Djkoma

Není to jen nostalgie a opakování. Tohle je o úhlu pohledu, o tom kam člověka vítězství a prohra může dostat a že všechno není jen černé a bílé. Do turnaje jsem byl naprosto nadšen perfektním scénářem (který dialog neměl smysl?), pomrkáváním na staré fanoušky, ale i novými pohledy (existuje pohled, v kterém je šikanující Johny ten outsider?). Turnaj pro mě byl trochu zlom, kdy jsem si řekl, jak tohle skončí a kudy to půjde a přesně to se stalo, ale scénáristé se pomalu vrací k tomu jednoznačnému rozdělení a to mě trochu mrzí. Doufám, že si opět uvědomí, že celé to kouzlo není v tom, tihle jsou špatní a tihle dobří, ale v tom, že každý má svojí cestu a každá situace má více úhlů pohledu. Po dlouhé době jde o seriál, který na mě působí lidsky, přirozeně a elegantně se každým dílem posouvá.

High Score je dokument, který je nutné, aby existoval. Doba arkádových her, kazet do video herních konzolí nebo ovládání střílečky z první osoby pomocí klávesnice je prostě pryč. Přesto je to doba legendární, plná změn a novátorství. Líbí se mi, jak seriál umí prodat jednotlivé příběhy, jak dovolil některým extrovertům zahrát si sami sebe a trochu si z toho udělat i srandu. Co se mi nelíbí je struktura, při které by se naprosto neznalý divák mohl občas ztrácet... vypráví tady 5-10 minut příběh, pak zastaví, vysvětlí úplně něco jiného, atd. Občas je to trochu chaotické. Vše se dá pochopit, ale lepší struktura by podle mě byla přístupnější. Stejně tak třeba roleplaying tu trochu nezvládli a nedává takový smysl oproti ostatním dílům (navíc tlak na gay téma je patrný, i když pro kontext vlastně nedůležitý). Co je super jsou herní turnaje, nedávno jsem se díval na mistrovství světa v Tetrisu a je zábava vidět turnaje z roku 1990... jak ten svět vypadal, co se řešilo v US a tady jsme byli rádi, že můžeme koukat na arkádové hry, když přijely kolotoče a zrovna fungovaly... Mám to rád a pohladilo mě to po duši.

Přímočaré a brutální. Přestože předchozí díl byl podle mě správný konec, tohle na konec nebylo tak špatné. Žádné velké klišé jako "John jede do Mexika a všechno vyřeší". Krvavost v závěru stoupá natolik, že je to až směšné, ale dokázal jsem se na tuto úroveň brutality připravit a bavit se. Bojím se však, že je John Rambo opravdu vymačkaný do poslední kapky a přes "titulkový" závěr bych byl nerad, aby ho Sly ničil opakovaně.

Oddychový cestopis. Něco navíc? Nebudu tady řešit, zda je Zac Efron typický jednoduchý Američan, který říká wow na 45 megawatt, a přitom ani neví, co to znamená. Ani nebudu rozporovat, že jde trochu o dekonstrukci jeho sladoučkovského image z dob HSM a image dětské mega hvězdy. Ale když přijede se svým kamarádem na Island a zkouší jíst islandský chleba nebo zjišťuje, jak celá země funguje na elektřině z geotermálních a vodních zdrojů, musím se smát, když tyto "ekologická poselství o změně světa díky vracení CO2 do země" komentuje v lehkém tričku a pak se vrátí do svého luxusního Hilton apartmá, kde v luxusním wellness/spa dostane masáž a pak jde na večeři do místní restaurace s Michelinskou hvězdou nebo si sám vytvoří čokoládu s milionem chutí v místní ruční výrobně. Ano, tohle není Island, který zná (nebo měl by znát) normální návštěvník. Tohle je fancy Island pro bohaté (všimněte si, že při návštěvě Modré laguny nejde mezi obyčejné lidi, ale do soukromé části, kdy apartmá má speciální menší jezero pro sebe). Na většině míst, které tady Zac zmiňuje jsem byl osobně (a k Hekle jsem byl tedy blíže:)) a je sranda vidět ten americký pohled. Člověka to pobaví, ale tu pravou krásu Islandu to nenabídne (už vůbec ne při "dělání srandy z nováčka u Gullfossu...).

První sezona je seznámení se světem. Vcelku jasně a přehledně se rýsují charaktery a připravují příběhy, které se rozvedou. S očekáváním jsem začal sledovat druhou sezonu a ta uměla vyrazit dech (především v závěru). Působivé, chytré a animací perfektně zasazené. Hudba ladí taky perfektně. Očekával jsem i trochu větší využití Drákulova dvora plného intrik a upírů s jiným názorem, ale nevadí. Třetí sezona je rozhodně lepší než první, ale působí jako další příprava na "sudou sezonu", která se rozjede. Především předposlední díl byl fenomenální, kdy se minimálně tři příběhy přiblížily ke svému vrcholu (některé i doslovně). Samotné finále pak bylo logicky zase o trochu slabší, ale to už je u seriálu celkem zvykem. Je rozhodně zajímavé, kam některé příběhy jdou a jsem zvědav, zda se vrátí Saint Germain nebo jak dlouho ještě bude Syphu a Belmonta bavit tenhle špinavý a amorální svět.

Každý, kdo byl někdy fascinován přetáčením videa pozpátku se bude cítit jako doma. Nolan přináší další ze svých mírně odtažitých, ale precizně konstruovaných příběhů. Neuvěřitelné tempo filmu nemá konkurenci a ani prázdné místo, které bych chtěl přeskočit. Fascinuje mě práce s inverzí, hudba, zvukový design (i když v Imaxu přepálený) a konstrukce příběhu. Už po prvním shlédnutí (podle mě) funguje pochopitelně s až křehkým závěrem a vyústěním "přátelské" linie. Jak je vlastně důležité všechno to bondovské okolo? PS: soundtrack sjíždím druhý týden a stále se neohrál Goransson odvedl skvělou práci.

Alex Garland se vším všudy. Jedinečná atmosféra, velký důraz na design a barvy a postavy, které až umělým světem proplouvají. Z pohledu příběhu a jednotlivých postav spíše průměrná podívaná, která ale dovoluje pracovat s predikčním modelem v praxi a maximálním důrazem na vnímání fyzikálních zákonů, která je v závěru zbourána (?!?). Alex Garland mohl jednoznačně zkrátit své dílo a bylo by tím přístupnější, ale neobsahovalo tu unikátní atmosféru. DeVs se současně řadí mezi další aktuální seriály, které pracují nejenom s predikcí zahnanou do extrémů, ale také nebezpečným pohledem na technologie a až kyberpunkový záměr kritizovat korporát. PS: ta dívka nad lesem je stejně creepy...

Za poslední roky nejhorší romantická komedie široko daleko. Dlouho jsem tak zoufale nehledal vtipný moment, kterého jsem se tedy na konec dočkal (usínající svědek Bryan), ale jinak tohle nezachrání Olivie Munn ani bez šatů. Soubor hereckých antitalentů s hezkou tvářičkou. Velký špatný!

Vynikající seriál, který by měl každý vidět, bez ohledu na slabší místa. S01: Skvělá jízda, který vtáhne a díky Profesorovi (a jeho plánům za plány v plánech všech plánů) nepustí. Z pohledu prvních sezón konkurence pro s01 Prison Break. A to je samo o sobě velká pochvala! S02: Mírné zpomalení, ale stále kvalitní podívaná. Postavy se rozvíjí, některé zajímavým způsobem (Berlin), jiné ne (Helsinki) a u některých stále nevím, co tu dělají kromě koukání a vyprávění (Tokio). Finále potěšilo. S03+04: Vstoupit do stejné řeky znovu? Všeho je více a občas tvůrčímu týmu docházejí síly a nápady. Plány už nejsou tak zajímavé a často je vidět, že "takhle to určitě nenaplánovali...", ale scénáristé je zachraňují. Co je pro mě asi největší slabina 3 a 4 sezony je využití původních postav (Arturito) a rozvoj lupičů. Tým předtím fungoval na určité "nervózní" vlně, ale teď, když se všichni pomalu párují, přestává to být vtipné. Vždyť si sami vezměte, jak kdo dopadl a kam jeho příběh jde, ta podoba a neatraktivita zaráží. Navíc tu je zase víc cítit Netflix přidáním dalších LGBT+ postav, které nemají opodstatnění a příběh ani plány nepodporují. Ve chvíli kdy vidím Neymara jako mnicha mi dochází, tohle je fenomén, který si to uvědomil a chce být víc a víc, až sám sebe ztrácí. Přesto zábava tu je stále a akce a plány na televizní obrazovce nemají příliš konkurence. Jen toho povídání mezi páry a zbytečných postav, by mohlo být méně.

Čtyři sezony fenomény za hodinu? Kolik tam bylo opravdu zajímavých informací? Za mě pěkné na podívání, obsahově slabé.