Iroquaise

nic moc......radši mám na nic si nehrající, ale dynamickou a zábavnou jedničku...tady je spousta ambicí, tváří se to sofistikovaně a epicky, ale slíbené se nedostavuje...akční scény mají dobrou kameru, ale jsou zmateně sestříhané...zápletka podivná...hrozně dlouhá část filmu je věnovaná sestavování týmu a plánování akce, přičemž když ten moment přijde, žádná velká a promyšlená akce se nekoná... všechny plány jdou stranou a borci tam prostě a jednoduše naběhnou a je to hrozná brnkačka...obecně se tam pořád mluví o tom, jak je to všechno hrozně nebezpečný, jak je an každym rohu gauner nebo polda, ale nevytěží se z toho žádná pořádná dramatická situace ( a to pominu fakt, že hrdinové si za týhle vyhrocený situace užívaj závody v centru města)...variace na model Dannyho parťáků mi nevadí...vadí mi, jak je provedená... film se vyžívá v charakterech postav ( storkát viděných ), hláškách ( nezábavných) a úkonech (nezajímavých a nedramatických)...s policejními složkami se v rámci zápletky pracuje hodně pofidérně...když jsou prostě potřeba, odkudsi vyskočí ( vůbec celá ta zápletka má takový nedomyšleně přískokový charakter ve smyslu "tak copak bychom tam mohli teď dát)...v čele s Rockem, jehož snaha o hereckou intenzitu a charisma má až nechtěně komický nádech...co mě asi nejvíc mrzí je právě napětí (a zároveň sympatie) mezi Dieselem a Rockem, které vyústí v bitku jeden na jednoho...bitka samotná nejni zlá, ale nese se v kontextu kvality akce ( viz. výše) a neni dramaticky připravená...prostě to najednou přijde a tváří se to jako vystění velkýho dramatu...mohl to být opravdu nářez...ale není...co se závěru týče...nevadí mi některé absurdity ve fyzice akčních scén, ale to finále už je i na mě moc...ale dost možná je to způsobený tím, že mě ta akce nechala chladným a donutila mě přemýšlet nad tím, že dvě auta za sebou táhnou v rámci honičky obří ocelovou kostku...ovšem když pominu všechny tyhle atributy...největší problém toho filmu je v délce...a nudě...pořád se tam žvaní, pořád se něco řeší... tvůrci umisťují postavy do intimně-dramatických dialogových situací...zjevně ve snaze dodat figurám psychologickou hloubku...výsledkem je bohužel pravý opak - ukazuje se, že postavy žádnou psychologickou hloubku nemají ( a vlastně by ani neměly mít, protože to koliduje s žánrovým nastavením filmu, figury to nevhodně polidšťuje)...podstatným problémem je také fakt, že herci jsou v podobných scénách bezradní...včetně Diesela, kterému se rozpadá jeho mytické charisma pod rukama...o Paulu Walkerovi vůbec nemluvím...to je kariéra postavená na kontaktních čočkách...zklamání docela veliké...slabší tři...

jedna z největších komických srand v dějinách :)))))))))))))))) evokuje mi to jeden díl Teletubbies, kde Tinky Dinky ( nebo jak se ta vycpanina menuje) přivolá na kašírovanej plácek pohromu v podobě opakovaného videa, kde se neustále opakuje "růžová, růžová"...

určitě to má nějakou řemeslnou machu, hlavně kameramansky ( bodejť by ne, když nad tím hlídkují lidi jako F.A. Brabec )...jsou tam některé formálně moc pěkné záběry...ale celkově jde ten vizuál dosti do kýče ( což je dost možná způsobeno právě přítomností FABky), hlavně z hlediska barevnosti... a místy je to střihově nejednotné a prostorově matoucí...trochu iritujícím dojmem mohou působit prolínačky, ale osobně mi daleko víc vadily nesmyslné ( a místy dosti extrémní ) rakurzy...postavy a herci mi šli proti srsti...což je zčásti moje vina a moje subjektivní hledisko...ale...dramaturgie...člověk nad tou storkou nesmí moc přemýšlet, protože je to nejen samoúčelné, ale hlavně nedomyšlené a děravé...kategorii tzv. "pocitovek" nevyhledávám ( ačkoliv i tady - stejně jako v každé jiné kategorii se dají udělat dobré věci)...jednak je to často vylhávačka z neschopnosti napsat sevřený příběh...a pak to má tendenci nepříjemně cukrkandlovatět...tady je přítomné oboje...jinak mě velice pobavil komentář Angel Angie "Pochybovat o režisérově talentu by bylo ubohé (ostatně jako u studentů režie všeobecně"...co to je za koninu ? když studuju režii. tak jsem automaticky talent ?...no super...

seriózně a stylově se tvářící pruda...promo Daniela Craiga a Mathew Vaughna a jejich schopnosti prodat tuctovou, nedodělanou a nudnou zápletku...Craig dobře vypadá, Vaughnova režie dobře vypadá...celý ten film dobře vypadá... ale s ohledem na celek se nemůžu zbavit otázky: proč ?...dost je to způsobený i neadekvátně vláčným tempem vyprávění...navíc je poměrně iritující sledovat, jak se obraz a hudební doprovod zoufale snaží dodat obyčejným situacím nějakou náladu a dramatičnost, kterou v sobě primárně nemají...

dřív jsem upřednostňoval Casino, protože mi přišlo, že má vyklenutější dramatický oblouk ( je to daný řadou věcí - tempem filmu, stopáží, množstvím postav atd. ) a propracovanější vizuál ( Robert Richardson za kamerou )...ale ta hektičnost a vizuální "jednoduchost" ( ten film vůbec není vizuálně jednoduchý, naopak...jde mi jen o srovnání s Casinem) přijdou velmi na místě...ten film nemá a ani nemá mít v sobě melancholickou notu, divák se nemá tak sžívat s postavami...jako freska je to ironičtější...pád gangstera je náhlejší a prudší...celý systém předstírající funkčnost a plnohodnotnost se tu rozpadne jako domeček z karet... http://blacklsays.blogspot.cz/2012/12/texty-pro-klub-pastiche-films-mafiani.html

...zřejmě pokus o artovou variaci...asi...výsledkem je podivnej hybrid...první polovina mě iritovala svou tzv. evropskou náladovostí...Wenders tu látku intelektualizuje... i přes vizuál, který ostentativně dává najevo svoje lavírování na hraně umělečna a kýče ( dokud jen pracuje svýraznými barvami, tak se na to kouká docela dobře, ale některý kašírovaný obrazy mi přišli jaksi mimo...prostě jsem nechápal, co mi tim chce autor sdělit...a tenhle pocit jsem měl vlastně u celého filmu)...tady mě to ale ještě tak neiritovalo, protože to má určitou dramaturgickou čistotu a sevřenost...první žánrová scéna v Metru je překvapivě solidní....druhá se z nadějného začátku překlopí v jakousi podivnost - doteď nevím, jestli to bylo myšleno vážně nebo parodicky nebo oboje ( Hitchcock např. často spojuje polohu thrillerovou, bizarně komediální a morbidní, ale umí ty prvky propojit, tady to působí jenom divně )...a závěr už šel plně mimo mě...to už je jenom taková podivná plochost...konstrukt, který neví, o čem vlastně vypráví a jestli má být žánrovkou nebo uměním...Wenders nepřistupuje k žánru zevnitř, se znalostí jeho atributů, ale zvenčí - jako k hračce...neumí s ním pracovat na větší ploše, neumí mu propůjčit ryzost, oživit ho...v tomhle směru na mě daleko plnokrevněji a v důsledku i existenciálně tísnivěji působí klasické adaptace Highsmithové - Cizinci ve vlaku nebo Talentovaný pan Ripley...tenhle způsob kinematografie se mi naopak jeví jako poněkud nešťastný...

...jsem trochu přejedený Richardsonem...je to úžasný kameraman, s jedinečnou, snadno rozpoznatelnou a komplexní estetikou...a to je možná ten problém...strašně to na sebe upozorňuje...a jakmile se objeví byť jen jediný dílčí světelný přepal ( ještě v těch měkých filtrech), zpozorním, začnu až moc vnímat formu a nejsem schopnej si to naplno užít...vadí mi ta vizuální kašírovanost a nadsazenost - byť neni tak vyhrocená jako u Takových normálních zabijáků... pak pustím Mafiány a raduju se, že ten Ballhaus je střídmější a prostší...ale na druhou stranu si říkám "tady by to Richardson zpomalil, zvýraznil" atd...holt s výraznými, svébytnými tvůrci je to trošku kříž... ...zaujalo mě, jak se ten film podobá Alexandrovi...jednak postavou, která je vykreslená komplexněji, se svými silnými stránkami i slabostmi...se svojí mužskou i ženskou stránkou...se svojí skutečnou jedninečností i sklony k sebemýtizaci...zároveň je podobný Stonův přístup k dané figuře - nejprve živí její mýtus, pak ho demýtizuje a ve finále znovu remýtizuje... ...přese všechnu subverzivitu je to ale pořád mýtus...což mě osobně trichu iritovalo...jednak přes Richardsonův vizuál...a pak přes ty indiánský výjevy a podobný trochu teatrálně - infantilní propriety... ...s tim filmem jsem to měl asi jako s hudbou The Doors...mam to moc rád...líbí se mi to...ale s odstupem mě to začalo iritovat a daleko sympatičtější mi byly ty civilnější polohy - stejně jako mi hudebně víc seděly ty pozdnější bluesověji znějící skladby, než ty raný šamanismy...jo a Kilmer je magor... takhle se zakopat...

...už dlouho jsem neviděl tak dobrou práci s postavami v rámci skupinového hrdiny ( pyramidálně ; ) odstupňovaného od figury O´Connela)...kolem základní trojice se vytváří hrozen figur, které mají vždy svůj mikrocharakter nebo mikropříběh...mají přesný nástup, funkci i odchod...moc se líbí ta rytmika a synchronicita...právě v rytmu a vysoce funkční práci s celou sérií postav a zapojování tohoto skupinového hrdiny do dramatických a akčních situací tkví hlavní síla filmu...srovnání Ricka O´Connella s Indiana Jonesem proto není až tak na místě...jestli něco Mumie připomíná, tak je to čtyřka Indiana Jonese, kde se ale se skupinovým hrdinou pracuje dosti jalově... hodně mě přakvapilo herectví...charaktery ( byť viděné) jsou svěží a dobře odstíněné a jejich plochá, karikovaná povaha velmi přesně souzní s nastavenou úrovní nadsázky... triky mají místy formální nedostatky...čti "vypadají trochu moc digi" i v místech, kde by neměly působit kašírovaně...osobně mi to ale nevadí, a to ze dvou důvodů...jednak ta určitá láce zapadá do celkového záměrně brakového konceptu...a hlavně - Sommers s nimi umí pracovat, umí je zapojit do vizuální stránky filmu, aniž by se jimi jen tak opájel...odtud řada stylotvorných momentů - scéna prvního napadení Evelyn v pokoji končící úprkem Mumie oknem nebo letecká honička s tváří v písečné stěně. první polovina je velmi sevřená, dynamická a hravá...jak ale drobrodružství spěje ke konci, scénář řídne a omezuje se jen na sérii atrakcí,,,nevadilo by to ani z hlediska prázdnoty vyprávění, ale spíš právě z hlediska rytmiky, kdy jedna dramatická a efektní scéna střídá druhou a v důsledku se slévají dohromady...film tak místo aby se stupňoval, začne diváka trochu - ale stále v přijatelné míře - uondávat...

...dobře napsaný...možná trochu překombinovaný a zaplněný klišé, ale výsledek je funkční...v závěru už jsem se vyloženě ztrácel...ale u špionážně laděný věci mi to nevadí, možná že to i trošku vyžaduju...dobře propojený prvky různejch žánrů...zároveň solidně skloubená úroveň fabulace a reálnýho historickýho základu...britský až na půdu...konzervativní až na střechu...v důsledku spíš příjemně než retardačně...dobře zahraný - hlavně Kate Winslet a Dougray Scott, kteří jsou oba obsazeni proti svému tradičnímu typu...

nic moc...řídká zápletka...s ohledem na seriál je to sice pochopitelný, protože měl podobnej charakter...náladovost, vyprázdněnost, noirovost...ale jsou tam hlavně nedotažený postavy a politický pozadí...včetně ošulenýho konce, kterej měl v originálu apokalyptickej charakter...příjemná staromilskost se v průběhu přelomí v trochu iritující zabržděnost...na jednu stranu je sympatická střídmost v použítí akce...na druhou stranu akční momenty a to jak jsou zapojený do kontextu, jsou na filmu to zajímavější ( viz asi nejlepší scéna filmu - dialog v autě končící překvapivou likvidací svědkyně a krátkou akční scénou)...výbornej Gibson...výborný ostatní herci...ale origoš měl plnokrevnější charaktery a dost se opíral o jejich britskost...typově i jazykově...a ta rovina paranoidního thrilleru je fakt nedodělaná ( to už se mi stalo podruhý v krátký době, kdy se dobrý scénárista dosti seknul...tady Monahan...u Zelené zóny zase Helgeland)...dost mi tam chyběla ta fáze, kdy se hlavní hrdina se svym nohsledem vloupávají do jaderný elektrárny...tam ten seriál totiž směřuje a graduje...chudičké tři za to, že podobný typ komorního, sevřeného thrilleru je dnes málo k vidění...