ledzepfan

První cca 4 série jsem to, s jistýma výhradama, žral.. Potom ale začal být stále výraznější ten telenoveloidní pattern kdy už scénáristi vaří přiblble absurdní zápletky z osolené vody.. Ono to už od startu mělo dost daleko k nějakému realistickému (nedej bože hyperrealistickému-jak tady někteří slaboduší píší) popisu chodu věznice, ale to co si tvůrci cucají z prstu někdy od půlky čtvrté série, to už si fakt nezadá s peckama typu Tak jde čas, nebo Divoký anděl :D . Jak jindy "panikařím" když nějaký seriál dokoukávám, tak tady jsem se modlil ať už to konečně skončí... Já úplně chápu, že v mnoha ohledech to byl milník v seriálové tvorbě, ale z dnešního pohledu je to už zastaralé...Ale abych jen nehanil: Herci jsou ale prvotřídní.. Tklivá trumpeta v pozadí tvoří krásně nervní atmošku.. Některé dějové linky jsou silné.. A i kdyby to bylo realistické jen z 50%, pořád je zde důvod vážně se zamyslet jestli v tom USA jailsystému není něco čirou náhodou špatně.

Docela nekompromisní zývačka... Každý další SW film jakoby se snažil dokázat, že původní trilogie byla jen obrovská haluz a magie konkrétního okamžiku (doby). Každým dalším filmem se mi SW svět protiví víc a víc. S každým dalším filmem se nám tvůrci asi snaží dokázat, že SW jsou jen prázdná bublina bez obsahu a hodnot. Když se náhodou zrovna nerecykluje stará zápletka držící na nostalgických berlích, zapojí se do procesu prototyp počítače generující scénáře tak sterilní, šablonovité a přiblblé, že bych to snad radši svěřil pětiletému dítěti.. Je možné, že jsem byl jen hodně blbě vyladěný, ale spíš to stojí fakt za starou bačkoru.

Jakože sorry, ale mě to fakt bavilo.. Bál jsem se, že to bude moc na sílu a za každou cenu cynické a jakože manýristicky přestylizované, podobně jako v loňské seriálové sračce roku "Blood Drive", ale veškeré obavy se ukázaly jako liché. Happy! parádně balancuje na hraně komiksové stylizace, tak aby z ní co nejvíce vytěžil ale zároveň se v ní neutopil. Humor je sice drsnej, ale je v tom i jistý nadhled. Cynismus je spíš taková přiznaná maska, protože vychází z postavy Nicka Saxe který je pod vším tím břitkým negativismem vlastně takovej Mirek Dušín.. trošku jetej Dušín, ale srdíčko tak nějak na správným místě. Osm dílů není ani málo ani moc. Meloni válí. Happy je roztomilý i na zabití zároveň a vlastně je až překvapivě funkční postavou... Nedotknutelná srdcovka z toho asi nebude, ale klidně si to dám někdy (možná i víckrát) znova, protože ve výsledku má tohle sledování největšího ztroskotance ve Velkém Jablku, který ale nakonec dokáže udělat správnou věc, až terapeutický účinek :)

Hodně solidní jednohubka.. Sice zítra nebudu vědět, že jsem to viděl, ale bavil jsem se.

Pindy o tom, že se Cosmatos veze na vlně osmdesátkového retra zpopularizovaného Stranger Things, budu dělat jako, že jsem neslyšel, protože 1) Cosmatos netlačí osmdesátkový look skrz nostalgii, rekvizity atd 2) Cosmatos se přirozeně usadil v téhle retroformě dávno před tím než někoho vůbec napadlo udělat z toho hype záležitost... No nic, zpět k jádru věci.. Jestli jsem u Beyond the black rainbow tenkrát silně uvažoval nad plnou palbou, tak tentokrát musím uznat, že jsme někde cca o level níže. Cosmatos se sice pořád ukazuje jako bystrý psycholog, který přesně ví jaké barvy, zvuky a frekvence stroboskopů, ruku v ruce s metronomickou dynamikou děje, tlačí diváka do toho či onoho pocitu.. Neztratil ten specifický smysl pro humor, který tenkrát na konci Black Rainbow zanechal nejednoho diváka tápat titulkama v naprostém zmatení.. Neztratil odvahu točit si film čistě pro sebe.... Všechno je tak nějak na svém místě, ale bohužel to nepůsobí tak silně jako minule.. Na vině je asi ta revenge druhá polovina (první je naprosto brillantní psychedelická romance s náznaky blížící se temnoty) která z filmu jaksi vyfoukne napětí tím, že při postupu zespodu na vrchol zlolajné pyramidy jsou protivníci vlastně čím dál tím slabší. Sice asi chápu poetiku tohodle postupu, ale v praxi to nefunguje. Osobně jsem se po "motorkářích" začal vlastně nudit a věřím, že v tom nejsem sám.... Nakonec teda asi budu muset objektivně hodnotit třema rudýma přestože čistě subjektivně to pro mě byl po delší době hodně intenzivní filmový zážitek který si rád zopakuju.... PS: Cage se zde drží (navzdory ujetému scénáři) poměrně na uzdě. Třeba jen v nedávném Mom and Dad si střihnul výrazně vyšinutější polohu. EDIT: Tak se mi to přes noc ještě rozleželo a nakonec tam asi přecejenom ještě tu čtvrtou rudou dokopnu, protože ono to v konečném důsledku skutečně jaksi záhadně funguje.. Je to fakt divný, teď to neumím popsat, ale v hlavě to časem jakoby dozraje... EDIT-2.. No, nedá se nic dělat.. Po několika měsících zvyšuju na plných 5 rudých, protože i když objektivně vnímám, že to není perfektní (a Beyond The Black Rainbow mě tenkrát strhla mnohem nekompromisněji), pořád mi to v hlavě rezonuje, vracím se k tomu jako k čemusi magickému.. Je v tom vize, postoj, nadšení, vtip, snovost a skýtá to prostor pro vlastní interpretace.. Do Mandy jsem se prostě zakoukal.

I když lingvistická analýza není tak efektní, namotal si mě Manhunt více než (už tak dost kvalitní) Mindhunter. Možná je to tím, že Unabomberovy motivace a světonázor nelze s čistým svědomím jen tak smést ze stolu jako bludy narušené mysli.

Táák... Jurský filmosvět nám definitivně atrofoval z revolučního Spielbergova mástrpísu který nadchnul celou jednu generaci, až do dna žabích sraček. To co jsem, v rámci nostalgie, ještě s chutí toleroval prvnímu JW, to už zde skousnout nemůžu. Po x-té zase a znovu sledujeme "rafinované"variace na scény z prvního filmu jakoby debilové nad papírem nedokázali vymyslet cokoliv původního. Teda, pardón, samozřejmě dokážou, ale když ona ta původní dějová kostra je přiblblá naháněčka po baráku roztažená na 70%minutáže. Zase je tady chamtivej zbohatlík, zlej lovec, z raptorů se stali definitivně poslušní pejsci, několikrát se odnikud náhle vynoří T-Rex aby zachránil situaci, dítě už není jen dítě, ale naprosto mimo jakoukoliv pointu to je bůhvíproč klon (aha spoiler--sorry), hudba je naprosto sterilní, atd,atd,atd... Zase jsem jednou během sledování na ten film nahlas řval věty zoufalství a frustrace..

Solidnímu scénáři (nebo spíše námětu) podkopává nohy řemeslná sterilita a mizerné herectví (především Clemens, na kterém to celé stojí, je naprostý herecký břídil)... Tady bych fakt ocenil kvalitní remake.

Bohajeho.. Lidi už mají z té záplavy sraček tak pokřivený vkus a snížené nároky, že stačí aby se na světlo světa vyloupnul film který má základní technické kvality a nesází lacině jen na lekačky, a už se tu valí další hype-fáma o nejlepším hororu posledních let... Pro mě tam teda není skoro nic. Za 126minut jsem prolezl akorát dlouhou expozicí rodiny (která má v sobě tolik nevřčených sraček a kostlivců ve skříni, že nechápu jak doteď fungovali) , hysterickým herectvím, nešikovně budovanou atmosférou, jakš takš funkční dvouminutovkou na půdě a křečovitým, rádobyartovým, finále. Když se tu hypovalo Quiet Place, bral jsem to s pochopením, protože navzdory hromadě rušivostí v příběhu a logice ten základní koncept fakt fungoval. Hereditary je ale hororový nonsens na kterém je nejděsivější obličej M.Shapiro.

Disturbia meets Strangers Things, ale ani z jednoho směru není lepší než svůj předobraz. To osmdesátkové retro je sice chytlavé, ale začíná se účelově (protože to sype prachy) a krátkozrace nadužívat a tím se celá ta nostalgická magie devalvuje. Nevím, prostě z toho cítím kalkul a z mého pohledu to nezachránila ani poslední čtvrtina která se snaží jaksi vymanit ze stereotypu letního dobrodrůža... Neurazilo, ale za dva dny nebudu vědět, že jsem to viděl..