Djkoma

Předchozí Skyline mi ve vzpomínkách přišel jako slušné béčko, které se nebálo zkusit pár věcí jinak a obsahovalo velké množství modré barvy. Beyond Skyline, což není přímo pokračování, ale spíše "jiný pohled na události stejného dne". Bohužel, tento film šel tak hluboko v kvalitě, že jsem se musel držet, abych "nepřepnul". Příběh a jeho vývoj je tak neuvěřitelný, že příchod dvojice Uwais Ruhian beru do teď jako špatný sen (v mé teorii jsem usnul někdy v 1/3 filmu a všechno po tom byl naprosto dadaistický výkon mého mozku, proto ta 1 hvězdička). Nápad podívat se na stejný moment jinak není tak špatný, ale to provedení by si za starých časů nezasloužilo ani nejzapadlejší místo ve videopůjčovně a ten nejvíc barevný přebral vhsky...

Hodně se tu povídá, na to se připravte. Přesto nabízí Skleněný víc zajímavých momentů, než jsem čekal a v druhé polovině funguje slušně. Ano, musíte tu občas přehlédnout viditelné podivnosti nebo zjednodušení, ale budiž. Jako třetí kousek do skládačky jednoho příběhu to funguje a je to vcelku i zajímavé díky svému závěru. Nejvíce oceňuji, jak Shyamalan vybudoval příběh pracující se symbolikou z komiksů, ale zde se dokázal v závěru všech těch klišé vzdát a zapracovat zase trochu jiné téma a posunout se dál. Bez spoilerů nemohu být konkrétní, ale rozhodně tenhle krok oceňuji, i když si myslím, že na něj už nedokáže navázat. PS: James McAvoy je opět neskutečný, přehrává všechno a všechny :-).

Dva světy nabízejí výjimečný pohled na komorní scifi s důrazem na zajímavé postavy s vykreslením jejich příběhového pozadí. Každá postava v seriálu, která je důležitá pro vývoj, získává časem více vrstev a nic není takové, jak to vypadá na poprvé. I díky tomu nabízí Dva světy zajímavý herecký koncert. Po první sezoně velké možnosti, v průběhu druhé zatím zajímavý příběh. Jsem zvědav, jaký bude konec druhé sezony a hlavně, zda vznikne třetí (která by mohla příběh ukončit). Líbí se mi styl celého seriálu, který je tak formální, svět je laděn do odstínů šedé, scifi prvky jsou decentní a často připomínají třeba byrokratický aparát a odcizení vedení ala 1984.

Všechno slíbené a ještě něco navíc. Star wars pod mořem je asi nejjednodušší srovnání, ale i tak nepřesné. Aquaman je svižný, barevný (nejen na efekt, ale i účelně), vtipný a stále je v něm určitá DC temnota. Poprvé v DC filmech je však vše popsané správně namixováno a film funguje i v delší stopáží skvěle. Dokonce ani konec nesráží výsledek a já zase po delší době dávám plné hodnocení. Takhle zábavná a epická podmořská pohádka tu dlouho nebyla a hádám, ani dlouho nebude.

Dokument mapující nejen případ OJ Simpsona, jeho sportovní dráhu a život, ale také atmosféru doby a to je opravdu výjimečné. Příběh je velice komplexní, dává vyslechnout více stranám, dívá se na období před OJ Simpsonem, na problémy v LA a rasové problémy USA. V posledních letech jsem mezi dokumenty neviděl nic, co by se dalo aspoň z části porovnat a diskutovat. Tohle je poklad a ukázka, jak to dělat správně. Ano, nebude příliš podobných látek, příběh OJ Simpsona je tak fascinující a neuvěřitelný, že je na něm vše opravdu filmové a úchvatné (faktor OJ). Na druhou stranu, zajímavé látky na podobné zpracování se dá najít dost, tak jen tak dál.

Svět HP je barevný, pohádkový a nabízí tolik možností... přesto jde Rowlingová a spol směrem, který mě nebaví. Proč? Grindelwald je pro diváka stále "ten zlý", ale pořádně se nedozvídáme, co tak hrozného udělal (jaké jsou jeho zločiny? Proč po něm všichni jdou a bojí se ho? Umělá aura bez argumentů...). Mlok je sympaťák na okraji společnosti, který má radši zvířata než lidi (a to těch zvířat tady je dost málo a navíc je jejich role zase o něco menší). A do toho všeho staronové postavy a příběhy, které nemají tu potřebnou kvalitu. Děj je hrozně utahaný, dvě hodiny sledujeme pobíhání často zbytečných postav (jakou má Tina roli v tomhle díle?) a na závěr dostaneme, co jsme čekali, čekání na další díl. Vizuální pojetí je fajn, ale Paříž teda mohla být výrazně zajímavější a celkově jde o odškrtnutou povinnost tvůrců, kteří teď mohou pokračovat v sérii, která začíná být čím dál více jen pro opravdové potterfans. To je podle mě hrozná škoda.

Queen. Legenda, která hudebně nezestárla. Vynikající herci ve správných rolích a Rami Malek, který v obličeji není podobný Freddiemu, ale pohyby zvládl dokonale (zpět samozřejmě FM). Celé je to plné dramatických momentů, člověk se baví celou dobu, hraje mu do toho oblíbená hudba a finále je prostě působivé. Jaký s tím mám problém? Jen taková drobnost... tohle prostě překrucuje příběh Queenů a hlavně Freddiho do dost odlišné polohy a návaznosti a motivace postav je naprosto mimo realitu (zásadní body ve zkratce -> Freddie zjistil, že má AIDS více jak rok po koncertě Live AID, všichni členové skupiny měli sólo dráhu dřív než Freddie, první Freddieho zkušenost s muži je z jeho 14ti let, atd...). Rozumím, nemá to být dokument, v podstatě ani biografie, je to pocta skupině (kterou si sami vystavěli) a jejich frontman tu má pozici, která pro film dává smysl a diváky dožene k slzám, jen prostě to ke skutečnosti má daleko... Škoda, podle mě si postava člověka jako je Mercury zaslouží víc.

Intenzivní, tísnivé a opulentní formou. Film, který vlastně nemůžu nikomu doporučit (dvojnásob ne lidem, kteří Gaspara Noého neznají), protože jeho sledování je každou minutu více a více nepříjemné. Ve výsledku jsem však cítil nejen úlevu z útěku ze sálu, ale hlavně postupný pocit pronikání do celého "utančeného cirkusu". PS: málokterý film dal mému ťukání prsty na koleno tak pevnou a dlouhou melodii, některé scény jsem i díky hudbě vnímal jen s odstupem (jako poletuíjcí kamera...)

Alternativní historie podle PK Dicka? Možná. Z knihy si autoři seriálu berou několik postav a především svět, který není v knize nijak výrazně rozpracován. Velkou výhodu má Man in the High Castle v obsazení, které je v podstatě na všech důležitých postavách perfektní (vyniká především Rufus Sewel). První dvě sezony jsou pro mě velice zajímavé a bavili mě. Směr postav byl smysluplný, svět rozpracovaný, viděli jsme i jiná zákoutí než San Francisco a New York. Bohužel ve třetí sezoně přichází zlom, kdy seriál začíná příliš pracovat s paralelními světy a přechází na scifi složku víc, než by se mi zdálo. Osobně vnímám třetí sezonu jako zatím nejhorší, přestože v ní viditelně byl kladen důraz na rozmáchlost a budování pole pro další sezonu. A to je možná to, seriál pro mě ztratil kouzlo, které měl, díky vývoji, který se tvůrcům líbí. Dramaticky je totiž vše perfektní, herci výborní, bohužel příběh u některých postav ztrácí smysl a je jen prázdnou formou naděje (Juliana, Frank, Ed, Bob), u jiných zase až příliš krade seriál pro sebe (Smith s manželkou nemají konkurenci, za nimi dvojice Tagomi a Kido). Navíc je třetí sezona výrazně nevyvážená (první díly vůči prostředním, odstřihnutí Hoovera,...). Bohužel i cliffhangery se seriálu příliš nedaří a uvidíme, zda 4 sezona ukáže, že směr mají tvůrci dobře rozmyšlený nebo jen chtěli jít jiným směrem, než by divák čekal.

Cesta na Měsíc - rok výroby 1969. Autentické, osobní a působivé. Mám rád pocit, kdy můžu vidět autorskou vizi v plné kráse bez jakýchkoliv omezení. Výsledek odpovídající záměru jediné odpovědné osoby. Moje cesta na největší přirozenou družici byla kompletní.