Nejvyšší skóre

Výtečně zpracovaný dokumentární počin, který mapuje vývoj některých legendárních her, s nimiž má mnoho z nás spojeno dětství a podstatnou část dospívání. Pokud tedy máte pořád slabost pro Pac-Mana, Mortal Kombat či Super Maria, tak tato dokumentární série je přesně tím pravým retrospektivním okénkem, které nutně potřebujete vidět. Výborná práce! (Netflix) (23.08.2020)

Pro mě celkem nadhodnocený dokument. O herním průmyslu toho vím celkem dost, ačkoliv jsem většinu událostí vyprávěných v oněch šesti dílech neprožil, jelikož jsem nebyl na světě, nicméně s vervou jsem je doháněl. Proto pro mě spousta informací nebyla ani nová, ani zásadně informačně zajímavá a přišlo mi zvláštní, jak se tvůrci zaměřili pouze na určité události a jiné úplně vynechali. Dle mého se zkrátka mohlo jít více do hloubky, nicméně i tak jsem pochopitelně rád, že dokumentární seriál vznikl a že vznikl na Netflixu, kde se k němu dostane násobně více lidí (ačkoliv nejspíše ten zájem zas nebyl takový). Trošku bych ubral na karikaturnosti, ale vlastně to bylo fajn, celkem rychle to uteče a pro lidi, co se vůbec neorientují v událostech v herním průmyslu minimálně před rokem 2000 to bude značně obohacující. PS : V posledním díle High Score se objeví John Romero, nicméně John Carmack ne. Je evidentní, kdo má v dnešní době více napilno a kdo z velké části žije ze slávy minulosti...70% (05.02.2021)

Chvíli trvalo, než mě to chytlo. Protože seriál, který začíná papouškováním nesmyslné vyprávěnky (že kvůli Space Invaders v Japonsku docházely mince - to je v těch automatech jako nadobro pozřely černé díry, že se nevracely zpět do oběhu?) přece jen moc důvěry nebudí. Pak mě samozřejmě taky zklamalo, že se autoři věnují výhradně Americe (japonské hry a jejich tvůrci jsou tam jen proto, že měli úspěch v Americe). Amerikocentrismus provází většinu anglojazyčné popularizační literatury o historii videoher, což je škoda nejen proto, že v Evropě byla situace radikálně odlišná (hrály se jiné hry a víc na počítačích než na konzolích), ale i proto, že to jednostranně ovlivňuje interpretace - je jasné, že pokud se například na vzestup a pád Segy budete ptát (jen) jejích někdejších amerických zástupců, nejspíš dojdete k závěru, že všechna špatná rozhodnutí udělali Japonci a nikoli oni sami. Když se ale člověk smíří s tím, že Nejvyšší skóre není informačně vyčerpávající, encyklopedický dokument, ale že se zkrátka na historii americké herní scény dívá skrze vybrané příběhy, je to nakonec příjemná podívaná. _____Na rozdíl od řady diskutujících jsem ocenil různé pikošky o "okrajových" hrách, tvůrcích a hráčích a nevadilo mi, že tyto jsou vybírány tak, aby něco vypovídaly o kulturních praktikách příslušníků různých minorit. Zkoumání historie médií a kulturních artefaktů už se snad dávno posunulo za opěvování "geniálních počinů geniálních tvůrců" a Gay blade rozhodně není méně významným herním počinem než třeba československé hry vyráběné amatéry na osmibity, kterým Jaroslav Švelch věnoval celou knihu (a vydali mu to Američani). Ostatně, byly to zároveň přesně ty momenty, kdy se i v tématu zorientovaný člověk mohl dozvědět něco nového. I když přiznávám, že jsem zároveň neznal třeba přesné pozadí vzniku Night Trap a produkční problémy, které vedly k jeho lacině campové podobě. _____btw. Taky myslím, že už je konečně čas, aby se hráči posunuli za plačtivé chápání svého koníčku a pořád v sobě neživili pocit ukřivdění nad tím, jak jim svět nerozumí a ubližuje jim. A tenhle pocit se krmí třeba tak, že se ze senátních slyšení z roku 1993 vyberou jen ty největší špeky o zlých hrách. Navzdory tomu, že většina z přítomných starých bílých mužů samozřejmě žádné velké primární zkušenostmi s hrami neměla, jejich postoje byly v úhrnu poměrně smířlivé a rozumné . (17.09.2020)

High Score je dokument, který je nutné, aby existoval. Doba arkádových her, kazet do video herních konzolí nebo ovládání střílečky z první osoby pomocí klávesnice je prostě pryč. Přesto je to doba legendární, plná změn a novátorství. Líbí se mi, jak seriál umí prodat jednotlivé příběhy, jak dovolil některým extrovertům zahrát si sami sebe a trochu si z toho udělat i srandu. Co se mi nelíbí je struktura, při které by se naprosto neznalý divák mohl občas ztrácet... vypráví tady 5-10 minut příběh, pak zastaví, vysvětlí úplně něco jiného, atd. Občas je to trochu chaotické. Vše se dá pochopit, ale lepší struktura by podle mě byla přístupnější. Stejně tak třeba roleplaying tu trochu nezvládli a nedává takový smysl oproti ostatním dílům (navíc tlak na gay téma je patrný, i když pro kontext vlastně nedůležitý). Co je super jsou herní turnaje, nedávno jsem se díval na mistrovství světa v Tetrisu a je zábava vidět turnaje z roku 1990... jak ten svět vypadal, co se řešilo v US a tady jsme byli rádi, že můžeme koukat na arkádové hry, když přijely kolotoče a zrovna fungovaly... Mám to rád a pohladilo mě to po duši. (29.09.2020)

Seriál jsem natěšeně rozkoukal, bohužel se potvrdily mé obavy, že je to americký seriál pro americké Američany, a tudíž se věnuje hlavně hrám, které byly populární v Americe, jsou to samé arkádové automaty, Nintendo a Sega, které v Česku skoro nikdo neměl. Navíc počet her, kterým se seriál věnuje, je velmi omezený, tak 2-3 na jeden díl, a často se věnují třeba 15 minut něčemu úplně nedůležitému. A nemyslím jen Gayblade, děje se to snad v každém díle. (29.08.2020)