminator-2-den.html

film online http://www.facebook.com/photo.php?v=1513350628051 Tanin - film neuvedený ve filmografii http://www.stream.cz/uservideo/513474-tanin

problém není vůbec v tom, že by to byl žánr, brak a poskvrnění klasické literatury ( což je samo o sobě nesmysl, ale o tom už bylo řečeno dost...i v souvislosti s dalšími díly jako Sherlock Holmes...viz. Kamil Fila na Aktuálně.cz)...problém toho je kupodivu přesně opačný...ten film by byl dobrej, kdyby byl brakovej, svižnej a nekompromisní...ale není..koneckonců jsem nešel ani tak na Tři mušketýry, jako spíš na režiséra Andersona...a chlapec docela silně zklamal...Mortal Kombat, Horizont události, Alien vs. Predator, Resident Evil jednička, Ralley Smrti - každý ze zmíněných titulů z jeho filmografie je lepší než tohle... těžkopádný a sebevzhlíživý, plochý a nedodělaný...neni tu snad jediná dobrá akční scéna...všechno je zpomalený a nepromyšlený...opět 3D...přičemž mě nesere ten technický prvek, ale jak se s ním zachází a jak promlouvá do vizuální formy...režiséři to ochcávají, spoléhají se na prostou sílu obrazu a zapomínají na dynamiku střihu, na výstavbu akce, na rytmicko - melodickou stránku věci... co se děje týče...dokud to kopíruje předchozí verze ( resp. bych měl říct "předlohu", ale tu jsem nečet), tak to celkem funguje...je to kopírka, ale dá se...ale jakmile to ve druhé polovině uhne a variuje, tak děj neuvěřitelně prořídne... ....z hlediska postav...nejsou tu plnokrevné typy, ale figurky...herci jsou dobře typově vybraní a mají často charisma, ale jejich herectví spočívá v tváření se...scénář jim totiž ani nedává možnost rozvinout svůj typ do šířky v nějakých ucelenějších a promyšlenějších scénách... D´Artagnan je možná až moc mládě, ale zvyknul jsem si na něj...docela zajímavá nová tvář a ne uplně špatný herec...ač ve fyzických soubojích je vidět, že na to úplně nemá, pač je malej a subtilní...ale je zase rychlej a pohyblivej...čehož se dalo využít v akci...z nějakýho důvodu ve filmu neni bitka na žebřících...bohužel...byla by to nejlepší scéna filmu...nejvíc člověku líto těch dobrých herců - trestuhodně nevyužitého Mikkelsona a solidního, ale i tak upozaděného Waltze...i ten Bloom hraje solidně... nejhorší ve filmu jsou totiž ženský...Mila Jovovich ...Anderson ji z jakéhosi důvodu ( z jakého asi...) neustále cpe do popředí, takže má pro sebe vlastně nejvíc prostoru...což je chyba, protože její herectví v sobě snoubí topornost, sebevzhlížovost a protivnost... neustále se tu hraje na tu okatou strunu smrtící smyslnosti a odzbrojující roztomilosti...Mila to řeší tak, že se po většinu času tváří jako kačer...ovšem uplně nejhorší ze všech je Constance, která se svezla na vlně obsazování morčat do akčních a dobrodružných filmů ( viz. klaun Lautner)...jestli tohle měla být ta ženská, kvůli který D´artagnan jde do sebevražedný mise a rozpoutá v podstatě světovou válku, tak to mi strč klacek do vemene... resumé: docela mě to mrzí...kdyby to Anderson natočil tak, jako točil svoje starší věci... čili laciný, trošku nevkusný, ale dynamický, v brakovosti důsledný a solidně odvyprávěný, tak mohlo být vymalováno...ale ten film je bublina, nedodělek...příběhově, z hlediska postav, z hlediska atrakcí...trochu mi to připomíná Muže se železnou maskou s DiCapriem...to byl podobnej provar...

peklo v řetězech...dokonale sterilní a bez tempa...svým způsobem jedinečná učebnice toho, jak nepracovat se střihovou skladbou a budováním filmového prostoru...vydržel jsem půl hodiny...a to je výkon vzhledem k tomu, že ani pořádně nevím, o co tam šlo, protože daleko víc přitahovaly mojí pozornost formální lapsy...odtud neustálé výkřiky typu " Proč tam je tenhle záběr ?", "Proč je ta kamera tak daleko, když před chvílí byla tak blízko", "Proč je tak zpotvořená kompozice", "Proč se kamera před chvílí nehýbala a v prostřizích se hýbe...a navíc divně tam a zpět", "Proč ten přesosák, když mezi statickejma záběrama to tak silně vynikne" atp....a k dovršení zmatku podivné výjevy polonahých saxofonistek...no prostě mě to psychicky vyčerpalo...

nemůžu se ubránit dojmu, že ten ironický název "Nikomu jsem neublížil" je na celek násilně naplácnutý...působí to na mě tak, že autoři si něco ex post myslí, vyjadřují s odstupem nějaké stanovisko, aniž by ale onen názor a s ním spjatý ironický osten přirozeně vyvěral ze samotného díla...naopak mi přijde, že dokument jde významově až příliš se svými hrdiny, že jim příliš naslouchá a přitakává...čili že nám sděluje prostřednictvím oslovených figur, že komunismus byla problematická doba, v níž bylo vše relativní a tudíž lze málokoho soudit...navíc je to dané i faktem, že se nepodařilo sehnat nikoho, kdo by vědomě udával, vědomě ubližoval a byl si za to ochoten posypat hlavu popelem...taková postava ve filmu velmi citelně chybí...i onen novinář, který odvážně vypovídá, se nakonec vehementně brání, že by někomu byl významným způsobem škodný...z tohoto důvodu jsou daleko zajímavější zpovědi bývalých estébáků, kteří byli přímou součástí systému, než zvenčí najatých agentů...nejen, že se člověk z jejich úst dozví řadu zajímavých informací, ale občas ho z těch figur i docela zamrazí...

...pokus o modernitu a dekonstrukci, který do značné míry vyšel...zejména z toho důvodu, že se tu opouští a tematizují šablony tuzemského přístupu k dokumentu - nasazování hudby, používání určitého typu záběrů, přístup k presentované postavě atd. za účelem vytvoření stylizovaného, emotivního příběhu, který se tváří jako otisk reality, ale ve skutečnosti klame a obluzuje ( Bělohradský to říká v samotném úvodu natáčení, že nechce být figurkou, což z něj činil jeden díl z cyklů Genu v devadesátých letech)...výsledkem není jen dokument o Bělohradském, jeho myšlenkách a povaze ( ač film obsahuje několik velmi intimních, autenticky působících momentů)...ale je také o Sedláčkovi jako tvůrci, který je uzamčený v nějakých představách a klišé ohledně toho, jak dokument natáčet, a v průběhu filmu je opouští...je to procesuálnější film než v případě Vachka, který sice improvizuje, ale nevystavuje všanc sebe sama a formu jím stylizovanou...výsledek je možná blíž té prvotní ambiciózní myšlence "natočit film o procesu myšlení", než by se mohlo na první pohled zdát...dialog mezi dvěma postavami, ukotvený v mediálním rámci, který se sebereflexivně posouvá a vyvíjí ( protože jedna z postav je zároveň režisér)...

film online http://www.vimeo.com/28769907

nic prudkýho...dobře natočený, ale spíš na úrovni dílčích zajímavých scén...jako celek je to spíš na půli cesty...po formální modernitě a důslednosti Pakuly to jenom šilhá...ale na čem to ztroskotává především - ten velehluboký obsah konfrontace s dávným zlem a překonávání chyb předchozích generací je veden dosti brakovou cestou... ve srovnání s ostatními politickými thrillery se to rozbíhá moc do šířky...nezužuje to perspektivu na pohled hlavní postavy a nevyprazdňuje narativ...na škodu je obojí... a proč vlastně maratonec ? symbol ? jestli jo, tak v čem spočívá a co sděluje ? je to někdo, kdo si namlouvá, že běhá, ale ve skutečnosti ho okolnosti nutí utíkat ? to mi přijde dosti mechanický a nedotažený... a navíc - hlavní postava by se měla v průběhu filmu morálně i jinak probudit a postavit se problémům čelem...jenže....v závěru nutí padoucha jíst diamanty, mstí se mu...probouzí se v ní sadismus... ale zabít ho prostou ranou z pistole nedokáže - nechce být za vraha...politická korektnost tu vlastně způsobuje, že Olivierův nácek má ve své podstatě pravdu, když křičí "všichni jste zbabělci"...finální konfrontaci se hlavní hrdina vlastně vyhne, záporák se pohádkově usmjaží sám ve víhni vlastní chamtivosti... v kontextu sedmdesátkovejch thrillerů bych to zařadil po bok Třem dnům kondora, což je taky takovej spíš průměrnej polododělek...ale tady mi vadí osten svědomí...manifestace postojů nastupující generace...na to je ten film trochu moc povrchní ... nejlepší scény jsou přitom setkání na opuštěných místech, nečekaný útoky, únosy nebo vraždy...jednoduchý thrillerově vedený scény, kde Schlessinger pracuje jen obrazem a střihem...žádný žvanění...některé scény naproti tomu působí absurdně...viz. bouračka staříků na začátku, která jednak debilně přepne z legrace ve vážný vyústění ve smyslu "když se dva perou, dojde ke katastrofě"...a navíc hrozně mechanicky uvozuje prostředí a povahu německo-židovského, potažmo německé-amerického konfliktu, který spí pod zdánlivě fungující společností... ...NYC je tu ukázáno jako metafora nového židovského světa...což vrcholí schematickou scénou, v níž nácek chodí po židovské čtvrti a zaplouvá do židovských krámů...všude samej žid a on se tam jen tak prochází...načež ho logicky a nutně někdo pozná...ale Bílý anděl uniká, neboť život ve velkoměsto je osamělostí v davu...napětí, metafora a obžaloba vycucaný z prstu...tomu filmu by svědčil větší důraz na přístup tzv. zespoda, s důrazem na situační napětí a odcizení ve městě, než na přístup shora ve smyslu aplikace metafor a generačních rozhřešení...

...trochu akademický, trochu schematický, trochu obstarožní...ale funguje to...komorní příběh, zároveň freska...doba, místo...běžný život...z hlediska sevřenosti a působivosti je možná trochu na škodu, že se to v úvodu rozbíhá až moc do prostoru...scény z obchodu by působily tísnivěji, kdyby sem bylo namířeno větší množství akce a tematizoval by se tak každý záhyb bytu a krámku...ale to už by pravděpodobně šlo mimo mainstream...což pro mne Kadár a Klos představují...dobrý, hladký, čitelný a přitom stále dramatický dobový mainstream...experimentující jen v pragmatických kolejích ( snové pasáže, ozvuky expresionismu, vynikající záběr v závěru, kdy kamera - svědomí pronásleduje Kronera po bytě), ale zároveň nezatížený některými manýristickými novovlnými vlivy...takhle mohly a možná i měly vypadat Lidice...

...občas se to netrefuje tou svojí bláznivostí...některé gagy jsou rány do prázdna, jiné se v sobě zase moc vyžívají a trčí z filmu svojí chtěností a plánovaností...ale jinak to funguje...to samé Cary Grant, občas přehrává, ale občas se neuvěřitelně trefí...humor, který se tu předvádí, je velice těžký, protože je svou poetikou prvoplánový( následná práce s ním je ale velice promyšlená - viz neustálý příval gagů postavených na principu opakování v různých kontextech), ostentativní a výbojný - jako výstřel...buď se trefíte, nebo minete...v tomhle směru to evokuje grotesky ( tenhle postup "hlasitosti" a "viditelnosti" je přenesen i na humor slovní)... přes crazy povahu ten film ale není jenom taková blbinka...po scénáristické stránce je to dost propracované - strukturace scén, zapojování a vytěžování postav, zapojování fórů, práce s klišé a jejich tematizace atd....dobře napsané...v tomhle směru to má - v dobrém smyslu slova - charakter divadelní hry...vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby to byla adaptace...